Brückner: Měli jsme na víc
Fotbalový trenér Karel Brückner o sobě s oblibou prohlašuje, že je nepocitový a emocím se brání, přesto se ani on neubránil při hodnocení své trenérské kariéry nostalgii.
Ale když se na dnešní tiskové konferenci v Seefeldu symbolicky loučil po šesti letech strávených ve funkci reprezentačního kouče, připustil, že po středeční promarněné šanci na postup do čtvrtfinále mistrovství Evropy a následném posezení se svými dlouholetými svěřenci pocítil i kus nostalgie.
Brücknera však nedělní prohra s Tureckem v poměru 2:3, při níž národní tým přišel o dvoubrankový náskok a ztratil nadějně rozehraný zápas, prý vnitřně nezlomila.
"Když umím přijmout velká vítězství, musím přijímat i těžké porážky. Vždycky jsem se bránil pocitům velké euforie, takže pro mě bylo pokaždé lehčí vyrovnat se i s těmi nepříjemnými porážkami," prohlásil Brückner.
Zároveň ale připustil, že jej nedělní nezdar hodně mrzí. "Nepostoupili jsme ze skupiny, což byl náš cíl, takže jde o neúspěch. Měli jsme na lepší výsledek," zhodnotil Brückner celkové vystoupení na šampionátu.
Nesouhlasil však s názory, že na mistrovství v některých zápasech zvolil špatnou taktiku a neměl úplný cit pro střídání, když třeba jen v jediném utkání dostali třeba útočníci Svěrkoš s Barošem.
"Na mistrovství to není o dávání příležitostí. Je nekompromisní, změny by třeba musely být na úkor Kollera či Sionka," vysvětloval Brückner.
Hned po utkání s Tureckem prohlásil, že bude potřebovat hodně času, než jej zklamání přebolí. Loučení s reprezentací mu tak zhořklo, i když vnitřně počítal s tím, že v duelu s Tureckem se může posadit na lavičku naposledy v kariéře.
Už dlouho před šampionátem Brückner oznámil, že jde o jeho poslední velkou akci bez ohledu na výsledek.
"Bohužel, v závěru to byl z naší strany kolaps," připomněl Brückner senzační obrat Turecka v závěrečné čtvrthodině. "Ale nikdy bych neřekl, že fotbal je krutý.
Naopak je krásný v tom, že tyhle kruté porážky a nádherná vítězství k sobě patří. A bylo by hrozné, kdyby tomu tak nebylo. Hrana mezi úspěchem a neúspěchem je leckdy milimetrová," uvažoval Brückner.
I dnes si v hlavě promítal fragmenty z nedělního zápasu, hlavně závěrečných 15 minut, v nichž Češi přišli o slibný náskok i postupové naděje.
"Už v zápase proti Portugalsku jsme se nevyhnuli problému, že když se soupeř tlakem a herně prosadí, tak nedokážeme odolat jako jiná mužstva s hlubokou obranou.
Třeba jako Chelsea, která klidně brání na malém vápně," porovnával Brückner. "S Tureckem to bylo podobné. Kontaktním gólem jsme soupeře postavili na nohy, pak přišla chyba, vyrovnání a úplný kolaps," posteskl si Brückner.
Také dnes však ukázal, že si umí i ve vážné situaci zachovat nadhled a svůj pověstný suchý humor. Na dotaz, co se mu hlavou honilo při dnešním probuzení, reagoval po svém:
"Nic. Jenom snad to, že přijdu pozdě na snídani, protože jsem pozdě vstal," prohlásil s kamenným výrazem ve tváři.
S odstupem necelého dne po vyřazení se ale neubránil vzpomínkám na své dlouholeté působení u reprezentačních týmů. Jednadvacítku trénoval od roku 1998, až do současné doby to s ním táhli třeba Tomáš Ujfaluši, Marek Jankulovski či Libor Sionko.
Brückner s jednadvacítkou získal stříbro na mistrovství Evropy v roce 2000, s národním týmem se pak blýskl třetím místem na mistrovství Evropy v roce 2004 a třikrát za sebou postoupil na velkou akci.
"Z té práce u reprezentací mám nádherné dojmy, to nemohu tajit. Byly to nádherné roky, a když jsme to teď s některými hráči zpětně probírali, tak tam nějaké pocity byly," připustil Brückner.
Osmašedesátiletý stratég dnešní tiskovou konferencí symbolicky uzavřel svoji trenérskou kariéru. A teď přemýšlí, jak bude nakládat s volným časem, který v minulých pětatřiceti letech naplňoval z valné většiny fotbal a zaměstnání v mnoha klubech či na reprezentační úrovni.
"Docela se těším, že si budu užívat tu nesnesitelnou lehkost bytí. Ale co přesně budu dělat, to zatím nevím, nejprve si určitě budu chtít odpočinout.
Musím zohlednit i svůj věk, protože tak dlouho být u trenéřiny je dost obtížné. Ale třeba k moři nepojedu určitě, to je jisté," přemítal s úsměvem Brückner, jehož nejmilejším útočištěm a také místem pro relaxaci je rodná Haná.
