Chelsea, Arsenal, Tottenham? Kdepak, pozornost tuzemských fanoušků teď míří hlavně na toho čtvrtého vzadu. Sídlí ve východní části Londýna, v erbu má dvě kladiva, na střídačce oblíbence Sira Alexe Fergusona, v kádru už tři Čechy a navrch jednu šikovnou slečnu z Plzně v ženském týmu. Co je to za klub? A proč se v něm daří českým vyslancům? V nástupu srpna udeřila na twitterovém účtu West Hamu United zpráva: „Hráčem roku 2020/21 se stává… Tomáš Souček.“
Neuvěřitelná sezona velkého muže. Gratulujeme, Tomáši!“ „Děkuji mnohokrát za ocenění. Tato sezona byla pro mě opravdu neuvěřitelná a doufám, že si ji všichni užili se mnou,“ pravil vítěz po slavnostní inauguraci.
V sobotu 2. října stejný klub oficiálně oznámil prodloužení kontraktu se Součkovým kamarádem Vladimírem Coufalem. „Jednou kladivář, navždy kladivář,“ reagoval český bek na Twitteru.
Upřímně – žádné překvapení. Oba jsou totiž symbolem hodnot a restartu jedné z nejstarších fotbalových adres v Anglii!
Hned pochopíte víc.
Nápad na zrození fotbalové značky, kterou dnes již nemusíte ve světě představovat, se urodil v roce 1895 mezi tvrdými chlapi ve fabrice na Temži. Velel jim Arnold Hills, ředitel odboru loděnic. Ten dumal nad tím, jak propojit jadrné hutníky se členy managementu. A tak to společně zkusili na fotbalovém hřišti.
Tovární mužstvo už dávno patří jen do kronik, ovšem jeho normy jsou svaté v početné rodině dodnes. Skromnost, poctivost, pracovitost, nezdolnost – tohle musí mít v sobě u Hammers zakódované každý pravověrný. Na hogo fogo si tu nikdo nepotrpí. Nagelovaným mistrům by kluci z doků brzy přistřihli patku.
| NEJVÍC ZÁPASŮ ZA WHU |
| 799 Billy Bonds 1967-88 670 Frank Lampard st. 1967-85 644 Bobby Moore 1958-74 NEJLEPŠÍ STŘELCI WHU 326 Vic Watson 1920-35 252 Geoff Hurst 1959-72 166 John Dick 1953-63 |
Proto tu v roce 1990 prorazil Luděk Mikloško, dříč z Ostravy zvyklý na to, že pečení holubi nelétají rovnou do pusy. Tím odšpuntoval zájem o české kolegy, jejichž seznam najdete v přehledném boxu. Rozhovor s průkopníkem Mikloškem, kladivářem roku 1991, pak na dalších stránkách.
Exslávistický tandem S+C nemohl uniknout pozornosti. Víte proč?
Teenager Souček v přechodu z dorostu do seniorů málem na odpis. Na hostování ve druholigové Viktorii Žižkov se nechytal, takže ho chtěli poslat zpátky do Edenu, jenže pak zasáhl manažer Ivan Horník hláškou: Darovanému koni na zuby nehleď. A začínající trenér Jindřich Trpišovský v symbióze se Součkovou buldočí zarputilostí záhy poznal, že se kluk s rozpačitou formou mění v zajímavého lídra.
Coufal? V patnácti ho vykopli coby neperspektivního z akademie Baníku Ostrava. Na hostování v I. A třídě v Bílovci ho napadaly myšlenky na kapitulaci, ale díky otci a zdravému charakteru se zakousl a umanul si, že všem vytře zrak.
Když West Ham oba angažoval, mnozí spráskli ruce a vykřikli: „Proboha, co budou v Premier League dělat?“ Zato ti, kdo znali zákony kladivářského cechu, věděli, že mají veškeré předpoklady, aby se za kanálem La Manche neutopili. Samozřejmě si na rovinu přiznejme, že ani oni nemohli tušit, že přesun bratří ve slávistickém triku do Londýna bude až takové bingo.
Ale zase je v tom kus symboliky.
Ve West Hamu se povětšinou hospodařilo s rozvahou. Žádný miliardový kankán na přestupové burze, žádné nadpozemské kontrakty či jiné výdaje nad hranicí vlastních možností. A když na to vedení náhodou zapomnělo, pokaždé dostalo přes nos.
Jako při rekordním příchodu forvarda Sébastiena Hallera v létě 2019 z Frankfurtu. Na účet bundesligového klubu letělo 45 milionů liber, nejvyšší přestupová částka v dějinách Hammers.
Co bylo za to? Nevalných 14 gólů v 54 utkáních a moře trápení. Nenaplněná očekávání vyústila letos v lednu v rozvod dohodou. Haller zmizel do Ajaxu za 20 milionů liber. Souček s Coufalem jsou reklamou na rozumné investice. Za málo peněz přinesli do klubu hodně muziky. První je v historickém žebříčku nejdražších posil WHU na 14. místě (14,58 milionu liber), Coufalovi náleží až 45. příčka (5,4 milionu). Vyšel i levněji než Tomáš Řepka, do jehož stěhování z Fiorentiny kladiváři investovali 7,43 milionu (34. pozice).
Výdaje na české pracanty
Ani výdaje na platy českých pracantů nejsou astronomické. Souček patří podle serveru Spotrac na výplatní listině A-týmu na 9. stupínek s ročním výdělkem 3,5 milionu liber, Coufal s 1,6 milionu drží až 18. místo. Po podpisu nové smlouvy si však určitě o něco polepšil. Chlapíkem s nejvyšší mzdou v mužstvu je stoper Kurt Zouma. Letní akvizice z Chelsea si přijde ročně na 6,24 milionu.
Ještě malé srovnání s londýnskou konkurencí.
V Chelsea nejvíc za rok vydělá útočník Romelo Lukaku (12 milionů liber) a Romana Abramoviče jeho přestup stál 97,5 milionů liber. V Arsenalu vévodí Pierre-Emerick Aubameyang (13 milionů), za kterého Dortmund dostal z Londýna bezmála 64 milionů liber. V Tottenhamu nejvíc bere snajpr Harry Kane (10,4 milionu) a rekordním nákupem byl záložník Tanguy Ndombélé z Lyonu za 54 milionů.
Souček a Coufal jsou v porovnání s těmito cenovými relacemi artiklem z levného second handu, ale poměr cena-výkon je u nich vyšší než u řady superstar. Stali se živým důkazem, že peníze samy o sobě úspěšné výsledky nezaručí. West Ham United se o tom během 126 let existence mnohokrát přesvědčil. Pohyboval se po horské dráze mezi první a druhou ligou. Nikdy však nezahučel do třetí! Když se ocitl na slunci, nemohly za to tučné finanční injekce do hvězd, nýbrž promyšlená práce a tahy.
Tak tomu bylo v padesátých letech, kdy manažer Ted Fenton postavil progresivní mládežnickou akademii a udělal z ní nedílnou součást klubu. Zrodil se talentovaný tým v čele s Bobbym Moorem. Ano, tím Moorem, který s kapitánskou páskou dotáhl anglickou reprezentaci na památném mistrovství světa 1966 ke zlatu. Dlouho držel rekord v počtu startů za národní mužstvo a s kladiváři oslavil triumf v
Poháru vítězů pohárů. Prostě legenda legend.
Také v počátcích Premier League měl West Ham mančaft prošpikovaný velmi nadanými zajíci. Rio Ferdinand, Frank Lampard, Michael Carrick, Joe Cole, to byly dravé šelmy, po kterých brzy koukali top giganti. Když si je rozebrali, nastal pád do druhé ligy. Naštěstí jen epizodní.
Dnes jsou zlé časy pryč. Vystřídala je euforie. A touha dostat se tam, kde kladiváři nikdy nebyli – v elitní čtyřce Premier League a v Lize mistrů. Tisíce fanoušků navnadil nevídaný zvrat.
A jsme opět u Tomáše Součka a Vladimíra Coufala.
Vzpomínáte si, v jaké situaci Souček vrazil do kabiny v tréninkovém centru na okraji Londýna? Tým se krčil na sestupové příčce, nejeden expert už nad jeho setrváním v nejvyšší soutěži udělal křížek. V podmínkách přestupu nechyběla klauzule, že v případě sešupu poletí český hráč zpět do rodné vlasti.
Souček a Rice vyčnívají
Reprezentační záložník si však tohle absolutně nepřipouštěl. My již víme, že životem byl maximálně vycvičený na překonávání překážek. Takže se postavil do centra zálohy po bok Declana Riceho, největší star West Hamu, a společně téměř přes noc vytvořili pevné podhoubí pro lepší náladu. Zavřeli neprodyšně střed hřiště, navrch přidali větší podporu ofenzivy a Souček i góly. Strach ze záchrany byl rázem fuč.
Když do mozaiky posléze zapadl impozantním způsobem Coufal, odstartoval výstup do netušených výšin. Zastavil se na 6. stupínku a vstupence do Evropské ligy. Kdo za to zejména může?
Jamie Carragher, anglický internacionál a toho času jeden z nejuznávanějších komentátorů, měl v závěru uplynulé sezony jasno: „Souček a Rice vyčnívají. Ti dva jsou nerozluční partneři. Souček dobře brání, když mluvíme o záložnících box-to-box, v Premier League není teď nikdo lepší než on.“ Gary Neville, bývalá ikona Manchesteru United a anglické reprezentace, dodal: „West Hamu se daří i díky tomu, že neexistuje tak velké napětí mezi fanoušky a majiteli. Tým má také dobrou páteř i hráče kolem ní. Pár hráčům se daří, protože jim bylo umožněno hrát se svobodou a schopnostmi, které mají.“
Příznivci a vlastníci - v posledních letech ve West Hamu věčné téma. V roce 2009 byl klub kvůli islandským majitelům a krachu bank v zemi gejzírů na pokraji bankrotu. O záchranu last minute se zasloužili dva staří kumpáni z pornografického byznysu – David Sullivan a David Gold s jměním 1,6 miliardy liber. Pokryli dluhy ve výši 110 milionů liber.
U fanoušků si však naběhli velkým kolotočem na trenérské lavičce, podle jejich mínění nízkými investicemi do posílení týmu a hlavně prodejem posvátného klubového chrámu Upton Park kousek od kultovní hospody Boylen Ground, na kterém tým válčil od roku 1904.
Jenže na koci jara 2016 přijely po výhře nad Manchesterem United na hřiště buldozery a bagry, stadion srovnaly se zemí a na lukrativních pozemcích začaly růst v rámci developerského projektu obytné domy.
Fankluby pořádaly demonstrace, vyčítaly kmetům nahoře, že se napakovali a je posílají na Olympijský stadion sice s dvojnásobnou kapacitou, ale bez tribun, na kterých byly psány dějiny kladivářů. Teď hladina hněvu přece jen mírně opadla. Áčko totiž pořád šlape vzhůru. Nezapomeňme, že v tom má prsty jistý David Moyes.
Opět je v tom trochu symboliky. Rodáka ze skotského městečka Bearsden si Sir Alex Ferguson vybral za svého nástupce na Old Traford. Ne z protekce, nýbrž kvůli fantastické Moyesově stopě v Evertonu – mužstvo dovedl v roce 2005 do Ligy mistrů, o čtyři roky později do finále FA Cupu. V letech 2003, 2005 a 2009 byl vyhlášen nejlepším trenérem Anglie.
Ale v Manchesteru United manažersky vyhořel. V prvním utkání prohrál v Bangkoku s thajským výběrem All Stars, pak se podepsal pod nejděsivější start velikána do Premier League, smyčku si utáhl vyřazením s Bayernem Mnichov ve čtvrtfi nále Champions League a desetiměsíční kalamitu dokončil poněkud ironickou domácí porážkou s Evertonem, kde před nástupem do Fergusonova úřadu tak exceloval.
Zdálo se, že je coby kouč na elitní úrovni pohřben zaživa. Fanoušci si z něj utahovali, experti mu myli hlavu ostrou kritikou, hráči United ho historkami ze zákulisí vykreslovali jako bezelstného joudu, který si nevěděl s ničím rady.
Ovšem Skot se nevzdal. A kde jinde by si mohl napravit reputaci než v klubu, kde je primadonám vstup zakázán? Motivaci má na dva životy dopředu. Zatím tahle kombinace funguje prima.
„V posledních patnácti měsících jsme udělali úžasný pokrok. Bylo to kolektivní úsilí celého klubu,“ pochvaluje si David Moyes.
Jak to bude s ním a West Hamem dál? O tom rozhodnou i Češi. Už tři, neboť osvědčené duo S+C rozšířil Alex Král. V ženském celku se zase po zranění dere opět do sestavy záložnice Svitková. Je to však nejen na nich.
Kladiváři nebyli, nejsou a nebudou sólisti.
| ČESKÁ JEDENÁCTKA VE WHU |
| Luděk MIKLOŠKO, brankář, 1989-98 |
| Tomáš ŘEPKA, obránce, 2001-05 |
| Pavel SRNÍČEK, brankář, 2004 |
| Petr MIKOLANDA, útočník, 2005-06 |
| Marek ŠTĚCH, brankář, 2006-09 a 2010-12 |
| Jan LAŠTŮVKA, brankář, 2008-09 |
| Radoslav KOVÁČ, záložník, 2009-11 |
| Tomáš SOUČEK, záložník, 2020-? |
| Kateřina SVITKOVÁ, záložnice, 2020-? |
| Vladimír COUFAL, obránce, 2020-? |
| Alex KRÁL, záložník, 2021-? |
