Čechova cesta ze dna. Bezmoc, pak plán. Žena mi nevěřila: Ty budeš hrát?
Vyběhl z brány Chelsea sebrat tuctový míč za obranu. Měl k němu blíž než Stephen Hunt. Sotva však balon schoval v rukavicích, dostal od útočníka Readingu kolenem nevybíravý kopanec do hlavy. K. O., bezvědomí, operace zlomené lebky a boj o život. Legendární fotbalový brankář Petr Čech se mezi tyče vrátil a dnes dokonce bez obav chytá štiplavé hokejové puky. Jak se to celé seběhlo? Přečtěte si jeho unikátní zpověď v rámci seriálu Cesta zde dna.
14. říjen 2006. Moje vzpomínky z toho dne jsou i teď stejné: nepamatuju si skoro nic. Vybavuju si zhruba den předtím. Cestovali jsme do Readingu, po reprezentační přestávce, ve které jsme hráli s národním týmem v Irsku. Byl jsem doma jeden den a zase jel pryč.
Ubytovali jsme se na hotelu. A potom…
Myslel jsem si, že jsem si pamatoval příjezd na stadion, samotný stadion, rozcvičku a vstup do zápasu. Ale jediné, co můžu říct, že si stoprocentně pamatuju, je, že jsme vyhráli los a vyměnili jsme si strany.
Zbytek už mám ztracený v mlze.
Pochopil jsem to, když jsem hrál v roce 2007 v Readingu poprvé od zranění. Stadion byl úplně jiný, než jsem si ve vzpomínkách představoval, vchod do kabin také, šatna samotná jakbysmet. Dokonce jsem se i ptal, jestli to tam nezměnili. Ale oni, že ne, že zůstalo všechno, jak tam bylo. Tehdy mi definitivně došlo, že jsem se nic nepamatoval.
Kniha Cesty ze dna
Čtrnáct příběhů, čtrnáct upřímných zpovědí osobností ze světa sportu, které se ve svém životě i kariéře vyrovnávaly s těžkými překážkami, najdete v knižní novince Cesty ze dna. Ať už to byly vážné zdravotní trable, málem osudová zranění, a dokonce i hrozba smrti, nebo vyhoření, nepřízeň veřejnosti, předsudky či finanční problémy. Eva Adamczyková, Petr Čech, Gabriela Soukalová a další nástrahy osudu překonali a mohou být inspirací všem, které potkalo něco podobného... Knihu objednávejte ZDE>>>
Vlastně ještě něco ano. Když jsme prohráli los a já přebíhal na druhou stranu, vím, že jsem míjel Marcuse Hahnemanna, který tenkrát chytal za Reading. Byla to nezaměnitelná postava. Obrovský chlap s holou hlavou a bradkou. Vybavuju si, jak jsem mu podával ruku.
A pak?
Jedno velké okno.
První dny jsem byl udržovaný v kómatu v umělém spánku. Průběžně jsem se budil a vždycky mi bylo řečeno, co se mi stalo.
Marně.
