Ten Hagův účet v United: za 18 miliard postavil tým bez tváře. A odejít musel
Přežívá v nich pocit, že kdyby došlo k jaderné apokalypse, na světě by zůstali jen švábi a ten pocit… naprosté bezmoci. Příznivci Red Devils vystavili další trenérské parte a na začátek Sir Matt Busby Way, vedoucí k Old Trafford, pod nápis Vítejte, dopsali „a zase rychle vypadněte.“ Jako varování. Manchester United po odchodu Alexe Fergusona (před 11 lety) stále hledá identitu. Nenalezl ji ani Erik ten Hag, jenž za dva a půl roku a 600 milionů liber (18 miliard korun) postavil tým bez tváře, a i proto musel odejít.
Dvě rychlé nahrávky, pas za obranu, po kterém si Diogo Dalot obhodil gólmana a probudil se ve své nejhorší noční můře. Pád na kolena, hlava v dlaních, zmar. Fanoušci West Hamu se koupali ve svěcené vodě, právě přečkali nemožné. Portugalský bek minul odkrytou branku, pátá zahozená šance (dvakrát Garnacho, jednou Fernandes a Höjlund) v zápase během úvodní půlhodiny.
United soupeře válcovali, ničili v rychlém přechodu do útoku. Jen se čekalo, kdy se zvyšující se hodnota xG promítne ve skóre. Šlo by o reálný odraz dění na trávníku, kdyby na světelné tabuli svítilo 5:0 pro družinu Erika ten Haga. Zdálo se, že opět nachází cestu, odpověď na krizi.
A gól skutečně přišel. Na druhé straně… Casemiro sice srovnal, obrat se ale nekonal. Naopak znovu udeřili domácí. Z penalty, po které se nizozemský kouč zlobil, jelikož přišla po zásahu VAR, ačkoli podle něj nešlo o zjevné pochybení sudího na hřišti. „Proč se to tedy řešilo?“ tázal se a stále si nepřipouštěl blížící se konec.
Cítil, jako by se proti němu domluvil celý vesmír. Zahozené tutovky, křivda rozhodčích… „co dělám špatně?“ vířily mu myšlenky v hlavě při pohledu na tabulku, kde Red Devils klesli na čtrnácté místo s jedenácti body po devátém kole (méně pouze v sezoně 2019-20: 10) se záporným skóre 8:11. Horší střeleckou produktivitou se přitom „pyšní“ už jen Crystal Palace a Southampton (oba 6).
To není zrovna lichotivá reklama umocněná součtem 21 ligových výher (ze 47 zápasů) od začátku minulého ročníku, kdy vyprodukovali 65 branek a inkasovali 69krát. V aktuálním pod Ten Hagovým vedením ve všech soutěžích uhráli jen 4 vítězství, 5 remíz a stejný počet porážek. Po té poslední, na půdě West Hamu (1:2), už Nizozemec tušil, že „je zle.“
Kdo ví, jaký by se nyní psal příběh, kdyby United v Londýně vyhráli, nasázeli čtyři, pět gólů, přesto… Patrně by šlo jen o koupený čas, odklad nevyhnutelného. Dál už to prostě nešlo. Nebylo dané, aby to fungovalo. Někdy se věci musí rozpadnout, aby vznikly nové, lepší. Osud byl rozepsán, stačilo dodat epilog. A ten přišel.
Ten Hag se stal dalším číslem ve statistice. Jako pátý stálý kouč (před ním David Moyes, Louis van Gaal, José Mourinho a Ole Gunnar Solskjaer) po odchodu Alexe Fergusona, jenž selhal v misi, která se zdá čím dál víc jako nesplnitelná: vrátit Manchester United zpět na vrchol. Ano, sice vyhrál dvě trofeje (Ligový pohár a FA Cup), což rád připomínal, jenže klub opouští v troskách.
Za dva a půl roku utratil přes 600 milionů liber, na přestupovém trhu dostal volnou ruku i podporu jako nikdo z jeho předchůdců, přesto nedokázal mužstvu vtisknout jasnou herní tvář. Vlastně jste si říkali, přemýšleli, co chce vůbec hrát? Má plán? Jaký? A často byli zmatení i hráči, fanoušci či experti…
Solidní start, který krmil naději
V první sezoně přitom ukázal potenciál. Oživil Marcuse Rashforda, který v 56 duelech napsal 41 gólových scénářů (30 tref+11 asistencí), United skončili třetí v lize a zajistili si účast v Lize mistrů, ovládli Ligový pohár a dokráčeli do finále FA Cupu. Solidní start, jenž se neobešel bez bolestí jako prohra 0:7 s Liverpoolem nebo škaredý rozchod s Cristianem Ronaldem, přesto krmil naději.
Ta se ovšem během druhé sezony postupně vytrácela. Špatný start, výkonnostní propad i výbuch v základní skupině Ligy mistrů, kde Manchester skončil poslední za Bayernem, Kodaní a Galatasaray. Nepomohla ani kalamita zranění, hrála zásadní roli. Těžko se hledá stabilita, rytmus, když strávíte víc času pročítáním lékařských zpráv než taktickou přípravou.
„Kdo je zdravý, hraje.“ Platilo jednu dobu pravidlo v kabině. I tohle přispělo z části k tomu, že nové vedení klubu v čele s Jimem Ratcliffem, CEO Omarem Berradou, sportovním ředitelem Danem Ashworthem a technickým ředitelem Jasonem Wilcoxem po vítězství v FA Cupu nad Manchesterem City (2:1) vyneslo verdikt - Ten Hag zůstává.
Po sezoně, ve které Rudí ďáblové skončili v lize až na osmém místě (nejhorší umístění od roku 1990) a v průměru čelili zahanbujícímu počtu 17,4 střel na zápas, jen sestupující Sheffield na tom byl hůř. Celkově na bránu Andrého Onany šlo 667 pokusů! To je víc než v ročníku 2007-08 na Derby County, které získalo pouhých jedenáct bodů a spadlo.
Hra United působila strašidelně, mezi řadami se otevíraly prázdné prostory a soupeř se až příliš snadno dostával do zakončení. Propadal střed hřiště, Casemiro nestíhal, Kobbie Mainoo si připadal jako na opuštěném ostrově, marně hledal kamarády… „je tu někdo?“ Ten Hag nebyl schopný za celý rok tento problém eliminovat. Obranná řada stála až moc vzadu, presink vepředu nefungoval.
Zatímco v prvním ročníku bývalý kouč Ajaxu praktikoval 4-2-3-1, ve druhém přešel na 4-1-4-1, což se ukázalo jako krok vedle. Když se následně vrátil k rozestavení na dvě šestky, hra dostala větší řád i stabilitu, což jen nadzvedlo obavy nad jeho taktickým uvažováním a variabilitou.
Originální myšlenkou přitom bylo vytvoření týmu s nejlepším přechodem do útoku postavený na pevných základech defenzivy. Ofenzivní fáze se ale utápěla ve světě, kde se nápad srážel s efektivitou, a obranná struktura se rozpadla v molekuly prachu.
V Divadle snů se často opakovalo představení s názvem Chaos. A bavilo především soupeře. Mnohdy lehce přečetli Ten Hagovy notičky, který neuměl reagovat a přistupoval k tomu tak, že „pokud věříte plánu A, záložní nepotřebujete.“ Jenže… potřebujete.
Vyřčená slova naplnila prázdnota
Když tuto sezonu začal s inovativním způsobem presinku v agresivním 4-2-4, trvalo zhruba tři kola, než protivníci nalezli způsob, jak ho přelstít. Výsledkem byly dva domácí krachy s Liverpoolem a Tottenhamem shodně 0:3. Výrazně zvýšily pochybnosti vedení, které přitom stále nahlas opakovalo, že „trenér má důvěru. Jede se podle plánu načrtnutého v létě.“
Z toho na konci října ovšem zbyla pouze ruina. Zůstalo u vyřčených slov naplněných prázdnotou, zklamáním. Nepřišel ani progres v individuálním rozvoji a práci s hráči. Jistě, Alejandro Garnacho roste, stejně jako Mainoo, jehož Ten Hag v jednu chvíli přetížil, což odnesl svalovým zraněním. Dalším z mnoha.
Co ostatní? Rozpaky. Rashford, Antony, Höjlund, Amad, Mount, Dalot či Martínez určitě disponují vyšším potenciálem, než předvádí. Otázkou je, zda jde o chybu manažera, nebo o jejich problém?
I tohle vedení nizozemskému kouči vyčítalo a žádalo zlepšení, výraznější progres těch, kteří se prezentují výkony hluboce pod svými možnostmi. Někdy se zdálo, jako by si Ten Hag nevěděl rady, jak k některým přistupovat a vymáčknout z nich to, co se v nich skrývá.
Jak jinak si lze vysvětlit šílenou nestabilitu a neexistující konzistenci ve výkonech. Jednou hráli United parádní zápas, působili kompaktně, nebezpečně a soupeře k ničemu téměř nepustili, aby jen za pár dní totálně vybouchli. A tahle sinusoida se stala symbolem éry Erika ten Haga.
Ne, že by šlo o špatného kouče, s klubem vyhrál první trofej po šesti letech, zapsal několik parádních výsledků i taktických manévrů. Jenže po první nadějné sezoně křivka jeho akcií neustále klesala, ztrácela hodnotu a 54letý kouč nenašel odpověď, řešení. Konec byl nevyhnutelný. Jeho působení v Divadle snů jen umocnilo, o jak neuvěřitelně těžkou práci jde. Možná vůbec tu nejtěžší ve fotbale.
Manchester United získal v nejvyšší soutěži nejvíc titulů (20), ale na 18 z nich dosáhl pod Mattem Busbym (5) a Alexem Fergusonem (13), kteří mají na kontě 33 ze 44 hlavních trofejí. Celkem 20 z 23 trenérů Rudých ďáblů nedokázalo získat titul v první lize (Premier League).
Standardy, jaké nastavili Busby s Fergusonem, jsou vysoké, v podstatě nedosažitelné, přitom od každého dalšího manažera vyžadovány. Tahle práce se zdá být stále nemožnější. Je vůbec reálné v ní uspět? Vrátí se slavný Manchester United znovu na vrchol? Rébus, který nemá řešení. Zatím… Najde ho nový trenér Rúben Amorim?
| # | Tým | Z | Skóre | B |
|---|---|---|---|---|
| 1 |  | 38 | 86:41 | 84 |
| 2 |  | 38 | 69:34 | 74 |
| 3 |  | 38 | 72:44 | 71 |
| 4 |  | 38 | 64:43 | 69 |
| 5 |  | 38 | 68:47 | 66 |
| 6 |  | 38 | 58:51 | 66 |
| 7 |  | 38 | 58:46 | 65 |
| 8 |  | 38 | 66:59 | 61 |
| 9 |  | 38 | 58:46 | 56 |
| 10 |  | 38 | 66:57 | 56 |
| 11 |  | 38 | 54:54 | 54 |
| 12 |  | 38 | 51:51 | 53 |
| 13 |  | 38 | 42:44 | 48 |
| 14 |  | 38 | 46:62 | 43 |
| 15 |  | 38 | 44:54 | 42 |
| 16 |  | 38 | 54:69 | 42 |
| 17 |  | 38 | 64:65 | 38 |
| 18 |  | 38 | 33:80 | 25 |
| 19 |  | 38 | 36:82 | 22 |
| 20 |  | 38 | 26:86 | 12 |
- Liga mistrů
- Evropská liga
- Sestup
