Zmrhal a Matějů o životě v Itálii i boji s taktikou: Balotelli se snaží pomáhat
Že jsou Italové pedanti na taktiku? Obránce Aleš Matějů a záložník Jaromír Zmrhal z Brescie vám to potvrdí. „Taktika je osmdesát procent tréninku,“ přibližuje Matějů, který už v minulé sezoně pomohl klubu vykopat postup do Serie A. Zmrhal přišel v létě ze Slavie a na vše si zvyká. Pomáhá mu i svérázný útočník Mario Balotelli, jenž s ním mluví anglicky. Čeští hráči také poznávají, jak se Italové ničím moc nestresují. Po stěhování do nového bytu třeba čekali na nábytek nebo vyřešení problému s teplou vodou.
Bydlí v poklidné části Brescie mimo hlavní ruch téměř dvousettisícového města. Jsou často pohromadě, ostatně byty mají vedle sebe v jednom domě. Obránce Aleš Matějů a záložník Jaromír Zmrhal mají k ruce ještě slovenského záložníka Nikolase Špalka, nejzdatnějšího italštináře z československé legie v týmu nováčka Serie A. Pro setkání s deníkem Sport vybrali Matějů se Zmrhalem příjemnou kavárnu a rozpovídali se o životě na Apeninském poloostrově, drezúře v taktice či Mariu Balotellim.
Pomáhá vám, že jste tu taková československá kolonie?
Zmrhal: „Mně určitě. Špaly umí dobře italsky, Alda už taky rozumí. Měl jsem výhodu, že jsem tu měl ze začátku s kým mluvit. Nejtěžší to měl asi Špaly, který přišel jako první a byl tu sám. Ale zase už umí nejlíp italsky. Kluci mi pomohli s bydlením i s ostatními věcmi.“
Matějů: „Já jsem tu už rok. Myslím, že jsem měl stejný začátek jako Jarda. Oba jsme bydleli první měsíc u Špalyho. Měl takový hotel Špalek. (úsměv) Mně taky hodně pomohl, začátky nebyly jednoduché. Anglicky tu de facto neumí nikdo, je tu jiná mentalita lidí, jiná soutěž. Bylo to těžké, ale zvyknul jsem si celkem rychle. Teď po roce se tu cítím už úplně v pohodě. Jsem v Brescii šťastný. Teď jde o to, abychom hráli a hlavně abychom vyhrávali i dělali dobré výsledky. Pak bude všechno tak, jak má být.“
Italsky už se bez problémů domluvíte?
Matějů: „Jako Špaly italštinu nemám. Ale už se domluvím, nemám větší problém.“
A co italský způsob života? Na ten jste si už taky zvyknul?
Matějů: „Jo. Je pravda, že teď pociťujeme tu pravou italskou povahu. Přestěhovali jsme se do bytu, čekáme ještě na nějaký nábytek a furt se to řeší. Pořád říkají, že je to v pohodě, že to přijde. A týden se nic neděje. Nebo máme problém s teplou vodou, už několik dní slibují, že to přijdou opravit. V tomhle jsou Italové sví a člověk je musí brát takové, jací jsou. Jsou víc v klidu, nedělají si ze všeho starosti. Ale jsou to vstřícní lidé. Suproví, milí a laskaví. Myslím, že jsem si na jejich povahu zvyknul.“
Zmrhal: „Bydlíme v jednom baráku, kde máme každý svůj byt. Slibují třeba tu vodu, trvá to. Ale platí, co říkal Alda. Ať přijdete kamkoliv, jsou přátelští. Když přijdete do restaurace, nebo si jen jdete koupit pečivo, pozdraví vás, zeptají se, jak se máte. Z toho mám radost, v Česku to takové není. Navíc teď už tu mám i manželku, takže věřím, že všechno bude jen lepší.“
