Mourinhova éra v Římě: fotbal z jiné doby i ztráta motivace. Kam teď, José?
José Mourinho skončil na lavičce AS Řím. V této sezoně to měl nahnuté už několikrát, teď se mu stal osudným propad na deváté místo tabulky i vypadnutí s Laziem v domácím poháru. Americké majitele jistě nepotěšilo ani druhé místo ve skupině Evropské ligy za Slavií, a tím pádem těžký soupeř v podobě Feyenoordu Rotterdam v prvním jarním vyřazovacím kole této pohárové soutěže.
PATŘÍ DO JINÉ DOBY
Fotbal se za jeho více než dvacetiletou trenérskou kariéru výrazně proměnil. Co slavilo úspěch před lety, dnes už nestačí. Postavit autobus do branky nebo umíchat Rehhagelovský beton je zkrátka už málo. Mourinho měl vždy hru svých týmů založenou na minimalizaci rizika. S tím souvisí způsob hry. Portugalská legenda zkrátka nehraje otevřený pro-technický fotbal po vzoru Pepa Guardioly z Manchesteru City, potažmo aktuálního zjevení z Girony pod taktovkou Miguela Ángela Sáncheze Muñoze, neboli Míchela. Velmi nátlakovou a dynamickou hrou s okamžitým tahem na bránu se typicky prezentují celky z bundesligy. Za vzor zmiňme Lipsko, Leverkusen či Dortmund. Nic z toho současný Řím nepředváděl. Scházela mu větší rychlost, náročnost i flexibilita. Solidní defenziva a organizace hry nestačila, stejně jako charisma a tradičně nadstandardní vztah mezi ním a hráči.
BYL VĚTŠÍ NEŽ KLUB
Už to, že Mourinho vzal nabídku z Věčného města, leccos naznačovalo. Vždyť na konci roku 2015 ihned po vyhazovu z Chelsea první nabídku AS Řím odmítl. Kancelář na Stadio Olympico si udělal až o šest let později po dalších štacích u United a Tottenhamu. Poslední titul v Serii A získali Římané v roce 2001, a když nepočítáme zisk Veletržního poháru z 60. let, první moderní opravdovou mezinárodní trofej vyhrál pro klub právě až Mourinho v Konferenční lize. K dobru ale připočtěme i finálovou účast v loňském ročníku Evropské ligy. Přesto Vlci stále nepatří do nejužší mezinárodní špičky, ani pravidelně nestartují v Lize mistrů. S tím se pojí nedostatek hráčské kvality. Ostatně po nedávné prohře s Laziem hořekoval, že fanoušci mají přehnaná očekávání. „A to jen proto, že jejich tým vede José ‚Harry Potter‘ Mourinho,“ reagoval Portugalec posměšně. Sám započal přestavbu kádru, snad jen díky němu dorazili Dybala či Lukaku. Navzdory mnoha posilám a vysokému rozpočtu na ně, se výsledky stále nedostavovaly. V této fázi trenérské kariéry už není Mourinho typickým mužem pro klub, který prochází tolika změnami od základů. Nejen proto zůstal potenciál nenaplněn. Pokud by kouč přišel k „hotové“ skvadře mající opravdovou kvalitu, mohl být ještě úspěšný a získávat další trofeje. A v kuloárech se i tak šeptá, že o jeho služby je zájem v Newcastlu.
SÁZEL NA MLADÉ
Bylo by bláhové myslet si, že Mourinho patří do starého železa. V hlavním městě Itálie poprvé v rámci svého profesního života vsadil na obrannou trojku vzadu. Zavedl řadu novinek a dělal věci, které jsme u něj dřív neviděli. Stejně tak věnoval rekordní minutáž odchovancům, což bylo u něj v minulosti něco nevídaného. Velký rozvoj pod ním zažil za všechny zmíněné mladíky záložník Edoardo Bove.
PODRÁŽDĚNOST A ZTRÁTA MOTIVACE
Mourinho byl velmi podrážděný směrem k rozhodčím. Červené karty v posledních měsících sbíral snad ještě častěji než svého času Tomáš Řepka. Tudíž často chyběl na střídačce v rámci disciplinárních trestů, což platilo i pro úvod skupiny Evropské ligy po předešlém skandálu z finále Evropské ligy poté, co nadával sudímu Anthonymu Taylorovi. Zároveň vypadal, že v sobě už nemá takový oheň jako dřív. V listopadu před zápasem se Slavií sice na tiskové konferenci tvrdil, že Řím miluje a že nikdo není větším Římanem, než on, jenže vedle toho svědectví novinářů i bývalých svěřenců vypovídala spíš o ztrátě motivaci a patřičné vášni. Chybělo mu naprosté zaujetí pro věc symbolizující jeho někdejší časy v Portu nebo Chelsea.
DALŠÍ ANGAŽMÁ
Mourinho nikdy nekoučoval reprezentační výběr. To je možná poslední korálek, který by ještě vyšperkoval jeho hvězdný životopis. Před nějakou dobou se spekulovalo, že by mohl převzít portugalský nároďák. Oficiálně pak odpálil nabídku Sýrie. Možná jeho kroky nyní budou směřovat do Saúdské Arábie, což by definitivně uzavřelo jeho éru na prvotřídní evropské scéně. Sám tvrdil, že v létě odmítl nejbláznivější nabídku, jakou kdy dostal. Můžeme odhadovat, zda opravdu byla z Blízkého východu a jestli ji nevyužije tentokrát.
