Královská řežba: Barcelona, Real, nebo Atlético? Boj o La Ligu má napětí, osobnosti i pachuť krve
Anglie? Rozhodnuto. Francie? Hotovo. Německo? Skoro. Ale ve Španělsku? Tam se teprve brousí meče. Barcelona a Real Madrid si jdou po krku tak těsně, že kdyby jeden škrtl, druhý vzplane. Atlético? Spadlo, ale vstane jako vždy – se zbytkem naděje, boulí na čele a zarputilostí v očích. Každý z velké trojky má zbraň: Barca sype góly jako z kulometu. Real číhá, dýchá pomalu – a pak zabije. Atlético zatne zuby a vydrží, co jiní neunesou. Pojďte s námi do finiše sezony, která má v nohách dynamit. Tahle liga se nerozhodne v tabulce, ale ve vteřinách, které bolí.
Po nástupu, který vypadal jako barcelonský úprk bez zpětného zrcátka, se zdálo, že La Liga má jasno. Únik osamělého lídra – a za ním jen prach. Deset výher z jedenácti, 38 gólů, říjnové 4:0 na půdě Realu. Jenže pak přišel prosinec. Remíza s Betisem, pád s Leganés, Sörlothův direkt v nastavení, pak další ztráta s Getafe. Osm bodů v tahu. Z majestátu byla rázem karikatura.
Katalánci se však nesesypali. V roce 2025 ještě neprohráli, ve 13 z posledních 20 utkání nasázeli aspoň tři góly – a nedávno vrátili úder Atlétiku přímo na Metropolitanu. Hansi Flick nalil Barceloně do žil novou svěžest a intenzitu. Styl založený na držení míče nešel do důchodu, jen se naučil sprintovat. Balony létají přímo od stoperů do srdce soupeřů – a tam už čeká Raphinha a spol. Síla se tu mísí s vynalézavostí. Brazilcova čísla jsou z říše fantazie: 27 gólů, 18 asistencí, a k tomu svoboda drásat obrany zleva, zprava i z hloubky.
Real Madrid? O něm se říká, že má načasování v krvi. Začíná pomalu, ale vrcholí tehdy, kdy se ostatním zastaví plíce. V La Lize se s Blaugranas perou o žezlo tak blízko, že slyší jeden druhému tep, v Lize mistrů vyřadil Man City i Atlético, v Copa del Rey je ve finále. A přitom působí, jako by se ještě ani nezadýchal.
Ancelotti nebuduje obrněnce. Topí pod pancířem kolosu, který se nenamáhá zbytečně, ale přesně ví, kdy přidat plyn. Neplýtvá silou. Jen čeká – klidně a neústupně. Rytmus, který neslyšíš, dokud tě nezlomí. Je v tom tichá jistota, plynulost a neodvratnost. Razí si cestu a všechno ohýbá k obrazu svému.
Atlético má v DNA odolnost. Taktickou kázeň, nepoddajnost, smysl pro detail. Věcný, řízný, a přitom s nábojem. Hraje na hraně, někdy za ní, vždy organizovaně. Nestaví na lesku jednotlivce, ale na rytmu smečky. Teď krvácí. Jenže v ocelovém bloku nesundá rukavice, dokud osud nepískne konec. Padnout, vstát, padnout, vstát. Selži znovu, selži líp.
