Hloušek o konci v Plzni i operacích: Šílená bolest. Guľa mě nepotřeboval
Rok a šlus. Adam Hloušek zakotvil loni v létě v Plzni coby zamýšlená náhrada za Davida Limberského. Plán se nezdařil. Z vícera důvodů. Tím hlavním ale bylo vážné zranění ramene. „Přes dva měsíce jsem byl mimo tréninkový proces. Dlaha byla docela velká, navrtaná na klíční kosti. Bylo to fakt šílené, rozhýbával jsem to přes bolest. Celé jaro jsem strávil návratem,“ říká jednatřicetiletý univerzál.
Na konci prodlouženého ročníku mu v Plzni oznámili, že s ním dál nepočítají. Mezi nezaměstnanými nestrávil Hloušek příliš času. Laso mu hodil německý Kaiserslautern, kde zanechal silnou stopu během jara 2011. S třetiligovým celkem s ambicemi na okamžitý postup podepsal kontrakt na jeden rok s opcí.
Proč vám to v Plzni nevyšlo?
„Podzim nebyl úplně špatný. Docela jsem hrál, ale nevyšla nám kvalifikace do evropských pohárů. Potom jsem nastupoval, nenastupoval… Až na konci jsem hrál pravidelně. Myslím, že se mi i dařilo. Měl jsem nějaké asistence, vstřelil branku. Na rozjezd to nebylo špatné, protože návraty do české ligy nebývají snadné. Ale pak přišel první jarní zápas, zranění ramena a všechno se začalo rozpadat. Prodělal jsem dvě operace, bylo s tím víc problémů, než jsem čekal. Návrat byl strašně těžký a nepovedl se.“
Zranění se vám přihodilo v prvním jarním kole v Opavě. Přitom to nevypadalo tak dramaticky, že?
„Přesně tak, ale bohužel se to muselo řešit operací a dlahou. Bolelo to jako čert, nemohl jsem vůbec spát. Bolela mě hlava, usínal jsem jen za pomoci prášků. Strašně mě to omezovalo v pohybu, bylo to mnohem horší, než dřívější problémy s koleny. V Plzni byl navíc nový trenér, to už je pak těžké. Bylo jen na něm, koho chce mít pro novou sezonu v mužstvu. Na mě neukázal. Takový je fotbal, vzal jsem, že mě pan Guľa v mužstvu nepotřebuje a víc to neřešil. Trochu mě mrzí jen jedna věc.“
Povídejte.
„V Česku se bralo tak, že nehraju, přitom jsem nemohl. Hodně lidí se mě ptalo, proč dostávám tak málo prostoru. Nikdo vůbec nevěděl, co se mi stalo a s čím bojuji. Po Opavě jsem šel hned druhý den na operaci, byl jsem přes dva měsíce mimo tréninkový proces. Dlaha byla docela velká, navrtaná na klíční kosti. Bylo to fakt šílené, rozhýbával jsem to přes bolest. Pak jsem šel na vyndání, což byla vlastně druhá operace. Čekal jsem, až se mi jizva zacelí, pak další rozhýbávání a zase jsem ztratil dva měsíce. Logicky se k tomu přidala herní nevytíženost, což člověku moc nepřidá, protože jsem věděl, že týmu nepomůžu. Celé jaro jsem strávil návratem.“
