Mohl zůstat ve Slavii a v létě odejít s lepšími manévrovacími možnostmi jako volný hráč. Pokud by tak Michal Frydrych (30) udělal, velmi pravděpodobně by byl nyní v Edenu pravým bekem číslo jedna. „Ale já chtěl hrát každý víkend, být zase důležitým členem týmu,“ vysvětluje spolehlivý obránce v rozhovoru pro iSport.cz svůj přesun do Wisly Krakov, kde začal skvěle. Smlouvu v Polsku podepsal na tři roky, co bude pak? Nabízí se návrat do Baníku...
Čtyři zápasy, tři čistá konta, skóre 10:3, sedm bodů a vaše osobní bilance 1+1. To vypadá jako ideální začátek do prvního zahraničního angažmá.
„Jsem rád, že se zatím vše takhle povedlo. Užívám si, že můžu být ve Wisle, a chci dál pomáhat k tomu, abychom stoupali nahoru. Když jsem přicházel, měli jsme jen dva body, pak jsme třikrát nedostali gól a udělali sedm bodů. Škoda té poslední prohry s Lechií, kdy jsme vedli, ale nevyužili jsme další šance a soupeř ukázal kvalitu a zkušenost. Ale určitě cítím, že můžeme být ještě lepší.“
Podle reakcí fanoušků jste štístkem, které zlomilo krizi.
(úsměv) „Skládá se tady nový tým, je tu spousta nových hráčů, takže vždycky trvá, než si to sedne. Určitě to nebude jenom mnou, teď se začíná projevovat kvalita všech.“
Všechno jste zatím odehrál na stoperovi. Je i to, že jste konečně ukotven na své pozici, jeden z faktorů, že se vám daří?
„Šel jsem sem s tím, že chci pravidelně hrávat a být důležitým členem týmu, který je každý víkend na hřišti a nečeká třeba měsíc na svou šanci. To se zatím daří, cítím od trenéra i vedení, že na mě chtějí spoléhat a že bych měl být na stoperovi oporou. Byly tady problémy v defenzivě, takže jsem rád, že se to povedlo zlepšit.“
Jak na vás zatím působí polský fotbal?
„První dojmy jsou jen pozitivní, úrovní jsem mile překvapen. Bral jsem to tak, že určitě nejdu do slabší soutěže, což se zatím potvrzuje. Jsem fakt spokojený, doufám, že to bude pokračovat.“
Ptát se na největší osobnost týmu je vzhledem ke kariéře kapitána Jakuba Blaszcykowského a jeho dřívější finanční podpoře Wisle asi zbytečné...
„Určitě, vždyť se dá říct, že je jeden z majitelů. Je to velká osobnost nejen v Krakově, ale v celém Polsku. Nedává to však na sobě vůbec znát, je to úplně normální kluk, který pořád dělá nějaké legrácky. I na hřišti všechny podporuje, radí mladým. Prostě super člověk, který má náš velký respekt.“
Proč jste si vybral zrovna Krakov? Jiné varianty nebyly?
„Nějaké možnosti byly, ale nikdo neprojevil tak eminentní zájem jako Krakov. Lidé z klubu mi volali každý den, říkali mi svou vizi a ta se mi zalíbila. Chtěl jsem změnit prostředí a tohle mi přišlo – vzhledem k aktuální situaci ve světě – jako ideální varianta. Nechtělo se mi s dětmi cestovat někam daleko, pro rodinu mi to přišlo bezpečnější.“
A máte to blízko do Ostravy.
„Nebyl to klíčový faktor, ale je to samozřejmě příjemný benefit.“
S jakou kvalitou jste se ve Wisle setkal třeba v porovnání se Slavií a jaké jsou ambice klubu?
„Wisla měla v poslední době své problémy, vedení ji chce dostat zpátky tam, kam patří. Je to jeden z nejúspěšnějších polských klubů, vyhrál třináct mistrovských titul, takže věřím, že ambice směřují opět k těm nejvyšším příčkám. Nebude to ze dne den, potrvá to, ale vidím tady na vlastní oči, že klub pro to dělá maximum. Když jsem přicházel do Slavie, taky to nebylo všechno úplně růžové, infrastruktura se teprve vytvářela a až pak šel klub nahoru. A herně? Je tady Brazilec, Španělé, všechno technicky šikovní kluci, kdežto ve Slavii k tomu přidali ještě větší intenzitu.“
Slavia za mě nechtěla velké peníze
Ve Slavii jste měl smlouvu ještě na rok. Nepřipadalo v úvahu zůstat, užít si evropské poháry, pokusit se o čtvrtý titul a pak odejít jako volný hráč? Třeba byste měl bez odstupného větší výběr zájemců.
„Byl jsem ve Slavii pět let, vyhrál tři tituly a dva poháry. Zažil jsem Ligu mistrů i Evropskou ligu. Když jsem se bavil s trenérem Trpišovským, říkal mi, že bude rád, když zůstanu, ale že neví, kolik šancí bych dostal. Takže u mě převážila touha pravidelně hrát, zase se zlepšovat a vyzkoušet si první zahraniční angažmá, byť Polsko je blízko. Ale není to tak, že bych odcházel naštvaný nebo tak něco. S kluky, se kterými jsme tam byli od začátku, jsme vytvořili neuvěřitelnou partu, na kterou budeme vždycky vzpomínat. Díky ní jsme byli tak úspěšní a díky ní nám zůstává spousta krásných společných zážitků.“
Hodně se mluví o tom, že ze Slavie se těžko odchází i kvůli dobrým finančním podmínkám. Vy jste v tomto ohledu neměl problém, nebo Krakov předložil taky zajímavou smlouvu?
„Ve Slavii jsou samozřejmě nadstandardní podmínky, v Česku by mi je asi nikdo nenabídl. Ale Krakov o mě opravdu hodně stál a nabídku dorovnal. O to bylo rozhodování jednodušší, navíc Slavia za mě nechtěla žádné velké peníze. Všechno do sebe dobře zapadlo.“
Jako hlavní důvod odchodu uvedl absenci pravidelného zápasového vytížení. Kdy jste začal cítit, že vaše pozice začíná slábnout?
„Těžko takhle najít nějakou chvíli, kdy se to začalo lámat. Při prvním titulu jsem pod panem Šilhavým odehrál skoro všechno, v dalších sezonách už se mi pod panem Trpišovským vytížení trošku zmenšilo.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
