Ani Milan Baroš nepomohl Galatasarayi zlomit prokletí stadionu Fenerbahce. V proslulém a divokém istanbulském derby prohrál jeho tým venku podeváté v řadě, tentokrát výrazně 1:4.
Český útočník, který nastoupil na pravém kraji zálohy, zůstal na hřišti jen první poločas. I tak ale na vlastní kůži zažil, proč patří tento zápas k největším na světě.
Smíchejte atmosféru Bazalů a Edenu, vynásobte ji pěti, k tomu přidejte čtyřikrát lepší choreo, než jaké jste kdy viděli na českých stadionech.
Proložte to neúnavným skandováním, zpívání a ohlušujícím pískotem s intenzitou, jako by vám u hlavy brzdilo deset lokomotiv najednou.
Získáte tak alespoň přibližnou představu, co se jednou ročně odehrává na stadionu Süküra Saracoglua. A na co se dlouhé dny dopředu těší celé Turecko včetně milionů krajanů rozsetých po světě.
„Když dá Baroš gól, stane se hrdinou Galatasaraye. Jestli ale promarní takovou šanci jako v Lisabonu a my prohrajeme, zatratí ho,“ varoval před zápasem fanoušek „Gala“ Serhan.
Nestalo se ani jedno, ani druhé. Český útočník nastoupil překvapivě na pravé straně zálohy (4-2-3-1). A i když si několikrát vyměnil místo a dostal se na hrot, v šanci se neobjevil. V 9. minutě vybojoval přímý kop, ze kterého Lincoln skóroval, jenže gól neplatil. Před pauzou viděl žlutou kartu za hru rukou. Po přestávce už zůstal v kabině.
Barošův Galatasaray nestačil na Fenerbahce >>>
První velké istanbulské derby mu tak zhořklo. Stejně jako celé oranžové armádě. Nepomohla ani oblíbená barva dresů, ve kterých neprohrává.
Potvrzuje se staré pravidlo: Když hraje Fenerbahce skvěle, nezáleží na výkonu Galatasaraye a domácí zvítězí. Když předvádějí oba týmy vyrovnaný fotbal, raduje se Fenerbahce. Když je Galatasaray úžasný a Fenerbahce hraje špatně, hádejte, kdo bere tři body? Také Fenerbahce!
„Je to komplex. Dostáváme tam hrozně hloupé góly,“ zlobí se Serhan. To se teprve chystal na stadion. Kdyby věděl...
Jsou tři hodiny před zápasem: Okolo stadionu procházejí tisíce fanoušků. Všude jsou vidět jen žlutomodré dresy. Fanoušci hostů se pohybují na nepřátelském území jen ve skupinách. Ani Jaroslav Foglar by nevyžadoval od svých věrných tak těžkou zkoušku bobříka odvahy. Z bezpečnostních důvodů obsazují svůj sektor už více než dvě hodiny před začátkem.
Kolem skupiny čítající asi tak patnáct set hlav vytváří policie zónu. Od domácích fanoušků ji dělí dvojřad a po pár metrech čtyřřad strážců usazených od horní až po první řadu.
Zbývá hodina a půl. Přijíždí autobus s výpravou Galatasaraye. I ten má pochopitelně doprovod. Bezpečností složky jsou početně zastoupené, na pořádek dohlíží 3500 policistů. Stadion už je z poloviny zaplněný. Ozývá se pískot. Borci v červených soupravách si přicházejí prohlédnout trávník. Milan Baroš ze středového kruhu zatleská „svým“. Ti skáčou jako jedno tělo.
Pětačtyřicet minut... Začíná rozcvičení a opět „vřelé“ přivítání. A tým běží pozdravit statečná srdce. V tu chvíli začnou na plochu dopadat první plastikové láhve vytočených domácích. Intenzita stoupá, asi osmnáctiměsíčnímu klučinovi s modrým dudlíkem to nahání slzy do očí. Dospělým husí kůži.
Poslední minuty do výkopu. Každá z tribun představuje své choreo. Spodní část ochozu naproti hlavnímu sezení vytváří nápis Since – 1907. Nad nimi roztahují vlajku s nápisem Herkos Haddini Bilecek. Za jednou z branek pak transparent The Lord of Istanbul. Pán Istanbulu.
Jen na chvíli se obě znesvářené strany spojí. To když se jako při každém ligovém utkání v Turecku hraje hymna.
A je to tady. „Nanananananá, Féénéérbahce,“ burácí stadion. Když na chvíli utichne, Galatasaray vrací okamžitě stejný pokřik. A brzy slaví i gól! Lincoln na hranici ofsajdu překonává Volkana. Domácí jsou ale brzy zpět. Po rohu vyrovnává Boral. Pak přichází neuznaná branka. A vyrovnaná hra s nepřesnostmi na obou stranách.
Serhanova slova se potvrdí ve 28. minutě, kdy si Emre Asik dá vlastní gól. Žlutomodrá radost vypukne naplno. Třetí gól přichází čtyři minuty po přestávce, čtvrtá rána v samotném závěru. A Fenerbahce Republic, jak si nejoblíbenější klub v Turecku říká, je v euforii. Galatasaray tlačí, hraje, snaží se.
Jenže marně. Derby v asijské části Istanbulu přece vyhrává jen Fenerbahce.
