„Mikuláš“ Bony naděloval. Hvězda Arnhemu se opět trefila

Největší divadlo v Nizozemsku. Tenhle nápis visí na aréně v Arnhemu. V utkání s Waalvijkem si tohle jeviště nejdřív pronajal Mikuláš, pak domácí tým. V obraně s Tomášem Kalasem, vicemistrem Evropy z Hřebíkovy devatenáctky a na hrotu s Bonym Wilfriedem, někdejší modlou pražské Sparty, „obdaroval“ bezradného soupeře třemi góly do poločasu a jedním po přestávce.

„Škoda jen toho skóre. Mohli jsme klidně vyhrát 7:0,“ konstatoval Tomáš Kalas. „Ale úkol, který jsme si vytyčili, jsme splnili. Chtěli jsme odčinit domácí porážku s Feyenoordem 0:4 a to se povedlo.“

„Měl jsem dát ještě víc gólů. Ale bohužel,“ povzdechl si Bony Wilfried.

Reportéři se však nezajímali o jeho neproměněné šance, nýbrž o jeho budoucnost.

Vzápětí se ocitl pod palbou otázek na svoji budoucnost. I v Nizozemsku totiž sílí spekulace o tom, že má být v hledáčku slavné Chelsea. „Nevím, co bude zítra,“ zubil se Wilfried. „Ale když se o vás mluví v souvislosti s Chelsea, je to pro každého hráče pocta.“

Oba se mohli po utkání usmívat. Mladík Kalas nadchl publikum jistotou, předvídavostí, rychlostí i rozehrávkou. Populární „Bony“ se postaral o čtvrté razítko.

Bony řádí, v dresu Arnhemu vstřelil další branku • Pavel Mazáč Sport

Byla to jeho typická akce. Před vápnem převzal míč, rozjel se jako tank do šestnáctky, proskočil mezi dvěma obránci, ale zakončit nestihl. Místo toho po souboji padnul na trávník. Na zem se skácel ochotně, na což vehementně upozorňovali hosté, leč rozhodčí nařídil pokutový kop.

Kdo ho kopne? O tom nebyl pochyb. Exsparťanský kanonýr si vzal okamžitě balon pod paždí a ukazoval prstem na sebe. Záhy se z pěti kroků rozběhl a trefil parádně horní kout brány. Sebevědomí mu rozhodně nechybí.

Nechybělo mnoho a po pár minutách přidal desátý gól v tomto ročníku nizozemské ligy. Na malém vápně se k němu přimotal míč, statný Afričan si zkušeně počkal, až se blokující obránci vyskotačí, ovšem jeho „dělo“ otřáslo břevnem. Poté měl ještě jednu vyloženou šanci, leč ukopl se.

I tak si vysloužil aplaus zhruba ze tří čtvrtin zaplněného hlediště. To ocenilo také práci mladého stopera Kalase. Právem. Host z Chelsea předvedl, že v sobě skrývá značný potenciál.

Utkání zahájil krásným časovaným pasem do křídla, což během zápasu ještě pětkrát zopakoval. Všechny souboje se snažil řešit konstruktivně a když si jednou mazácky sklepl míč na hrudník a poté ho bezchybně rozehrál spoluhráči, lidé uznale pokyvovali hlavou. Úplně bez sebe však byli, když Kalas doběhl soupeře, který měl před ním snad pětimetrový náskok.

„Úúú,“ zahučelo to na tribunách jako v úle. Naději z Olomouce velkoryse odpustili i dvě chyby, kterých se talent s dvojkou na zádech dopustil.

Divadlo zkrátka v tomto ligovém střetnutí patřilo výhradně hostitelům. Kalas s Bonym v něm hráli důstojné role. A považte, že pod střechou. I když nepršelo, teploměr ukazoval deset stupňů nad nulou, fotbal se schoval pod dvě kopule. „Pokud není nebe modré a nesvítí sluníčko, zatahuje se střecha vždycky,“ vysvětlili starousedlíci.

Ti se už pomalu smiřují s tím, že se v Arnhemu krátí čas jejich oblíbence Bonyho Wilfrieda. Spekulace o jeho odchodu do některého z top evropských klubů totiž sílí. „Ale odejde až v létě,“ předpovídají.

Nechme se překvapit.