Ze Slavie odcházel tuniský reprezentant Tijani Belaid doslova zadními dveřmi. Nechtěný, nežádoucí, nadbytečný. Najdi si angažmá a nezacláněj, slyšel na rozloučenou. Našel si ho ve druholigovém anglickém týmu Hull City a na Slavii přes bolavý rozchod bude vzpomínat jen v dobrém.
Co bolelo, přebolelo. Když v anglickém Hullu zvedl telefon tuniský reprezentant Tijani Belaid, daly se očekávat nářky, jak se k němu Slavia špatně zachovala, co musel prožít, jak pod trenéry Jarolímem a Petroušem trpěl.
Nic takového. „Všechno se nepovedlo, ale budu na Slavii vzpomínat především v dobrém,“ zněla jeho výpověď. A zněla upřímně.
Když se řekne Slavia: převažují vzpomínky příjemné, nebo hodně špatné?
„Rozhodně pozitivní. Ano, pozitivní. (nadechne se) Nevzpomínám na ni ve zlém. Zažil jsem krásné okamžiky. Vybojovali jsme dva tituly, zahráli si Ligu mistrů, další evropské poháry. Úspěchů bylo hodně. Samozřejmě, jak už to i ve fotbalovém životě bývá, našly by se i nepříjemnosti. Ale ty si nechci moc připomínat. Slavie zůstane pro mě spojená s příjemnými zážitky.“
Velice se omlouvám, ale zkuste připomenout, co se podle vás nepovedlo?
„I to se našlo. Především mé angažmá hodně ovlivnila nemoc (špatně fungující štítná žláza – pozn. red.). I to se může přihodit, vadilo mi však, že trenér Jarolím mě podezíral, že se mi nechce trénovat a nedávám hře všechno. Tím jsem trpěl. Že mi nevěřil a také jsem pak hrával čím dál méně.“
|
Přiznáte si dnes, že jste také udělal nějaké chyby?
„Samozřejmě, nikdo nejsme neomylný.“
Buďte, prosím, konkrétní.
„Určitě jsem si mohl odpustit gesta, když mě trenér Petrouš střídal v utkání s Ostravou. Měl jsem vztek, že jdu dolů, a kopl jsem do láhve. Kdo hrál fotbal, asi mé emoce pochopí, ale s odstupem doby přiznávám, že jsem to neměl udělat. To byla velká chyba. Ale vztahy s trenérem Petroušem rovněž nebyly nejlepší, ani on mi nevěřil.“
Váš spoluhráč Mickaël Tavares se ze Slavie odrazil k angažmá ve slavném německém klubu Hamburger SV. Proč se to nepodařilo vám?
„Proč, proč. Mickaël byl Jarolímovým oblíbencem, i když se mu utkání nevydařilo stoprocentně, měl místo v základní sestavě jisté. Já nehrál. To je velký rozdíl. A když nejste na očích, těžko si vás někdo vybere. Přitom byla Slavie velice úspěšná a ostatní odcházeli do zahraničí snadno.“
Myslíte, že se na vašem postavení podílela i nepříznivá finanční situace loni na podzim?
„To mělo dokonce zásadní vliv. Najednou jsme my, legionáři, byli drazí a vlastně zbyteční. Přitom jsme si plnili povinnosti, i když jsme čekali na výplaty. Bylo to vážné.“
|
Nemrzí vás, že nevyšlo angažmá v Mladé Boleslavi?
„To ani ne. Byl jsem v té době nemocný a prvním cílem bylo uzdravit se. Nemohl jsem předvádět maximální výkony. To by nešlo.“
Nepovažujete tedy angažmá ve Slavii za chybný krok ve své kariéře?
„V žádném případě. Ne, ne, ne. Jak jsem už řekl, bylo to nádherné, všechno, čeho jsme dosáhli. Na to se nezapomíná. Spíš zapomenu na to, co se nepovedlo. Život jde dál.“
Máte pořád ve Slavii přátele, s nimiž si nadále voláte?
„Všichni zůstali mými kamarády, i když jsme už jinde. Voláme si s Hocinem Raguedem, Petrem Jandou, s Jaroslavem Černým a dalšími. Měl jsem se všemi výborné vztahy a jen jim přeju, aby se jim dařilo. A Slavia se dostala ze všech potíží.“
Po čem se vám bude stýskat?
„Prožil jsem toho ve Slavii opravdu dost. Rád budu vzpomínat na příjemný moderní stadion a věrné fanoušky, kteří vždycky stáli za námi, i když se nám přestalo dařit. A taky na Prahu. To je přece tak krásné město, přímo úchvatné. S oblibou jsem se procházel po Starém Městě, bylo to úžasné. Předpokládám, že se do Prahy ještě občas podívám. Je se v ní na co koukat.“
Patří k této podívané i česká děvčata?
(směje se). „To rozhodně. Přechodem do Anglie jsem si hodně pohoršil.“
Vy jste však do Hullu šel za fotbalem. Co od tohoto angažmá očekáváte?
„Rozebíral jsem svou pozici s trenérem Nigelem Pearsonem a ubezpečil mě, že má o mě zájem. To je hrozně důležité, aby vám trenér věřil. Očekávám, že budu hrát a dostanu se do bývalé formy.“
Nebojíte se pověstné anglické tvrdosti?
„Vůbec, také česká liga je nesmírně bojovná. Musím se přizpůsobit, nic jiného mi nezbývá.“
Nepovažujete odchod do druhé anglické ligy za sestup v kariéře?
„V žádném případě. Prošel jsem si teď složitějším obdobím a Hull City bylo to nejlepší řešení. Pořád mám kariéru před sebou. Něco jsem už předvedl, tak věřím, že se ještě někam dostanu. Třeba do rodné Francie nebo do Itálie, líbilo by se mi i Německo.“
