To víš, že jo, Bohouši!
fejeton michala pavlaty Když skončí fotbalové utkání, postávají fandové na stadionu a vytvářejí hloučky. Diskutují o právě předvedené hře, hodnotí výkony jednotlivých borců. Pokud jejich team prohrál, podrobí zdrcující kritice špatnou sestavu, taktiku i mizerné trenérovo střídání a především ostudný výkon rozhodčího, který by měl být podroben psychiatrickému vyšetření a následně hospitalizován u doktora Cimického na pozorování nejméně do konce letošního ročníku. Celé to prodlévání na stadionu má ovšem jediný důvod. Chlapům se nechce domů, protože tam nemají žádného partnera k fotbalovému rozhovoru. Přijde-li chlápek ze hřiště do své domácnosti a řekne, že Šimáka neměli ještě dávat do "béčka", nebo, že mladej Jarolím se neměl nechat před derby vykartovat, sleduje ho jeho vlastní žena pohledem, jakým se dívá mercedes na traktor. Mluví pro ni naprosto neznámým, nesrozumitelným jazykem. Přitom by stačilo jen trochu porozumění a chodili bychom domů ze stadionu hned. Modelový dialog, opírající se o moje důkladné studium díla doktora Plzáka, by měl vypadat tak, aby muž hned ve dveřích nabyl dojmu, že nese nevídané zprávy, které jsou už s napětím očekávány. "Jak jste hráli," zeptá se žena a odloží ilustrovaný časopis. "Nula nula." "Takže bod je doma," jásá manželka a běží do lednice pro pivo. Muž usedá do křesla, nechá se zout a medituje: "Nebylo to špatné. Měli jsme dobrý pohyb po celé ploše, vypracovali jsme si i několik příležitostí. Ze dvou standardních situací jsme nastřelili tyč a břevno. Gólman nás několikrát podržel a spravedlivý rozhodčí neodpískal proti nám dvě penalty. Ale to střídání, no to mi teda vysvětli, Boženko, jak to může ten trenér udělat? Já bych to mužstvo trénoval úplně jinak." Pozor, dámy, teď přichází důležitý okamžik. Naprosto špatná odpověď by byla: "Ty bys toho tak natrénoval, ty nádivo." To je na červenou kartu. Vy musíte v tu chvíli manželovi navlékat pantofle a po krátké, správně načasované pauze se podívat zespodu od podlahy do jeho očí a říci: "To víš, že jo, Bohouši. To víš, že jo." Takhle je to jednoduché. Ale protože se nám doma podobné pozornosti nedostává, musíme jít ze stadionu ještě do hospody a tam to všechno probrat. Loni po posledním zápase našeho vesnického teamu řešil se tam velký problém. Potřebovali jsme získat bod, abychom nespadli do nejnižší soutěže. Stav byl až do 88. minuty bez branek, tedy vyhovující. Pak hosté kopali trestný kop z hranice šestnáctky. Náš gólman Bohouš si postavil zeď, exekutor se rozběhl, brankář zavřel oči, ani se nepohnul a inkasoval. Večer jsme to v restauraci řešili. "Franto, proč ten Bohouš po tom míči vůbec nešel a jen tam stál se zavřenejma očima jako Jakeš?" "Doufal v tyč," pravil Franta a zazdil si do piva další zelenou. Zelená je tráva, fotbal, to je hra. *** Své názory, dopisy a poznámky pište na adresu: Deník Sport, U Průhonu 13, 170 00 Praha 7, nebo na elektronickou adresu: deniksport@deniksport.cz NÁZORY NA TÉTO STRÁNCE NEMUSEJÍ VYJADŘOVAT STANOVISKO REDAKCE DENÍKU SPORT O autorovi| Autor je hercem a publicistou
