Show a pak spánek
Čeští reprezentanti do 20 let hrají zítra s Argentinou o světové zlato EDMONTON/TORONTO - Je čtvrtek ráno a odletovou halou letiště v Edmontonu duní hudba. Do toho se ozývá: "Cestující do Toronta, prosím, k přepážce 16! Cestující do Toronta..." S českými mladíky to zpočátku ani nehne. CD přehrávač jede naplno, do toho se ozývá tleskání do rytmu. Málem by snad zmeškali cestu za zlatým snem! Pohoda, klídek, leháro... Tak to vypadá na letišti v Edmontonu. "Hele, Čolku, pusť tam něco!" ozve se. Tomáš Mičola poslechne a zamíří k černočervené skřínce, kterou má běžně na starosti brankář Radek Petr. Jenže ten je teď právě zaměstnán svým telefonem. Tak se hudebního náčiní ujímají jiní. Zapnout do zástrčky a už to jede. Halou se rozezní techno říznuté country stylem... "Tohle cédéčko je vítězné! Namixovali jsme ho s Márou Suchým," hlásí Martin Fenin. Čeští reprezentanti tleskají do rytmu, ti odvážnější se i pohupují. Kolemjdoucí se zastavují a s udivenými pohledy sledují partu kluků v červených soupravách. Nálada je výborná! Není divu, čeští mladíci právě míří do Toronta, kde se poperou o světové zlato. "Hele, podívejte," ukazuje asistent Petr Kouba edmontonský tisk. Noviny má otevřené na stránce, kde je téměř přes celou stranu velká fotografie Tomáše Pekharta, jak se spontánně objímá s lékařem výpravy Martinem Heldem. "No to je hrůza, zase budu muset platit," povídá doktor, když se mu dostanou noviny do rukou. Na stránky místních listů se protlačil už podruhé. Nejprve po postupu přes Španělsko. "To víte, když se člověk umí radovat..." směje se lékař týmu. Ovšem nyní už hurá do letadla. Ihned po nástupu do boeingu obhlédne Martin Fenin terén, pak se otočí na šéfa výpravy Rudolfa Baťu a prohlásí: "Pane Baťa, vidíte to, to není fér. Vždyť tady jsou zase jenom ošklivé letušky. A tak je to pořád..." Letadlo vzlétá. Hráče i trenéry přepadá únava. Přehlídka různých poloh spánku začíná! Někdo usne tak, že zakloní hlavu a otevře ústa, jiný se opře o spoluhráče a třeba Lukáš Kubáň si ustele na skládacím stolečku před sebou. "Kdybych usnul tak jako Kuboš, tak bych se zítra nehnul," kroutí hlavou Fenin. Česká výprava se dá zhruba v polovině letu rozdělit do dvou skupin. Spící - a ošívající se. Ti první tvrdě odfukují, ti druzí se o usnutí pokoušejí. Jenže bezúspěšně. "Létaní v lásce moc nemám. Jsem takový, že si zajdu třikrát na záchod a furt musím něco dělat," postěžuje si asistent Jakub Dovalil, jenž patří do druhého tábora. A taky se ošívá. "Hele, tam není pilot," křikne, když kapitán letadla zamíří na toaletu. "Dívej, jsi tam," výskne zase na Fenina, když právě na obrazovce ukazují šoty ze semifinále s Rakouskem. Českým reprezentantům se na tyto záběry dívá hezky. Mnohem hůře už však je těm rakouským, kteří letí tímtéž aeroplánem a obsadili jeho zadní část! Kouč Paul Gludovatz ovšem prochází uličkou a úsměvy jako vždy nešetří. Když vidí známé tváře z řad českých novinářů, dokonce jim už z dálky mává. Žádné nepřátelství mezi oběma tábory nepanuje. Jiří Valenta dokonce klábosí s rakouským brankářem českého původu Bartolomějem Kuruem. Po čtyřech hodinách letadlo několikrát zakrouží nad Torontem a sedne na ranvej. Češí míří do bitvy o finále, Rakušané se pokusí vyválčit bronz. "Chtěl bych poblahopřát dvěma semifinalistům mistrovství světa do dvaceti let, týmu Rakouska a České republiky. Good job! Good luck!" přeje kapitán letadla hodně štěstí. A cestující tleskají...
