Rogoz o památném incidentu: Sudí určuje, koho střídat? To nejde!

Mě takové situace strhnou. Bylo šesté kolo, měli jsme dva body a v důležitém zápase prohráváme 0:2 v poločase. V první minutě váš hráč udělá totální pitomost a dostanete třetí gól. Připravíme střídání, nahlásím číslo 27, střídáme Řezníčka. Ale trenér Čuhel mi pak říká: Vystřídáme Suse, je z toho špatnej, ta chyba ho dostala. A teď si to vezměte: dva body, přibitý na kříži, jak říká můj šéf, nic, konec. Zmar dosahuje ne sto, ale tisíci procent. Všechno špatně.

Jenže vidím, jak rozhodčímu problikává na tabulce 27. Došlo mi: Ty vole, já to zapomněl říct, šestnáctka, Sus. A rozhodčí mi řekne: Už to máš napsaný, měnit se to nebude. Je to na papíře. Ale i v pravidlech je, že dokud hráč neopustí hrací plochu, pořád může hrát. Mockrát zastavíte střídání, protože na trávníku někdo leží a nevíte, jak to dopadne. V první chvíli jsem rozhodčímu v klidu říkal: Ne, ne, střídáme někoho jinýho. Nezvedej mi to.

A on: Ne, ne, ne – a zvedne mi to. Řezníček se rozběhne, já ho honím zpátky, rozhodčímu povídám: Sundej to – a on mi to tam drží. To mě nasr… Přece by mohl couvnout, vyměnit číslo a nechat mě jakoby za trest jednou dvakrát nevystřídat ve smyslu Ty jsi ze mě udělal vola, tak teď ho udělám já z tebe. Naštvalo mě, že mi pan rozhodčí určuje, koho mám střídat. To prostě nejde. Byl jsem vzteklej, nemám na to právo, ale nebyla to moje vina. Ale poučil jsem se, už to budu řešit jinak. Doufám, že díky svému věku a šedinám se zklidním.