Do ligy vstoupil už v 16 letech, kdy se mu předpovídala skvostná budoucnost. Tu ale Václav Kadlec naplnil jen zčásti. Po skvělém startu v bundesligovém Frankfurtu se trápil při misi v dánském Midtjyllandu a teď se snaží o návrat lepších časů ve Spartě. „Chci vrátit Spartu tam, kde byla dřív,“ říká 25letý útočník.
„S fotbalem jsem začínal v pěti letech na Bohemce. Zprvu se mi tam moc nelíbilo, ale musel jsem tam zůstat kvůli tátovi, který mě přivedl na nábor. (usmívá se) Po nějaké době jsem si fotbal oblíbil a pak už bylo jasné, že ho budu hrát.
Od dětství až doteď hraju útočníka. Při tréninku si ze srandy občas vlezu do brány, ale můj post je útočník. Nikdy jsem nechtěl hrát nic jiného. V přípravě Bohemky jsem strávil celé dětství. V 16 letech jsem dostal možnost jít do Sparty a pak už to nabralo rychlý spád. Hned jsem tam začal hrát první ligu, s čímž nikdo moc nepočítal.
Moje první ligové utkání bylo s Příbramí. Nastoupil jsem do tříminutového nastavení a měl asi jen dva dotyky s balonem. Ale bylo mi šestnáct, takže i za pár vteřin jsem byl hrozně šťastný. Velkou zkouškou bylo moje první derby S. Stopery Slavie hráli Erich Brabec s Martinem Latkou a já mezi nimi lítal jako ztřeštěný. Víceméně jsem neměl ani balon, Slavia byla v tom utkání lepší než my. Pamatuju si, že mi Erich dvakrát zasekl balon a já kolem něj jen projel. Doteď se tomu občas zasmějeme.
První ligový gól jsem dal na jaře doma proti Baníku. Bylo to za stavu 0:0 a já nastoupil jako střídající hráč. Obránce Neuwirth udělal chybu, když si na malém vápně zpracovával míč na prsa, ale balon se odrazil ke mně a já ho napálil pod břevno. Hezký gól. Vynesl nám tři body a o týden později jsem zařídil i výhru nad Střížkovem.
Hodně vzpomínám na sezonu 2009/10 a první titul se Spartou. Sice jsem ho pak vyhrál ještě jednou (2013/14), ale to jsem odehrál jen pár zápasů, zatímco předtím jich bylo 29. A to v 17 letech! Dal jsem i nějaký ten gól a při oslavách se poprvé napil alkoholu. Bylo to fajn, jen jsem si myslel, že titulů budu mít v 25 letech víc než dva.
V roce 2013 jsem šel do Frankfurtu. Angažmá v Německu začalo jako pohádka. Za nějakých šest zápasů jsem vstřelil šest gólů, což bylo neuvěřitelné. Vezl jsem se na vítězné vlně z Čech, kde se mi dařilo už sezonu předtím. Bohužel se to ale potom nějak zadrhlo. Ve Frankfurtu jsem zažil hezké chvilky, ovšem mohlo to tam skončit lépe. Vlastně mělo…
První trefa za Frankfurt padla v mém prvním domácím zápase proti Dortmundu. Předtím jsem několik dobrých šancí promarnil a říkal si, že to nebude můj den. Pak se však ke mně odrazil míč na penaltu a já ho uklidil do prázdné brány. Tenkrát proti nám stály hvězdy jako Aubameyang, Reus, Lewandowski nebo Hummels.
Na dánský Midtjylland vzpomínám rozporuplně. Poznal jsem tam úplně odlišnou mentalitu, která mi vyhovovala. Narazil jsem tam na mraky skvělých lidí. Po fotbalové stránce to ale nebylo ono. Nějak jsem se nedokázal sžít ani s městem, kde jsem bydlel. Nemůžu na ten klub říct nic špatného, ale ten přestup asi nebyl správný krok.
Moje premiéra v reprezentaci proběhla v mých 18 letech v Lichtenštejnsku. Podařilo se mi dát gól na 2:0, nahrával mi Rosa. V národním týmu dávám bohužel góly jen slabším týmům, jako jsou Arménie, San Marino, Malta… Těm zase není až tak těžké vstřelit branku. (s úsměvem)
A momentální cíl? To je jednoduché. Chci vrátit Spartu tam, kde byla dřív.“
