Rosického velká zpověď: jak se učil šajtli a přežil šílenství v Dortmundu
Malý Mozart, nadpozemský talent, génius. K Tomáši Rosickému pasovalo všechno. Ve Spartě se už ve dvaceti jeho cena vyšroubovala na půlmiliardu korun. S Borussií Dortmund získal titul. V Arsenalu se stal miláčkem kouče Arséna Wengera i fanoušků. V reprezentaci byl diamantem zlaté generace. V sobotu při hvězdné rozlučce na Letné řekne legendární 37letý záložník definitivně sbohem. Jak vzpomíná na hvězdnou kariéru? Kdo byl v dorostu Sparty lepší než on a jak zvládal přechod do áčka? Jak se cítil po příletu do Dortmundu a proč tam měl bodyguarda? A jak vzpomíná na konflikt s kamarádem Cescem Fábregasem během působení v Arsenalu?
Narvaný letenský stadion tu bude jen pro něj. Vzdát hold mu přijdou nejen fanoušci, kteří ho zbožňují, ale i fotbalové superhvězdy, s nimiž na trávníku válel. Na lavičce u toho budou neméně zvuční trenéři (Jaká bude Rosického rozlučka? Kdo přijede? Více čtěte ZDE>>>). „Moc se na to těším. Doufám, že si to všichni užijeme,“ usmívá se Tomáš Rosický. Ještě před exhibicí stihla geniální fotbalová desítka hodinovou retrospektivní projížďku báječnou kariérou.
Kdy jste se vlastně naučil vaši pověstnou šajtli?
„Mezi patnácti a šestnácti. Když mě vzali z C-dorostu do A-dorostu. Neměl jsem nikdy dobrou levou nohu. Uměl jsem s ní nahrát, ale střílet mi s ní moc nešlo. Pak jsem si všiml, že jeden kluk z osmnáctky používal šajtli. A přišel jsem na to, že takhle nahradím ne moc šikovnou levačku. Že šajtle umožní přihrávat kolem hráče, jako kdybych to dával levou. Takže jsem to strašně moc trénoval. Od kratších přihrávek až po centry a střely a rohy. Když to ale vezmu zpětně, bylo by asi lepší, kdybych piloval levou, abych byl obounohý jako Méďa (Pavel Nedvěd) nebo Santi Cazorla. Na druhou stranu šajtle byla nečekaná a efektivní.“
Zůstával jste na hřišti po tréninku, abyste tuhle zbraň leštil?
„Po každém tréninku jsem si to zkoušel. Dokud jsem neudělal další krok, neskončil jsem. Byla tam velká píle. Když jsem pak v zápase zjistil, že to je překvapivé pro soupeře, povzbuzovalo mě to.“
Trenéři vás v tom podporovali?
„Začínal jsem to pilovat u trenéra Františka Kopače a ten mě v tom velice podporoval. I při rozcvičce před zápasem se u mě zastavil a říkal: Když bude trestňák ze strany, dej to tam šajtlí. Zkus to! Vyloženě mě do toho nutil, protože viděl, že to je pro soupeře nečitelné.“
Pomohlo vaší kreativitě, že jste hrál v žácích a v dorostu proti starším klukům? Byl jste oproti nim prcek, a tak jste na ně musel vymýšlet finty.
„Určitě mi to pomohlo. Brácha Jirka začínal fotbal na Kompresorech, což je dnešní Střížkov, já jsem šel s ním a hrál jsem s o tři roky staršími kluky. Pak jsem přišel do Sparty a bylo to totéž. Sparta kupovala bráchu, já jsem šel s ním, jenže došlo k nedorozumění. Kategorie, kde já jsem měl být, tam zrovna nebyla.“
Tak jste nastoupil k bráchovi do mužstva?
„Jo, vyzkoušeli mě u starších. Trenér Hroneš povídal: O. K., vyzkoušíme tě a zítra zase trénujou mladší, takže se k nim přidáš. Ale když mě viděl, šel po tréninku za rodiči s tím, že si mě nechává v mužstvu. Od té doby jsem byl vždycky o kategorii výš. Mému vývoji to prospělo.“
Dělal jste si už tenkrát i s většími protivníky na hřišti, co jste chtěl?
„Neměl jsem nikdy pocit, že jsem si se soupeři dělal, co jsem chtěl. To vůbec ne! Já si ani nemyslím, že jsem byl ve všech mládežnických kategoriích nejlepší. Věděl jsem, že jsem asi O. K., ale vždycky byl ještě někdo lepší než já.“
V dorostu asi Lukáš Zelenka.
„Lukáš byl dominantní. Ten si dělal v dorostu na hřišti se soupeři opravdu, co chtěl.
