Pro český a potažmo i světový fotbal objevil Tomáše Rosického, Milana Baroše, Patrika Bergera, Vladimíra Šmicera a mnoho dalších. Nyní si přední tuzemský agent Pavel Paska ze společnosti ISM ve spolupráci se Spartou piplá další obrovskou naději, teprve šestnáctiletého Adama Hložka. „Má raketový start, jednou ho vidím v bundeslize. Ale má před sebou ještě spoustu práce,“ říká Paska v obsáhlém rozhovoru pro iSport Premium, jenž startuje tradiční seriál deníku Sport Top 50 teenagerů.
Jednu věc Pavlu Paskovi nelze upřít. Na mladé hráče má oko. Dokáže správně posoudit, v kom třímá talent a potenciál, aby udělal opravdu zářivou kariéru. Následně mu pak předestře cestu, která by k ní mohla vést. Nyní na ni vstupuje Adam Hložek, stále teprve šestnáctiletý megatalent Sparty.
Jaké atributy jsou pro vás nejdůležitější při vytipování mladých hráčů?
„Než s tímto procesem začnete, musíte vědět, co přesně hledáte. Fotbal se ohromně zmodernizoval. Pracuji v něm přes třicet let a dnes máme možnost skautovat hráče přes různé programy, kde si můžete prohlédnout všechny zápasy, víte o hráči takřka všechno. My jako agenti dublujeme práci klubů, které mají svá skautingová oddělení. Stejně jako ony, i my máme zaměstnaneckou strukturu skautů. V 90. letech jsme sledovali hráče kolem patnácti let.
Tomáše Rosického
jsem poprvé viděl ve čtrnácti letech,
Milana Baroše
v patnácti. Dnes se už hranice podle zahraničí posunula k deseti až jedenácti letům. Je ale třeba připomenout, že smlouvu s agentem může hráč podepsat až v patnácti a následně ji registrovat na fotbalové asociaci. Když však spolupracujeme s mladšími hráči, například Hložkem,
Schickem
nebo Václavem Kadlecem, tak většinou jednáme s rodiči a přes ně kluky vedeme.“
Kdy se láme věk hráčů, že si řeknete: z něj něco bude?
„Škála hráčů je strašně široká. Ne každý má obrovský dostatek talentu. Každopádně cesta k velkému fotbalu je běh na dlouhou trať a po celé cestě musíte predikovat. Musíte hlídat talent, pracovitost, disciplínu a pokoru, přičemž talent není vůbec rozhodujícím faktorem. I proto jsou cesty hráčů různě dlouhé. Nabídnu dva příklady. Patrik Berger hrál už v sedmnácti letech ve Slavii ligu a byl výrazný talent. Ve dvaceti přestoupil do Dortmundu, vyhrál s ním titul, stal se vicemistrem Evropy a následně odešel do Liverpoolu. To byl raketový start. Ale pak je tu ta cílevědomá cesta, kdy je potřeba právě ta poctivost a pracovitost. Patrikovým velkým kamarádem byl ve Slavii
Vladimír Šmicer
. Když Patrik hrál ligu, Vláďa byl v dorostu. Když Patrik šel do ciziny, šel Vláďa teprve do béčka. Když jsme ale bilancovali jejich kariéry, zjistili jsme, že oba dosáhli podobných úspěchů.“
Taková situace se často opakuje, že?
„Je to přesně tak. Vezměme si dvojici Tomáš Souček a Patrik Schick. Patrik sice neměl raketový start jako Berger, ale mezi sedmnáctým a osmnáctým rokem debutoval v lize, v devatenácti letech odešel do středně kvalitního mužstva v Serii A. A za rok přichází raketový start, když přestupuje do špičkového mužstva, v 21 letech hraje semifinále Ligy mistrů… Zda se jeho kariéra posune do ještě vyšších sfér, záleží pouze na tom, jestli se stane tahounem a oporou Říma.“
Pak je tu Souček, kterého kdysi nechtěli ani na Žižkově.
„Ale bojoval, běhal, dřel. Byl poctivý a charakterní kluk. Měl všechny atributy, o kterých jsem mluvil. Jen si to všechno, co jeden měl dané od boha, postupně vydřel. Minulý rok na něho přišly dvě nabídky z Itálie s tím, že by se mohl posunout ještě o krok dál. Nyní je v české lize na absolutním vrcholu. Po 24 letech tak nastal stejný scénář jako v případě Bergera a Šmicera. Proto bych chtěl apelovat na rodiče, aby si uvědomili, že si každý musí úspěch tvrdě odpracovat. Nikdo vám dnes nedá nic zadarmo.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
