Dva roky za šéfa Miroslava Pelty strávil Michal Listkiewicz v čele komise rozhodčích. A Roman Berbr na ně (tolik) nedosáhl. Když polský funkcionář odešel, místopředseda FAČR ho na rozlučku počastoval slovy „polské neštěstí“. Teď je ve vazbě… „Skončilo tisíckrát horší Berbrovo neštěstí,“ reaguje ze své vlasti Listkiewicz. V rozhovoru pro iSport Premium se vrací k tomu, co v Česku zažil, ke zkušenostem s Dagmar Damkovou i o tom, kdo by mohl vést novou komisi.
Českým sudím velel v letech 2016-18 a poznal zdejší specifické fotbalové poměry. Michal Listkiewicz tak ví, že náprava zabere nějaký čas. „Nejstrašnější je, že napravit morální škody, které pan Berbr v českém fotbale napáchal, nebude trvat rok nebo dva,“ míní.
Co říkáte na zahájení vyšetřování Romana Berbra a jeho konec ve fotbalových funkcích?
„To, co se stalo, pro mě není překvapením. Roman Berbr nadělal velké škody českému fotbalu a řídil lidi strachem. Ale to nejde dělat celý život. Nakonec se lidé bát přestanou. Nemohu říct, že bych byl rád za to, co se stalo, protože nikomu nic zlého nepřeju. Ale je to logické. Muselo to tak skončit. O tom, co prováděl, jaký měl vliv, bylo tolik informací…“
Jak se k vám dostávaly?
„Když jsem začal pracovat v Česku, z mnoha klubů mi říkali, kdo je Roman Berbr a co dělá. Ale vystoupit oficiálně se báli. Když jsem je vyzýval, aby s tím šli ven, odpovídali mi: Ne, ne, vy jste z Polska, vám může být všechno jedno, ale my tu budeme žít a dělat fotbal dál. Jestli o mě pan Berbr prohlásil, že jsem polské neštěstí, tak já říkám, že skončilo tisíckrát horší Berbrovo neštěstí.“
Můžete zrekapitulovat vaše působení v čele komise a vztahy s vedením FAČR?
„Když byl předsedou Miroslav Pelta, naše komise byla samostatná, nikdo na nás nevyvíjel tlak. Ani on ne. Neptal se, kdo bude pískat který zápas, neintervenoval v tomhle směru. Řekl jsem mu hned na začátku, že jakmile by to tak bylo, hned skončím. Měl jsem výborné kolegy Václava Krondla, Petra Mlsnu, Romana Hrubeše, Petra Ubiase. Určitě byli lepší než pánové Tulinger, Liba, Chovanec, kteří měli rozhodčí na starosti. Dělali jsme naši práci na sto procent. Jak ale skončil pan Pelta a generální sekretář Rudolf Řepka, nebylo možné pracovat normálně.“
|
■ Narodil se 20. května 1953 ve Varšavě (67 let). ■ Poté, co pracoval jako fotbalový novinář, byl dlouholetým rozhodčím na polské i mezinárodní scéně. Na listině sudích FIFA figuroval v letech 1983-1996, jako asistent mával finále mistrovství světa 1990 v Itálii. ■ Působil jako předseda Polského fotbalového svazu (1999-2008), během své vlády musel řešit rozsáhlý korupční skandál spjatý se sudími. „Také v polském fotbale vládla korupce, ale zvládli jsme to,“ řekl. Dlouhodobě figuruje i v orgánech UEFA a FIFA. ■ V letech 2016-18 vedl českou komisi rozhodčích. |
Jak se to projevovalo?
„Pozvali mě na výkonný výbor asociace, kde na mě brutálně útočili, paní Damková, pan Berbr a pan Liba (člen výkonného výboru). Tvrdili, že nic nedělám, že beru peníze zadarmo, a tak dál. Jediný, kdo se choval korektně, byl pan místopředseda Zlámal. Nový předseda pan Malík neřekl na mou obranu jediné slovo. To mi bylo líto. Po Peltově ochodu už mě pracovat v Česku netěšilo. Za faktické vlády Romana Berbra pak muselo odejít z asociace mnoho dobrých lidí, profesionálů. Z mé komise to byl například Václav Krondl, to je znamenitý člověk. Zařídili, aby skončil i jako delegát UEFA. Ze dne na den. Myslel jsem si, že ho nechají dokončit jeho práci, ale to se nestalo. A tyhle metody jsem pocítil i na sobě.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
