Pět momentů, které stvořily Maradonu: podvod, genialita a hrátky s mafií

Argentinský prezident po jeho středeční smrti vyhlásil v zemi třídenní smutek. Lionel Messi o něm prohlásil, že by se mu nikdy nepřiblížil, i kdyby hrál milion let. Právě s Maradonou je Messi často srovnáván, oproti němu se ale nikdy nestačil zapsat do historie argentinského klubového fotbalu, když už ve dvanácti letech odešel do Barcelony. A snad taky proto je v očích fanoušků vnímán jako mnohem vzdálenější ikona než právě Maradona. 

Diego stihl odehrát za Bocu Juniors před odchodem do Barcelony jedinou sezonu, vystřílel jí ale titul a stal se její nehynoucí legendou. Nasázel nejvíc gólů v sezoně pokaždé od svého debutu v šestnácti letech za Argentinos Juniors, kde strávil první čtyři roky své kariéry. Maradona je ale víc než jen legendou Bocy, je až bájnou ikonou argentinského fotbalu. Ztělesněním archetypu, který popsal už 32 let před jeho narozením Borocotó, slavný šéfredaktor deníku El Grafico. “Uličník s ušpiněnou tváří, s vlasy jako uhel, které se bouří proti hřebenu. Inteligentní a vychytralý tulák na hřišti s uhrančivýma očima a šibalským úšklebkem, který se nikdy nerozsvítí do plného úsměvu, s maličkými zuby, unavenými z ustavičného pojídání včerejšího chleba.”

V Argentině berou Diega Maradonu za boha • Foto ČTK

Sluší se říct, že Maradona zanechal nesmazatelnou stopu v každém klubu, jehož dres oblékl. Možná ještě víc než v Boce to bylo v Neapoli, kde strávil nejlepší, ale taky nejturbulentnější roky své kariéry. Město zažilo ve své historii jenom dva ligové tituly, o oba se ale postaral právě Diego, a to v letech 1987 a 1990. Strávil tu sedm let své kariéry potom, co mu úplně nevyšlo naplno angažmá v Barceloně, velkou měrou ale klubu z jihu Itálie vyhrál mistrovské poháry na vlastní pěst. A to přesto, že se Capocannonierem, tedy nejlepším střelcem Serie A, stal pouze jednou. Ale to, že dokázal terorizovat obrany soupeřů naprosto nevídaným způsobem, i v době, která byla zlatými časy defenzivního fotbalu, svědčí o jeho genialitě.

Argentinská hvězda Diego Maradona v nejlepších letech kariéry jako kapitán Neapole • Foto Profimedia.cz

Právě Neapol mu ale byla taky osudnou. Ve městě prorostlém organizovaným zločinem se zapletl s Camorrou, která začala ovládat jeho život. Mafiánští bossové ho byli schopni vzbudit po půlnoci, aby přijel do odlehlého koutu Neapole a pozdravil celou čtvrť, která se v mžiku seběhla na místo, ať už šlo o čtyři odpoledne, nebo čtyři ráno. Nemohl se hnout ani na metr, aby se okolo něj automaticky nespustila euforická vřava. A taky to vedlo k jeho úzkostem a závislostem na návykových látkách, především alkoholu a kokainu. Drogová extempore v Neapoli se ještě podařilo zamést pod koberec, v roce 1993 v Seville už ho ale právě pozitivní test na kokain dohnal a musel kvůli trestu na rok přestat s fotbalem. Když se vrátil, postaral se o jeden z nejslavnějších momentů mistrovství světa v roce 1994 a úžasný gól proti Řecku. Jeho manický pohled do kamery ale taky leccos naznačil, krátce po odehrání zápasu byl pozitivně testován na efedrin, látku, kterou užíval kvůli hubnutí. Až v roce 1995 se ještě na tři roky vrátil do Bocy a kariéru ukončil v roce 1998.

V Neapoli byl za boha, ale zapletl se s mafií • Foto Reuters

Nejslavnější Maradonův zápas, možná nejslavnější zápas celé fotbalové historie, se ale odehrál na světovém šampionátu v Mexiku v roce 1986. Argentina bojovala o svůj druhý titul mistra světa během osmi let a vyzyvatelem jí byla Anglie, se kterou přitom země o čtyři roky dříve válčila o Falklandy. Právě dramatický zápas byl pro Argentince kolbištěm, na kterém mohli podniknout alespoň symbolickou odvetu svému rivalovi. A Maradona ji pojal opravdu po svém. Po obranném odkopu Steva Hodge vyskakoval proti vybíhajícímu brankáři Peteru Shiltonovi, balon mu už šel do protisměru a nemohl na něho dosáhnout hlavou, tak vystrčil svou levou ruku, kterou trknul míč přes gólmana až do sítě. Po zápase prohlásil, že balon do brány dostal pomocí hlavy, ale i ruky Boží. Asi nejslavnější podvod v dějinách sportu, ale taky ten nejmilovanější a nejodpuštěnější.

Božská ruka Diega Maradony ze semifinále MS 1986. Nejkontroverznější moment kariéry argentinského fotbalisty • Foto ČTK

Temnou Maradonovu stránku ale o čtyři minuty později následovala ta nejsvětlejší. Gól století, sólo, které miliony lidí dostalo k fotbalu a kterým Diego pomohl Argentině k titulu mistrů světa. A ostatně další moment, který jen symbolizoval, jak dokázal naprosto výjimečný hráč pozvednout i jinak slušný, ale ničím nevyčnívající tým, na totální vrchol. To je ostatně linka, která se nese celou jeho kariérou - a je možná posledním hráčem před nástupem moderního fotbalu, který něco takového dokázal. Na závěr se dá jen opřít se do židle, užít si Maradonův gól ještě jednou a zaposlouchat se do extatického komentáře hlasatele Victora Huga Moralese, ve kterém je rozumět všemu, i když člověk neumí ani slovo španělsky.