Jeho poslední dvě ligová angažmá skončila rozpačitě. Kontroverzně. Ostravský Baník zkušený i svérázný trenér Vlastimil Petržela přivedl zpět do první ligy, ale bránil se návratu legendy Milana Baroše a majitel Václav Brabec pak z něho udělal poradce. Zlín poté sice Petržela zachránil, jenže nejvíc zaujal aférou „ten černoch“, která mu vynesla obvinění z rasismu. Ve druhé části velké zpovědi pro server iSport Premium se podrobně vrací (nejen) ke zmíněným štacím. „Proti Barošovi nic nemám. Ale neexistovalo, aby měl někdo nějaké úlevy,“ říká.
I během angažmá v Baníku se propíral váš zdravotní stav. Majitel klubu Václav Brabec v jedné talk show vzpomínal na to, jak jste se zamkl a nemohl tři hodiny najít klíče. Vadí vám, že to zveřejnil? A bylo to tak?
„Nevím, je to možné… Někdy jsem tyhle stavy měl. Ale to se může stát každému. Žili jsme v atmosféře, že musíme za každou cenu postoupit do první ligy. Držel jsem to na hraně i tak, aby tím kluci netrpěli, aby byla pořád dobrá nálada. Proto jsem někdy něco plácnul, třeba že Olomouc má horší hráče, že s nimi nemůžeme prohrát. Kluci z Olomouce mi pak hlásili, že pan Jílek (tehdejší trenér Sigmy) se rozklepal. Prý: Jak si to přečetl, tak jsme byli v pr... všichni. (směje se) Pak přijeli na Baník a dostali trojku. Věděl jsem, jak to působí, když dorazí někdo suverénní. Pamatuju si, jak přijela na Bohemku Sparta s generálním manažerem Peltou. Povídám mu: Co se tady klepeš? Dostanete trojku a pojedete. A on: Ty jsi blbej, my jsme Sparta! A dostali čtyřku. (směje se) Pak jsem mu říkal: Když jsem viděl, jak se klepeš, bylo mi jasný, že tady nemůžete udělat vůbec nic.“
Jenže někdy u vás nebylo poznat, co je od vás jen hra, co říkáte zcela vědomě, a co ne.
„Jsou to hry. Když hráči vidí, že se trenér nebojí, má to velký vliv. Kluci v Baníku museli pořád vědět, že jsou nejlepší. Jinak to nešlo. Mužstvo totiž na postup nemělo, ani náhodou. Slepili jsme tým čtrnáct dnů nebo týden před začátkem soutěže. Před Brabcem jsem ale vůbec nepřipustil, že bychom nepostoupili. Ten byl úplně hotový. Vybavuju si, jak seděli na schůzi, třeba jsme remizovali venku, nějaký blbeček fanoušek nadával, někdo to přinesl na výbor. Plácl jsem: Co tady řešíte, postoupíme v každém případě. Nic jiného mě nezajímá. Říkal jsem to schválně.“
Mysleli jsme to tak, co člověk prohlásí s plným vědomím toho, co říká, a co nikoli.
„Na to vám řeknu, že si pamatuju, jak jsme hráli v Opavě. Bojovala o postup s námi, ještě ke všemu měla lepší mužstvo, panovala tam nenávist. Byl to klíčový zápas. Jel jsem autem, kluci v kabině hlavy dole, říkám: Co to tady je? Burácel jsem, všechny jsem seřval: Přijeli jsme vyhrát, nechci tady žádný posery! Vyšel jsem ven, potkal jsem pana Brabce s manželkou, byl zelený.“
Jak jste reagoval?
„Co vám je? ptám se. A on povídá: Ani mi nemluvte, celou noc jsem nespal, mám průjem. Tak já: Z čeho? Vždyť dneska vyhrajeme. Nechte to na mně, proč se nervujete? Všichni byli posr..., všichni. I asistenti. A to ještě chtěl jít Brabec k hráčům promluvit. Zastavil jsem ho: Vy do kabiny vůbec nelezte! Jste zelenej, až vás uvidí, budou posr... ještě víc. Já strach neměl, a najednou se všechno otočilo. Mužstvo vylezlo na rozcvičení a já viděl, že Opavu přejedeme, že hráči nechali všechno v kabině. Venku stál Tomáš Bárta (výkonný ředitel LFA), rozhodčí a nějaký Hájek (předseda představenstva SFC Opava), ten pak na mě podal trestní oznámení. Kluci ho nenáviděli, měl jsem v mužstvu i bývalé hráče Opavy, říkali, co je to za člověka. Stál tam jako suverén a já plácl všechny s úsměvem po zádech, byl úplně v šoku. (směje se). A samozřejmě jsme vyhráli. To byla show.“
Právě s Markem Hájkem jste se potkal u soudu, podle obžaloby jste mu měl poslat dvě vulgární a výhrůžné esemesky. Jak se to podle vás celé seběhlo?
„To jsem byl úplně v šoku. Vůbec jsem ho neznal. Pak za mnou najednou přijeli policajti a pozvali mě v Ostravě na kafe. Potom přišli asi ještě dvakrát a začali všechno sepisovat. Říkal jsem jim: Vůbec o ničem nevím, toho pána neznám, je mi ukradenej. Akorát vím z kabiny, že ho kluci, co v Opavě byli, nenávidí. Nechal jsem si tehdy opravovat sklo na mém telefonu, myslím, že je to dokonce tenhle (ukazuje), mám ho furt rozbitý. V kabině bylo asi deset mobilů, které jsem zdědil po předchozích trenérech. Jeden mi vedoucí mužstva zprovoznil. Ale nenosil jsem ho domů, kdokoli z hráčů nebo realizačního týmu si ho mohl vzít a použít. U soudu všechno úplně smázli.“
Byl jste zproštěn obvinění, protože esemesky odešly z vašeho telefonu, ale neprokázalo se, že jste je psal vy. Jak to u soudu probíhalo?
„Hájek začal, že je osoba non grata, že po něm někdo jde. Měl funkci (místopředsedy) v České unii sportu. Začal vykládat takové nesmysly… Chvíli to vypadalo, že v tom bude i kontrarozvědka. Když četli nějakou tu esemesku, říkal jsem: To si děláte srandu? Proč bych mu to psal?“
Spor jste nicméně měl i s jedním ze sponzorů Baníku Mariánem Klabníkem.
„Ježišmarjá, to bylo pátý kolo u vozu. Hostil Marka Jankulovského, zval ho na obědy. Brabec mi říkal: Toho vůbec neposlouchejte, trenére. Moje obrovská výhoda je, že takové lidi od sebe nechám odpálit. Nechám si ty, kteří jsou pro mě nejdůležitější. Vždycky jsem se natáhl na klubového prezidenta. Ostatní šlo mimo mě, pak už se i do mě báli chodit.“
Na čas jste byl překážkou toho, aby se do Baníku vrátil Milan Baroš. Ten má v autobiografii pasáž, podle níž mu Brabec už v létě 2016 sliboval, že pokud kývne, vyhodí vás. Věděl jste to?
„Jo jo, to je pravda. Věděl jsem o tom od začátku. Ale pak to bylo všechno zkreslené. Když jsem do Ostravy přišel, tlak, že by se vrátil Milan Baroš, začal pomalinku narůstat. Chtěli ho fanoušci. Říkal jsem: Proč ne, může, ale ne, že přijede na dva tréninky a odehraje zápas.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
