(Ne)být ten třetí. Rozebrali jsme, proč Šmicer odpískal boj o předsedu FAČR
Udělal to, co se očekávalo. Jenže o dva týdny dřív. Proč Vladimír Šmicer položil kandidaturu na předsedu fotbalové asociace ve čtvrtek, a nikoli až na její valné hromadě 3. června, pokud by se tedy držel předpokládaného scénáře? Může za tím být opravdu zájem netříštit síly, ale i krok diktovaný ohledem na hrozící porážku. Byť zrovna tohle nemá Šmicer v povaze. Jakou roli hrál Petr Fousek či zjištění, jak jsou reálně rozloženy volební preference?
Do čtvrteční debaty uchazečů o nejvyšší post v českém fotbale na ČT zbývaly desítky minut, když se za tchánem Ladislavem Vízkem stavil Vladimír Šmicer. Byl nesvůj, zaražený.
„Láďo, já tam nejdu,“ vypadlo z něho.
„Strašně mě překvapil,“ říká Vízek. A dušuje se, že opravdu netušil, co se chystá.
Pak viděl video, které posléze běželo i na televizní obrazovce. „Cítím, že pokud chceme změnit fotbal, je třeba ponížit osobní ambice,“ vykládal v něm Šmicer s očima upřenýma na diváky. „Nechci rozdělovat voliče, kteří touží po změně,“ vzkázal.
„Bylo to hezký, obměkčil mě. Ale stejně jsem mu řekl: Měls tam být,“ líčí Vízek. A když bylo po první z naplánovaných diskusí s kandidáty (v pondělí 31. května bude na iSport.cz), ještě se ve svém názoru utvrdil. „Teď ke Šmícovi jedu a vynadám mu,“ hartusil v pátek odpoledne.
Zbylo to na Petru Fouskovi, vnímaném jako zastánce velkých reforem, a Karlu Poborském, kterého preferuje konzervativní tábor. Posledně jmenovaný ani po odstoupení bývalého reprezentačního parťáka nevypadal udiveně. „Vláďa od začátku říkal, že nechce být předsedou,“ řekl suše.
Fousek: Žádný nátlak
Šmicer byl v pozici „podmíněného lídra“. Tváří iniciativy Fevoluce. Praporem,
