Janečka o kariéře a životě na ulici: Pořád chlastám. Dresy legend rozdal
„Došly mi peníze z fotbalu, rozvedl jsem se, začal jsem mít problémy s alkoholem. Někdy jsem pil tři dny. Když to přišlo, pil jsem rum po deckách. Nedopadlo to dobře. Přespával jsem v autě, půl roku jsem byl ve vězení. Ale já se polepším,“ shrnuje léta po skončení kariéry a slibuje dnes 65letý bývalý fotbalový reprezentant Petr Janečka, který je jedním z nejznámějších českých bezdomovců. Svůj příběh svěřil Paměti národa.
Narodil jsem se 25. listopadu 1957 v Gottwaldově. Táta i máma pocházeli z chudých rodin, oba byli dělníci ve firmě Svit. Bydleli jsme v rodinném domku u babičky, nebyla tam teplá voda, žili jsme skromně. S bratrem jsme štípali dříví, nosili uhlí. Topilo se v kamnech, na nich se nahřála voda, ta se nalila do vany ve sklepě. Tak jsme se koupali.
Už jako malý kluk jsem hrál ligu mezi školami. Pamatuji si, že jsem dal čtyři góly škole, která byla ve fotbale považována za nejlepší. Všiml si mě pan Jasenský, ptal se, jak se jmenuju. Tak se přišlo na to, že vůbec nejsem registrovaný, a byl z toho malér. Ale okamžitě mě vzal na sportovní školu zaměřenou na atletiku. Ta mi šla stejně jako fotbal.
Už ve dvanácti jsem hrál za áčko s patnáctiletými kluky v klubu TJ Gottwaldov. V sedmnácti jsem hrál třetí ligu. Kvůli sportu jsem nedokončil učiliště, chodil jsem do zaměstnání do Svitu. Neříkám do práce, ale do zaměstnání, protože v tom je rozdíl. V práci se musí dělat, v zaměstnání jste zaměstnanec, a to znamenalo, že jsem už dopoledne trénoval.
Pak jsem šel do Brna.
