Grigar zmizel z Teplic do Ústí: Dohodli jsme se hned. Chce postoupit
Po dvaceti sezonách, téměř čtyřstovce odchytaných zápasů (376) a porce 117 vychytaných nul, což je třetí nejvyšší počet po Jaromíru Blažkovi a Martinu Vaniakovi, odešel z prvoligové scény zadním vchodem. Brankář Tomáš Grigar v jednačtyřiceti letech přesto nechtěl dát fotbalu sbohem. Odmítl nabídky z vyšších soutěží a z Teplic se přesunul jen o dvacet kilometrů dál. S třetiligovým Ústím nad Labem chce postoupit z ČFL a ještě za rok si zachytat druhou ligu.
„Smlouvu mám ale pouze na jednu sezonu. Kdybychom postoupili a trenéři měli zájem, tak bych rád pokračoval. Je to otevřené, to si řekneme potom. Zatím kromě chytání trénuji i brankáře, lze to skloubit. Měl jsem pár oťukávaček z první a druhé ligy, ale když se mi ozvalo Ústí, dohodli jsme se během pěti minut,“ pochvaluje si Grigar v rozhovoru pro deník Sport na adresu svého nového zaměstnavatele, který staví na poměry ČFL dream team.
Prvoligový život mu ukončil dubnový kiks proti Hradci Králové. Otálel s rozehrávkou, až trefil napadajícího Daniela Vašulína. Byl z toho gól zadarmo pro Votroky a v podstatě Grigarův konec v bráně. Ve zbytku ročníku, včetně prostřední nadstavbové skupiny, už nenastoupil.
„Už od zimy jsem v Teplicích necítil důvěru, bylo to takové divné. Pak jsem přesto začal jarní část sezony, jenže se záhy zranil, takže jsem z toho zase vypadl. Pak mě tam poslal trenér proti Hradci. Hned v páté minutě přišla tahle chybička a můj konec v klubu odšpuntovala,“ popisuje s odstupem času epilog své teplické štace.
Na Stínadlech přitom působil nepřetržitě od ledna 2009, a to v podstatě v pozici neustálé brankářské jedničky. Zažil zde dokonce vítězství v domácím poháru a dvojzápas v play-off Evropské ligy s Hapoelem Tel-Aviv, i titul podzimního půlmistra v ročníku 2009-2010.
Málokdy se vidí taková klubová oddanost. I když můžeme připomenout patnáct prvoligových ročníků ve žlutomodrém dresu v podání Admira Ljevakoviče, či dlouhé roky na severu Čech u Tomáše Vondráška. Celou kariéru pak v Teplicích odehrál Pavel Verbíř. „V průběhu let jsem pár nabídek dostal, jenže buď to nedopadlo, nebo mě klub nepustil. Takže jsem po celou dobu zůstal v Teplicích, ale nelituji. Prožil jsem tam krásná léta, mám na co vzpomínat,“ vyznal se brankář. Když do týmu přicházel, hrával o vrchní příčky tabulky a usiloval o pohárová předkola, v posledních letech se ovšem skláři pohybují níž a jednou z toho dokonce byla baráž o udržení. „Proti Vlašimi jsme ale věděli, že to zvládneme. Vidíte, že doteď žádný druholigista přes baráž neprošel a nevyhrál v ní ani zápas,“ říká jednoznačně.
Navzdory hořkému konci na Teplice nezanevřel. „Připravili mi pěkné rozloučení teď před zápasem se Spartou, na který přišlo 16 tisíc diváků. Navíc jsem hrál v obou klubech, takže jsem za to byl opravdu rád.“
S teplickými exparťáky je stále v kontaktu, stejně jako s Tomášem Vondráškem, jenž se stal v Teplicích nepotřebným o něco dřív a přes Duklu Praha se do první ligy dokázal vrátit. S bojovným zadákem po boku odehrál 294 zápasů. „Věděli jsme o sobě, vždy mi bezpečně prsama nebo hlavou dal balon. Je super, když máte načtené hráče a víte, co udělají. Fandím mu, aby se s Duklou zachránil a ligu si zahrál i příští rok,“ vypráví. „Nezapomínám ani na další kluky z Teplic, když oni jezdí z Prahy do Teplic dodávkou a já do Ústí, tak se potkáme na benzínce v Letňanech na kafi. Teplicím dál fandím a potom Spartě,“ usmívá se.
Začátky ve Spartě? Extrémní konkurence
V začátcích kariéry měl Grigar našlápnuto vysoko, pět let strávil ve Spartě, kam se posunul z provinčních Vítkovic a brankářským mentorem mu byl slavný Jan Stejskal odkojený Anglií. Proto si stejně jako reprezentační legenda nepotrpěl na efektní zákroky a pochybné robinsonády. „Spíš jsem zakopával o trávu, byl jsem tam s Tomášem Poštulkou, Matúšem Kozáčikem. Když jsem přicházel, byl tam ještě David Bičík a po roce odcházel do Norimberku Jarda Blažek. To už je dávná minulost,“ odfrkne si nad tehdejší extrémní konkurencí.
I tak z toho bylo pět startů za Spartu v evropských pohárech a čtyřiadvacet v lize. Může si počítat i dva ligové tituly z let 2005 a 2007, dva starty za reprezentační áčko a dokonce vstřelený gól za sparťanskou rezervu ve třetí lize proti Blšanům. Zároveň byl součástí národního týmu do 21 let a odškrtl si účast na MS dvacetiletých v roce 2003. „Proto říkám, že jsem ze svého pohledu dosáhl asi maxima možného.“
