Nejdelší smlouvy ve fotbale: Když je věrnost risk. Od Palmera až po Tottiho
Dlouhodobé kontrakty se ve fotbale začínají v poslední době objevovat čím dál více – ale opravdu se vyplatí? Od Colea Palmera, který Chelsea splácí důvěru góly, přes Mudryka bojujícího s problémy i mimo hřiště, až po legendární Tottiho věrnost AS Řím. Jak dopadly nejdelší smlouvy v historii a co ukazují o budoucnosti fotbalového byznysu?
Cole Palmer
Když mu bylo šestnáct, neexistovala žádná záruka, že od Manchesteru City obdrží profesionální smlouvu. V klubu panovaly pochybnosti o jeho tělesné stavbě a fyzických předpokladech. O šest let později patří mezi esa Premier League, ovšem už jako mozek Chelsea (s tržní cenou 150 milionů eur). V září 2023 podškrtl sedmiletý kontrakt, který v srpnu 2024 natáhl o další dvě sezony, čímž si rezervoval parkovací stání na Stamford Bridge do roku 2033. Říct, že se tento krok vyplatil, je podceněním reality (40 gólů a 22 asistencí v 72 utkáních). Poskytuje zatím nejpádnější argument, že politika dlouhodobých smluv může být pro Marescu a spol. výhodná.
Nicolas Jackson
Stejně jako Palmer se přimkl k Blues původně na sedm let a poté prodloužil o dva roky – jeho ujednání sahá až do roku 2033. Chelsea tím upevňuje trvalejší složení týmu a zároveň rozprostírá náklady do delšího časového rámce. V létě 2023 přisupěl z Villarrealu za 37 milionů eur. Od té doby nasázel solidních 26 gólů. Atleticky vybavený Senegalec (23 let) sní o tom, že bude novým Drogbou. Ten rozzářil Stamford Bridge až v šestadvaceti, kdy dorazil z Marseille. Blues měli s Jacksonem dobrou intuici. Neochabuje v pohybu, tlačí na obránce a zvládá hrát ve vysoké intenzitě. Ale chce to ještě dril a trpělivost. Hlavně v koncovce.
Enzo Fernández
Uvedl se tím, že pomohl Argentině k vymodlenému zlatu na MS 2022. Sotva utichly oslavné chorály a opadly šampaňské bubliny, už ho Chelsea vykoupila z Benfiky za neslýchaných 120 milionů eur. Tehdy 22letý středopolař, s pouhými 70 seniorskými zápasy na kontě, dostal smlouvu na osm a půl roku s platností do června 2031. Na Stamford Bridge prožívá smíšené období – oslnivé momenty střídají četné okamžiky, kdy cenovka na jeho ramenou působí spíš jako zátěž než potvrzení Enzovy hodnoty. Nosí kapitánskou pásku a zůstává příslibem, avšak jeho další kapitola se rodí pod tíhou tlaku, který nelze setřást.
Mychajlo Mudryk
Měl být klenotem Blues a dalším velkým jménem na Stamford Bridge. V lednu 2023 za něj vypsali šek na 70 milionů eur, s dalšími 30 miliony v bonusech pro Šachtar Doněck. Byl už jednou nohou v Arsenalu, ale kontrakt na osm a půl roku ho přilákal do západního Londýna. Jenže… Místo slávy přišly trable a lesk zastínily nepříjemnosti. V Premier League nasbíral 53 startů a pouze 5 gólů. Explozivní rychlost? Ne. Průniky po křídle? Ne. Driblink? Ne. Talent pro tvorbu nečekaných situací? Ne, ne, ne. Forma, která vábila pozornost mnoha nápadníků, se vytratila. Jeho kariéru nadto zasáhl další otřes – pozitivní test na zakázanou látku meldonium. Příběh plný ctižádosti se mění v pouť za vykoupením.
Andrés Iniesta
Když v říjnu 2017 uzavřel dohodu, kterou Barcelona hrdě označila za „doživotní“, nebyla to garance proti předčasnému odchodu velikána v nejlepších letech, jak je tomu u Haalanda. Šlo spíš o poctu Iniestovým službám a přínosu – projev vděku za jeho genialitu a oddanost. Tehdy 33letý maestro měl za sebou 639 utkání a ve vitríně 30 trofejí. Jeho vlastní slova při podpisu napovídala, že na Camp Nou věčně nebude. „Na konci sezony se zamyslím, co bude optimální pro všechny.“ Za Katalánce přidal už jen 35 zápasů a třpyt La Ligy s Copa del Rey. V létě 2018 zamířil do japonského Vissel Kóbe.
Saúl Ňíguez
V roce 2017 svěřil svůj osud Atlétiku Madrid a zavázal se k devítiletému svazku. Měl být s klubem propojen stejně neoddělitelně jako červená s bílou na dresu. Jenže o dva roky později, během vypjaté bitvy proti Leverkusenu v Lize mistrů, utrpěl vážné zranění ledviny. Hrál s katetrem a každý pohyb na hřišti byl malým vítězstvím nad bolestí. To na něm zanechalo stopy fyzické i psychické. Saúlova dráha se začala odchylovat od předpokládané trajektorie a jeho role v mužstvu slábla – z ústředního muže byl náhradníkem. V létě 2021 ho zapůjčili do Chelsea, ale místo restartu další slepá ulička. Byly časy, kdy Barca užuž aktivovala jeho výstupní klauzuli (150 milionů eur). Dnes je záložníkem na okraji (hostuje v Seville).
Francesco Totti
V květnu 2009 se zdálo, že jeho žezlo pomalu klesá. Bylo mu dvaatřicet a jeho smlouva s AS Řím měla vypršet za rok, ale místo tichého ústupu do pozadí stvrdil „doživotní“ dohodu, jež byla zároveň oslavou jeho virtuozity a znakem nerozlučného pouta s klubem. Pět let měl strávit na hřišti jako hráč, dalších pět jako výkonný ředitel. Tehdy měl za sebou 549 utkání a 230 gólů – statistiky, které by stačily k nesmrtelnosti. Ale Totti se s tím nespokojil, čísla obohatil dalšími 250 zápasy, 87 trefami a vytesal si ještě hlubší odkaz, přičemž znovu a znovu dotvrzoval, proč je Římem milován jako bůh a celou Itálií ctěn jako jeden nejikoničtějších útočníků všech dob.
Cesc Fábregas
V létě 2006 se 19letý dirigent Arsenalu ocitl na rozcestí, když o jeho podpis usiloval i Real Madrid. Rozhodl se pro Gunners a naskočil do osmiletého angažmá. Jeho hra byla jako dobře namíchaný koktejl elegance, přehledu a tvůrčí vášně. V roce 2011 se španělský mistr světa a dvojnásobný evropský šampion vydal na cestu zpět domů, aby ten drink ochutnala Barcelona, která ho v La Masii vychovala. Tři sezony se sžíval s Xavim, Iniestou a Messim na Camp Nou. Sbíral trofeje, až na jednu výjimku – Liga mistrů mu unikla. V létě 2014 odplul do Chelsea, kde přihodil dva tituly v Premier League.
Denílson
Byl senzací MS 1998 ve Francii a jeho neuhasitelná levonohá magie na křídle přiměla Real Betis vyrabovat pokladnici. Ze Sao Paula ho přivedli za tehdejší světový rekord (25 milionů liber) a z Denílsona se stal nejdražší fotbalista dějin. Dal svou pečeť pod desetiletou smlouvu, chráněnou výstupní klauzulí ve výši 250 milionů. Očekávání nezměrná, realita skromnější. Během první sezony skóroval jen třikrát. Rok nato Betis sestoupil do druhé ligy. Hostoval ve Flamengu, jenže ani tam nerozkvetl. Vrátil se do La Ligy, ale jeho příspěvek – góly či asistence – by přehlédla i lupa. Byl bavičem: jeho balanc, triky a umění přilepit míč k noze fascinovaly. Příliš často však svůj driblink obracel v osobní show. Hledal aplaus pro sebe na úkor týmu.
