Když jeho kumpáni odcházeli ze hřiště, zářily mu oči, i když kvůli poraněnému tříslu nemohl pořádně hrát. Pavel Kuka však dal dohromady projekt, který se jeví jako úspěšný. Tým českých vicemistrů Evropy z roku 1996 válí jako zamlada – a vydělává peníze na charitu.
V semifinále proti Bayernu Mnichov naskočil za téměř rozhodnutého stavu a dal gól. Přestože si hned v prvním utkání halového turnaje obnovil zranění třísla. „Chtěl jsem to ještě zkusit,“ usmíval se autor myšlenky obnovit stříbrný tým z roku 1996.
Jako vicemistři Evropy z roku 1996 jste se takhle sešli poprvé. Jak vás to napadlo?
„Já už jsem to nosil v hlavě dva roky, akorát že někteří hráči z naší generace vydrželi hrát déle. Zlom nastal, když ukončil kariéru Pavel Nedvěd, další vlaštovka byl Vláďa Šmicer a teď i poslední, Patrik Berger. Na něj musíme ještě počkat, až se dá do pořádku. Ale myslím, že pro naše účely bude připravený.“
Když ukončil kariéru i Patrik Berger, začal jste hned dávat tým dohromady?
„Ne, začal jsem to řešit dřív. Bavil jsem se s panem Dolejšem z Nadace fotbalových internacionálů o tom, že je čím dál těžší shánět v téhle době peníze. A bude ještě hůř, takže jediná šance je pomocí takových jmen a obličejů, jaké jsou tady.“
Společné foto fotbalových internacionálů. • Foto Jaroslav Legner (Sport)
Turnaj v Chemnitzi byl první akcí, která se nabízela?
„Ne, tohle byla náhoda. Takové spontánní rozhodnutí. Netušil jsem, že kluci budou mít takovou chuť, během čtrnácti dnů mi to všichni potvrdili. To bylo úžasné. A největší plus je, že i Pavel přiletěl z Itálie.“
Jak jste zvládal organizační úkoly? Měl jste na všechny spoluhráče z roku 1996 čísla?
„My jsme v kontaktu pořád. S některými velmi intenzivně. Kontakty mám na všechny, jen ještě musím dohledat Milana Kerbra a Martina Kotůlka. Ještě je to v plenkách, ale dáme to dohromady.“
Skutečně jste nemusel nikoho přemlouvat? Všichni po tom nápadu nadšeně skočili?
„Ne že by po tom někdo nadšeně skočil. Každý si vyposlechl, o co půjde. Nebudeme se věnovat jen fotbalu, ale všem aktivitám, které nás budou bavit. Tenisové turnaje, golfové...“
Z týmu vicemistrů Evropy jste vzal i lékaře a kustoda. Nezkusil jste oslovit taky trenéra Dušana Uhrina?
„S trenérem jsem byl ve spojení, bylo to tak padesát na padesát. Jenže on má teď nějaké problémy se zuby, takže jsme ho na tenhle jednodenní turnaj omluvili. Součástí ale pochopitelně je – stejně jako každý, kdo byl v Anglii nebo se zúčastnil kvalifikace.“
Pavlové Kuka a Nedvěd. • Foto Jaroslav Legner (Sport)
Stihli jste si před turnajem i popovídat?
„Seděli jsme večer před turnajem, každého zajímá, jaké máme nápady. Spolupracujeme na tom intenzivně s Petrem Koubou a s Honzou Suchopárkem. Snažíme se vtáhnout ostatní, aby se víc podíleli. Každý má nějaké kamarády, kontakty...“
Peníze za účast na turnaji v Chemnitzi věnujete Nadaci fotbalových internacionálů?
„Máme přesně určené, jakým způsobem je rozdělíme. Díky této akci máme větší možnosti, jak podpořit Nadaci, ovšem nejen ji. Ještě jsou i další věci, snažíme se navázat kontakt s dalšími nadacemi. Spíš ale volíme směr něco za peníze koupit, aby to bylo použitelné. To se bude týkat třeba dětské onkologie.“
Myslíte, že se vám tenhle projekt podaří udržet dlouhodobě?
„Klukům jsem to v pátek říkal – bude záležet na nich. Ale hlavně bude záležet na tom, jestli nás to bude bavit. A z toho mám dobrý pocit. Člověk to nejlíp pozná na hřišti a při zápasech to opravdu vypadalo, že to baví všechny.“
Hlavně to vypadalo, že všichni berete zápasy vážně. I po fyzické stránce na tom jste docela dobře...
(směje se) „Ne všichni. Je přesně vidět, kdo jak na tom je a kdo držel životosprávu. Ale vesměs jsou fit všichni až na mě – protože, pitomec, zkouším extrémní sporty. Já říkám, že tohle je nultý ročník. Určitě se budeme scházet dál nezávisle na tom, jestli u toho bude nebo nebude Pavel. I když všichni víme, že on a Karel Poborský jsou pro ten projekt alfou a omegou.“
