Jeden gól? Fajn. Druhý? No, asi dobrý den. Třetí? Paráda. Čtvrtý? Ty bláho. A to ještě není všechno… Vítězslavu Bílkovi, 31letému útočníkovi prvoligových Litoměřic, to v pondělí věru pálilo. Benátky (5:2) zničil pěti zásahy. „Dobrá konstelace hvězd. Vždyť tohle se někomu nestane za celou kariéru,“ tetelil se blahem nadšený střelec.
Měl jste dopředu dojem, že to bude váš zápas?
„Vůbec ne. Do utkání jsme šli jako do každého jiného, ale na co jsme pak sáhli, to vyšlo a já byl u všeho. Asi jsem byl vždycky na správném místě, kde mě našel Jarda Kalla a skoro každou střelu, co jsem měl, jsem proměnil.“
Mít v kapse hattrick už na začátku druhé třetiny, to určitě nastartuje přemýšlení směrem, co ještě přijde dál…
„Já si hlavně po tom třetím gólu říkal, jak je hezké, že se mi po dlouhé době zase povedl hattrick… A najednou přišel čtvrtý, pátý do prázdný. To už se mi jen honilo hlavou, že to snad není možný, že to tam takhle napadá. Byl to určitě největší počet gólů, co se mi kdy v kariéře za jeden zápas sešlo. Jsem rád, že jsem mohl takhle týmu pomoct a že nám to takhle s Jardou Kallou šlape. Věřím, že nám tahle fazona nám vydrží.“
Společně s někdejším kladenským parťákem vám to náramně klape, že?
„Přesně tak. Vyloženě si hokej užíváme. Naposledy jsme spolu hráli někdy před čtyřmi lety právě na Kladně, a když jsme se teď zase sešli, je to pro nás bavendo. Hlavně taky strávíme každý zápas dvacet minut na ledě, což je taky znát. Trenéři nám věří, kluci v týmu jsou všichni na jedné vlně a na nás spoléhají, což je příjemné. Je fajn být v takovém mužstvu, kde vás nic netlačí a nechávají vás se hokejem bavit.“
A když se vracíte v půlce zápasu na střídačku po svém čtvrtém gólu, to už je zábava v tom pravém smyslu, viďte?
„To jo. Hlavně lidi už křičeli: ‚Víťa Bílek versus Benátky, 4:1‘. (směje se) Z toho má člověk až husinu a zároveň tomu nemůže ani věřit. Je to strašně hezký pocit. Když se to tahle povede, sport umí být v takových chvílích úžasný.“
A ono nemuselo zůstat jen u pěti branek, že?
„No, měl jsem ještě dvě šance, v jedné skončil puk na tyčce. To jsem si říkal: ‚Ty jo, já trefím zrovna tyč, hustý…‘ (směje se) Pak to šlo vedle. Až pak na konci mohl Jirka Rys dát do prázdný, ale říkal si, že když už jsem dal čtyři góly, že mi nechá i ten pátý. Tak mi to hodil, což bylo taky hezký.“
Spoluhráči vás samozřejmě zkasírovali do týmové pokladny, ale co jinak, jaké byly nejlepší komentáře?
„Přišly hlášky jako že ‚my tu vůbec nemusíme bejt, vždyť on v Litoměřicích může hrát sám‘ a takové to klasické popichování. (usměje se) Do kasy už samozřejmě něco chtějí, takové vystoupení mi prý jen tak neprojde, tak už vymýšleli i nějaké suši pro celý mančaft a podobně. Na něčem se domluvíme, to zase jo.“
Jak se po tak nezapomenutelném zápase usíná? To máš člověk pocit, že by zfleku mohl do NHL, ne?
„Jo jo. Přemýšlíte, jestli na ní máte, nebo ne. (směje se) Ale vážně, NHL je trochu jiná úroveň, což všichni víme… Každopádně naše první liga se zase tolik neliší od extraligy, jen se tu víc bruslí. Úroveň tu je perfektní, mladí se chtějí ukázat, dostat se nahoru, kvalitu to má. A i po takovémhle zápase si říkáte, že by taky ještě mohla přijít nabídka z extraligy, přece jen si tu hrajete o další angažmá a tímhle se člověk ukáže, zviditelní.“
Vám se daří celou sezonu, čekáte na to, kdo se ozve?
„Jo jo, pořád na to spoléhám. Říkám si, že z extraligy nás sledují a kdykoliv nás můžou oslovit. Na telefonu jsem, a kdyby nějaký extraligový tým potřeboval pomoct, jsem připravený. A když tak dám příště šest gólů…“ (směje se)
Související články
