Jágr o Kladnu a honu na čarodějnice: Dokud bude táta dýchat, musím držet

Stejně jako před dvěma lety, kdy se spolu s osvědčeným parťákem Tomášem Plekancem prokousali nahoru skrz baráž, z něj radost až tolik netryskala. Už řešil, jak poskládat co nejsilnější tým pro elitní ligu. Aby to zas nebyla jen roční epizoda.

Už asi myslíte, co bude za rok, že? Nevypadáte až tak rozjuchaně…
„Abych byl upřímný, tak jasně, mám z toho vnitřní radost. Ale na druhou stranu už přemýšlím, co bude dál. Nemám na to moc dní, protože mám některé hráče pod opcí, musím se rozhodnout do pátku. Opravdu to není jednoduchý mít na starost více věcí najednou. Nemohl jsem to udělat dřív, protože jsem nevěděl, jakou soutěž budeme hrát…“

Takže starosti volají!
„Pro mě to teprve začíná. Chci, abychom postavili nejsilnější možný mančaft do extraligy. Cíl je jasný – zachránit se.“

A vydržet mezi elitou déle, než jeden rok jako naposledy….
„Mělo by to být o něco jednodušší, věřím, že nám zůstává generální partner Kaufland a díky němu budeme hrát důstojnou roli. Já pro to udělám maximum.“

Užíváte si i tak ten vítězný pocit?
„Je mi padesát let, během kariéry jsem vyhrál spoustu utkání, ale i prohrál. Jak už jsem říkal, mám vnitřní radost, ale já už musím přemýšlet, jak dál. Zrovna jsme se bavili s Plekym (Tomášem Plekancem)… Já jsem mu říkal: Hele, za stavu 4:0 jsme přemýšleli, jak to složíme na příští rok, když dali na 4:2, najednou jsem začal přemýšlet, jak to budu muset přeskládat. (usměje se) Během dvaceti minut už jsem měl v sestavě několik sestav.“

Legendární Jaromír Jágr pomohl Kladnu k návratu do extraligy

• 
• 
• 
• 
• 34 zobrazit galerii

Jak vám zatrnulo, když bojovná Dukla začala snižovat?
„Co si budeme namlouvat. Já jsem myslel, že to celkově zvládneme líp, že sedm zápasů hrát nebudeme. Oni nás překvapili první dva zápasy u nás, přitom předtím jsme prohráli doma jenom jednou v sezoně. Hráli jinak, uvolněně, opravdu dobře. Měli jsme s nimi problémy, možná větší než s některými extraligovými týmy minulý rok. Hrozně nám zatápěli. I teď za stavu 4:0. Bylo ohromný štěstí, že jsme využili správné momentum, jak se říká. Že jsme dali gól, druhý, třetí, kdy z toho byli v šoku. Protože počítali, že to bude vyrovnaný do konce. My jsme toho využili, to byl klíčový moment. Kdyby dali na 4:3, možná jsme ještě teď hráli… Měli velké šance.“

Čím to bylo, že hlavně doma vám takhle zatápěli?
„Paradoxně nám proti nim vyhovovalo širší hřiště. Kdyby mi to někdo řekl před sérií, nevěřil bych tomu. Já jsem zastáncem malého kluziště, myslím si, že na něm hrajeme dobře, ale nakonec jsme měli obrovské problémy. Kdybychom nevedli rychle 4:0, mohlo to dopadnout úplně jinak.“

Pět minut před koncem jste jel sám na bránu, ale nedal. Mohl jste být slavný.(směje se) „Já si myslím, už ani nechci být! Mně už to stačí. Být slavný v České republice, to není moc velká výhoda. To máš docela hodně nepřátel.“

Což se ukázalo i před zápasem. To, že mohou přijít fanoušci, vyvolalo bouři.
„My jsme… (kroutí hlavou) Svět se trošku zbláznil. Jestli si někdo myslí, že pro hráče, který hrál celý život před dvaceti tisíci lidmi a i minulý rok bývalo vyprodáno, udělá 250 fanoušků nějaký rozdíl, tak je blázen a v životě nehrál hokej… Upřímně – já jsem to ani nechtěl, protože s tím bylo hrozně problémů, je kolem toho spousta vyřizování. Zase na druhou stranu nám bylo řečeno, že když lidi přijdou, pomůže to sportu, kultuře, pomalu se to uvolní, děti začnou chodit do školy.“

I když jste nakonec pustili fanoušky Dukly, bylo kolem toho hodně emocí.
„Já bych nikdy nečekal, že se to obrátí proti nám. Prostě je to takový hon na čarodějnice, je teď v módě jít proti Kladnu a Jágrovi… Ale nám to nevadí. Já jsem na to byl odmalička vychovávaný, byl jsem na to upozorňovaný. Takže jsem na to zvyklý, ale není to příjemný pro ostatní.“

Čím to, že je to podle vás v módě?
„Má na to svůj pohled… (přemýšlí) Takhle mi to připadá, ale mně osobně to nevadí. Hlavní důvod, proč hraju hokej, je to, že mám nějakou zodpovědnost vůči klubu. Kdybych ji neměl, tak tady nelítám po ledu, protože sám sebe ztrapňuju. Sám od sebe očekávám víc, chci víc pomoct, ale nemám na to. Vím, že když skončím, odejde spousta partnerů a možná klub zanikne. Nemám tedy na výběr. Lidi to nechápou, ale to je mi jedno. Pro mě je důležité, že lidi, kteří o tom ví, jsou za mnou… Jediný, kdo mě bude v životě soudit, je Bůh.“

Je tedy zřejmé, že nekončíte.
„Já ani nemůžu, máme skoro vyprodaný prosincový Winter Classic ve Špindlerově Mlýně. Sám vím, že musím být daleko lepší, abych pomohl týmu i Plekymu. Věřím, že to ve mně je. Jde o to trénovat, věnovat se tomu trochu víc. A hlavně nepřibrat. Hrát v padesáti letech se 120 kily, to není nic jednoduchého.“

Musí být velké lákadlo hrát v padesáti letech, že?
„Spíš je to zodpovědnost. Věřte mi, že to není jednoduchý. Protože většinou během kariéry jsem měl pocit, že když chci dát gól, tak ho dám. Trénoval jsem na to, odmalička jsem dřel šest hodin denně. A najednou to nejde. Lidi to pořád očekávají, nebo alespoň někteří jo… To je asi nejhorší pocit, když lidi si myslí, že můžeš, ale ty víš, že nemůžeš… Ani jim to nemůžeš říct, protože jim nemůžeš brát iluze. Ale udělám maximum, abych se připravil.“

Můžete popsat, jak je náročné mixovat roli hráče i majitele?
„Je těžké o tom mluvit. Nevím, jestli to někdo pochopí. Ten, kdo to nezažil, ani nemůže. Jedině Stračena (Martin Straka), když ještě hrál. Víte, já bych ani nechtěl být v pozici, ve které jsem. Ale já nemám na výběr. Dokud můj otec bude dýchat a bude vnímat, tak to beru jako moji zodpovědnost. Protože on ten klub držel dvacet let. Jako synovi mi bylo trapný, kdybych to opustil a neudělal pro to maximum.“

Takže i z toho důvodu to pro vás musí být obrovská úleva.
„Zase na druhou stranu, je to život. S ním přicházejí porážky i vítězství. Zápas se mohl vyvíjet jinak, možná bychom se teď spolu bavili o něčem jiném. O existenci klubu… Takhle jsme se trochu nadýchli, věřím tomu, že se to v Česku celkově po koronaviru všechno uvolní a že příští rok budeme moct hrát před našimi fanoušky.“

Tomáš Plekanec byl opět klíčový faktor, že? A jistě budete chtít, aby pokračoval.
„Nenahraditelný. Kdyby tady nebyl, to nemluvím jenom o minutách na ledě, ale i mimo, tak nevím… Neskutečné zkušenosti. Teď jede na dovolenou, zaslouží si ji. Je to velká část úspěchu, že jsme postoupili. Je to díky němu. Musíme si ještě sednout, probrat, co dál.“

Jak to vypadá se stadionem, který se bude rekonstruovat?
„Další věc, na kterou jsem zapomněl. Takže díky, žes mi připomněl další problém! (směje se) Budeme začínat hodně venku, rekonstrukce bude trvat pět šest měsíců. Ale je to potřeba. Je to v havarijním stavu, už to nešlo dál odkládat. Musíme to nějak vymyslet, jak to uděláme. Problém je i s tréninky, máme tady spoustu mládeže. Bude to náročné pro celý klub. Děkuju, žes mi tohle připomněl. Bude se mi zas líp spát.“ (směje se)

Jak těžké bude mužstvo posílit? Naposledy jste se trefili s obráncem Brady Austinem.
„Když jsme ho podepsali, ani jsme nečekali, že bude tak dobrý. Většinou je to taková loterie. Někdy se trefíš, někdy ne. Hráče nikdo nezná. Možná nemají dobrá čísla, protože nedostali příležitost. Jde o to najít třeba i toho, kdo je dobrý, ale předtím tu šanci nedostal.“

Na závěr ještě k fanouškům. Pořád vás těší, když skandují vaše jméno? Nebo už je to rutina?
„Ono už to nikde jinde není! Ještě že tady mám sedmnáct nebo osmnáct fanoušků, to je dobrý, ne?“ (směje se)

První liga

29. dubna 2021 • 19:56

Jágr slaví extraligu! Objetí od lásky Dominiky na ledě i stížnost na vlasy

První liga

29. dubna 2021 • 16:29

Kladno - Jihlava 5:2. Jágrovi Rytíři se po roce vrací do extraligy!