Video se připravuje ...
Žlutozelené zbarvení, atmosféra velkých úspěchů, bouchání puků o mantinel. Vítejte Na Lapači, vsetínském hokejovém centru. „My tu v podstatě nic jiného nemáme, pro místní je to takové národní divadlo. Všichni se sem těší,“ říká v reportáži deníku Sport Ivan Tesařík, otec bývalého obránce Radima a klubový hospodář. Ve strukturách klubu působí dlouhých 53 let. „Zažil jsem tu všechno,“ směje se.
„První co udělám, když přijdu? Hm, no jdu do kanceláře a vyvětrám si,“ vypráví se smíchem na úvod prohlídky stadionu Na Lapači Radim Tesařík, současný sportovní manažer valašského klubu. On s otcem jsou perfektním příkladem filozofie, na které hokejový fenomén vždy stavěl a pořád staví.
Rodinné prostředí, kvalitní mezilidské vztahy a především jedinečná atmosféra vytvořená místními fanoušky. „I když se bavím s jinými hráči, všichni se na to těšili. To vás vždy úplně vtáhlo,“ líčí s úsměvem Tesařík junior.
Sám byl u tří extraligových titulů. Je jedním ze slavných hokejistů místního celku, kteří v 90. letech a na přelomu tisíciletí pomohli šestkrát k mohutným oslavám, kdy Vsetín přetlačil celou hokejovou republiku. „Nejvíc jsem si užil ten poslední titul se Spartou. Doma jsme ztratili jeden zápas a v Praze dvakrát vyhráli. To bylo velké. I já osobně jsem měl nejlepší formu. To se mi opravdu vydařilo, kdy jsem jako obránce dal 19 branek. Nejlepší sezona v kariéře,“ vzpomíná.
Proč tehdy valašská chlouba převrátila zavedené hokejové pořádky v tuzemsku? „To by bylo na dlouho. Vše dohromady. Už v kabině, to bylo něco neskutečného, co se tu odehrávalo. Kluci žili ve Vsetíně, i když byli z Čech. Bylo to takové rodinné zázemí. Po tréninku se jelo na společný oběd a odpoledne zase přišlo třeba 10-15 hráčů, trénovali jsme, dávali si navíc. Někdo šel na masáž. Žili jsme spolu vlastně 24 hodin,“ odpovídá bývalý obránce.
„Ale nešlo jen o partu. Hráči tu byli neskuteční. Od Jirky Dopity po Jána Pardavého. Každý rok se povedl brankář. Roman Čechmánek tu měl silné sezony, na poslední titul přišel Jarda Kameš. Vyhrál se titul, také chytal skvěle. Sedlo to i trenérům. Zdíša Tabarů nebo Honza Neliba. Vše se skloubilo. A pochopitelně zmíněná atmosféra,“ dodává jedním dechem.
Jak vypadá hokej na stadionu ve Vsetíně? Atmosféra, slivovice, Hudler na tribuně
Video se připravuje ...
Na slivovičku chodil i Růžička
Při vzpomínání zavedl redaktory Sportu do všech zákoutí osobitého sportovního stánku. I skrz obrazovku na vás dýchne genius loci. Žádné velké nablýskané a neosobní kabiny a týmové kanceláře. Ve všech prvcích vidíte skromnost, ale zároveň opravdové rodinné klima. Každý z týmových příslušníků, ať jde o hráče nebo kustody, pozdraví a neodpustí si nějakou úsměvnou hlášku.
Zatímco na ledě probíhal trénink hráčů prvního celku, kteří o den dříve nezasáhli do utkání s Jihlavou, v zákulisí probíhala regenerace, masáže a hráčský pokec. Když kamera nahlédla do trenérského kutlochu, na obrazovce běžely nejlepší momenty z utkání NHL mezi Columbusem a Bostonem.
Ten „pravý“ Vsetín však dýchl až na úplný závěr reportáže v malé komůrce, kde Radim Tesařík návštěvníkům představil svého otce Ivana. „Takhle, nejdřív jdu do kanceláře. Pak je druhá štace, to jdu do kabiny zkontrolovat kluky a trenéry. No a pak jdu sem, za tatínkem, který tu dělá hospodáře,“ mrká syn na tátu.
Pan Ivan Tesařík pracuje ve vsetínském hokejovém klubu už od roku 1969. „53 let na jednom místě,“ říká pro pořádek, aby zároveň potvrdil, že mu paměť perfektně slouží. „Zažil jsem všechno. Od postupu z krajského přeboru až k titulu. Asi dva roky jsem tu dělal za hubičku prakticky všechno sám. Doktora, manažera, trenéra, hráče, asistenta trenéra a hospodáře,“ popisuje muž, jemuž za stříbrnými obroučkami brýlí svítí energické oči.
V jeho přítomnosti navíc v dobách minulých začínal neoficiálně každý zápas. Do jeho kanceláře vždy přišli na návštěvu trenéři soupeřů na malou „rozcvičku.“ „Rituál byl, že kdokoliv přijel, tak vždy zašel k otci na slivovičku,“ přikyvuje mladší z obou Tesaříků. „Třeba tohle bylo místo pana Růžičky,“ směje se jeho otec.
Víš, kolik jsi zlomil hokejek?
Vše je zakončené rozevřením obrovských šanonů a poznámkových knih, které Ivan Tesařík podle svých slov používá namísto počítače. „Všechno je zaevidované, na mě si nepřišli. Jestli chcete vidět, kdo před třiceti lety zlomil kolik hokejek, tak to je celé tady,“ směje se.
„Třeba tady…Jirka Dopita zlomil 197 holí v sezoně1996/97. Lopata mu vždy v zápase vyměkla a lámal to běžně. A tady mám třeba tebe,“ kývne směrem k synovi. „Já toho zas tolik nezlomil, ne,“ ptá se naoko dotčený syn. „Přesně 88 hokejek. Ale to proto, že si tu nebyl celý rok,“ uzemní ho přesností poctivý hospodář.
Právě jejich průpovídky jsou parádním uzavřením prohlídky stadionu, na kterou se můžete podívat na webu iSport.cz. Stadionu, který zažil šest titulů, pak roky, kdy se místní lidé báli, zda jejich milovaný klub vůbec přežije, aby nakonec mohli poslední snít o návratu do nejvyšší soutěže.
Přestože nedávno skončené finále první ligy ovládla v šesti zápasech Jihlava, historický duch se vrátil. V průběhu celého ročníku i v play off vládla tolik známá bouřlivá valašská atmosféra. „A to, že jsou spokojení lidé, je hlavní,“ uzavře Ivan Tesařík osobitou výpověď větou, která asi nejlépe ukazuje vsetínskou filozofii.
Lapač zpívá Vysoký Jalovec! Vítězný gól, euforie a děkovačka po výhře nad Jihlavou
Video se připravuje ...
Témata:
stadion, hala, první liga, sport, Lapač, hokej, VHK Vsetín, HC Dukla Jihlava, NHL, HC Sparta Praha, Boston Bruins, Columbus Blue Jackets, Jiří Dopita, trenér, Radim Tesařík, Hokej na Heureka.cz
Související články
