Přišla mu SMS a konec. Taková byla rozlučka Dukly Jihlava s dlouholetým koučem brankářů Petrem Jarošem. V klubu byl třináct sezon. „Dodneška nevím, co se stalo, jsem z toho zklamaný. Ale na Duklu budu vzpomínat v dobrém, podařilo se nám tam udělat něco velkého,“ říká s odstupem několika týdnů. Za jeho působení z převážně prvoligové Jihlavy vyrazili do světa gólmani David Rittich, Jakub Škarek a další.
Jedna „slavná“ smska ukončila působení fotbalové hvězdy Karla Poborského ve Spartě. Teď něco podobného zažil i Petr Jaroš. Konec po telefonu. „Prvotně to byl šok a zklamání, které převažuje doteď. Vůbec nechápu, co se stalo. Po třinácti letech a hodně odvedené práce,“ líčí. Už během sezony ale přicházely signály, že je něco jinak.
„Pan Ščerban (jednatel klubu) měl už někdy v únoru podepsané hlavního trenéra, asistenta i kustody. Za mnou vůbec nebyl, nebavil se se mnou. Byl jsem v nejistotě, co se mnou bude, bylo mi divné, že se mnou nekomunikuje,“ vrací se Jaroš. „Až když jsme vyhráli Chance ligu a byli v baráži s Kladnem, tak za mnou přišel s tím, že na mě zapomněl,“ popisuje.
Za vším prý zprvu stála jen chybná komunikace mezi Ščerbanem a trenérem Viktorem Ujčíkem. Nikdo z nich Jarošovi neřekl, že chtějí, aby pokračoval. „Pak jsme se s panem Ščerbanem sešli, řekl mi nějaké finanční podmínky, já jsem s tím souhlasil. Po baráži s Kladnem mi ještě volal Viktor Ujčík. Řekl jsem mu, že zůstávám, chci pokračovat. Bral jsem to za uzavřené, i ústní dohoda je dohoda, platí to na celém světě, u mě obzvlášť, co řeknu, to tak je.“
Jaroš se pak začal chystat na dovolenou v Kalifornii, kam mířil za svou sestrou. Odlétal v půl 2 ráno, šel tak brzy spát. „Přišla mi od Viktora první smska: ‚Do půlnoci se ozvi Béďovi Ščerbanovi, jinak tady končíš.‘ Jenže jsem spal, nemohl jsem odpovědět. Načež jsem měl druhou smsku: ‚Tak tady jsi skončil.‘ Když jsem si to přečetl na letišti, byl jsem z toho přepadlej,“ nezastírá.
„Neviděl jsem svojí sestru od roku 2009. Těšil jsem se, že si i odpočinu po dlouhé sezoně, a dovolená mi začala zklamáním a ztrátou práce, kterou jsem měl v Dukle rozdělanou. Po příletu do LA jsem volal jak panu Ščerbanovi, tak Viktoru Ujčíkovi. Ale už se s tím nedalo nic dělat. Viktor mi řekl, že je mu to trochu proti srsti, asi o tom přemýšlel, ale že už své rozhodnutí nebude měnit.“
Jaroš se snažil pobrat, co se vlastně přihodilo. Neměl v úmyslu z Jihlavy odcházet. I proto, aby byl nablízku tátovi, který má zdravotní problémy. „Nechápu, proč se o to tak staral Viktor, myslím, že tohle je spíš práce generálního manažera. Béďa nereagoval, asi to byl momentální zkrat u Viktora. Prostě to dopadlo takovým způsobem. Za mě takové SMS ultimátum do půlnoci není vůbec parketa pro trenéra, mělo by to být na manažerovi. Hlavně jsem to ale od Viktora nečekal, byl to kolega, je to kamarád, známe se dlouho.“
Přes trpký konec ale bude na třináct sezon v Jihlavě vzpomínat rád. „Myslím, že společně s dalšími trenéry brankářů, kteří působili u mládeže, a vychovávali jsme si ty naše kluky, se nám podařilo udělat něco velkého. Lidem v Jihlavě to přijde asi jako normální, standardní, ale na prvoligový klub mít tři brankáře se smlouvami v NHL v podobě Ritticha, Škarka a Kořenáře je velice dobré, nemá to ani spousta extraligových týmů,“ připomíná.
„A i další gólmani jako Míra Svoboda, David Honzík nebo Honza Brož se od nás odrazili do profi hokeje. V extraligové sezoně u nás působil norský brankář Lars Volden, který pak chytal nejvyšší švédskou soutěž, to samé Niklas Lundström. Spoustě brankářů jsme pomohli, o to víc mě mrzí, že k tomu rozloučení došlo po telefonu, žádné osobní setkání, podání rukou a díky. Ale za tu zkušenost a dobu, co jsem v Jihlavě strávil a pracoval s brankáři, jsem rád.“
Má pestrý trenérský životopis, vedl řadu českých brankářů v reprezentaci i z NHL, působil v zahraničí, byl u čtyř národních týmů. Momentálně ale ani žádnou aktivitu v hledání si nového angažmá nevyvíjí. Šel se dokonce přihlásit na úřad práce. „Jsem tam evidovanej, po příletu zpátky jsem nic nehledal. Jestli mi něco nabídnou, klidně bych něco vzal, nebo třeba nějaký rekvalifikační kurz,“ nebrání se ničemu.
„Chuť do práce mi to nevzalo, já si vždy říkám, že člověk se na to musí podívat i z jiného úhlu. Asi je dobře, že se to stalo, změna je vždy k lepšímu. Snažím se z negativních věcí otřepat a vzít si z toho něco pozitivního, tak aby mě to posílilo. Hokej dělám od šesti let, teď je mi pětačtyřicet, člověk jel pořád nonstop, jenom měl krátké třítýdenní pauzy po sezoně a potom v červenci. Tenhle čas využiju, abych zregeneroval, nabil se energií a byl hladový na hokej co nejvíc,“ dodává Jaroš.
V Jihlavě se staral nejen o brankáře, hodně blízko měl ke všem zahraničním hráčům. „Měli jsme tady každou sezonu nějaké cizince, anglicky nebo rusky mluvící. Já se oběma jazyky dovedu domluvit, ve svém volném čase jsem tak s nimi jezdil třeba po očkování, zařídit účet v bance, nebo jsem je vzal k sobě na grilování. Dělal jsem maximum, co se dalo, aby se tady cítili dobře. Možná i o to víc mě mrzí, že to tak dopadlo, protože jsem tomu dával všechno.“
HC Dukla Jihlava
Vše o klubu ZDE
Žukov má na extraligu
V posledních dvou letech pracoval Petr Jaroš v Jihlavě i s ruským brankářem Maximem Žukovem (22). Talentovaný mladík patřil k oporám, nejlepším gólmanům Chance ligy. Na dva zápasy nakoukl v dresu Sparty i do extraligy. Po sezoně pak přestoupil do Vsetína. „Jeho budoucnost bude záležet na tom, jak se k tomu postaví. Může být naprosto špičkový gólman, ale ukázal, že má i slabší chvilky, horší zápasy. Souviselo to i s tím, že tady byl sám, na každého to občas pak padne. Navíc tam byly nějaké zdravotní problémy v rodině, přítelkyně se s ním rozešla… A je to mladý kluk, to je hlavní faktor. Musí se naučit tyhle situace zvládat a psychicky se nastavit tak, aby ho negativní věci, které kolem hokejistů vždy budou, co nejméně rozviklaly. A dokázal chytat na nejvyšší úrovni. Má na to, aby minimálně chytal extraligu a zabydlel se tam. Pak by mohl pomýšlet i dál,“ říká Jaroš.
Související články
