Video se připravuje ...
Žlutomodrý dres s číslem 12, které nosil v mládeži, už visí pod střechou zimáku v Přerově. Na pověst zdejšího rodáka Miloše Říhy staršího (†61), který by přesně 6. prosince oslavil 65. narozeniny. Před utkáním Chance ligy mezi Zubry a Orly ze Znojma se na úspěšného hráče a kouče vzpomínalo. Na místo dorazil i syn Miloš, jeho sestra, jejich děti, další příbuzní a známí. „Táta by byl rád,“ mínil Miloš Říha mladší.
K rodnému městu měl Miloš Říha st. hodně blízko. Na Hané vyrostl, vypil první pivo a formoval svou hokejovou kariéru. Když pak trénoval špičkové kluby i reprezentaci Česka, rád bral své týmy právě sem.
V Přerově měl soustředění i ruský Petrohrad. „Měl to tu hodně rád,“ přiznal Miloš Říha mladší, donedávna kouč prvoligového Zlína. „Musím klubu poděkovat, i pro rodinu to bylo hezké rozloučení. Jen jsem čekal víc lidí,“ rozhlédl se po poloprázdných tribunách.
Také on k tomuto místu přilnul, byť se v něm nenarodil. „Zajímavé je, že tento stadion pomáhal stavět můj děda Jaroslav Říha a pak na něm dělal strašně dlouho ledaře,“ informoval.
V minulosti bylo ve hře, že by Zubry trénoval jako před lety jeho táta. Ten zemřel v srpnu 2020 a na středeční slávu pohlížel z nebe. S uctěním jeho památky přišel klub a Říhova rodina to uvítala.
Trenérovi příbuzní si oblékli dresy všemožných celků, které bouřlivák „Pytlák“ vedl. K vidění byly dokonce trikoty se jmenovkou Ržiha. Ty dostal k narozeninám během působení v Rusku. „Doma máme velkou sbírku. Z každého jeho angažmá máme dres,“ vysvětlil koučův syn.
Jižní tribuna nově nese Říhovo jméno a v modrém sektoru 102 má dvě žluté sedačky. Trenér si na tato místa před časem koupil permanentky PATRON, aby podpořil ekonomiku klubu, který v roce 1996 senzačně dovedl do baráže o extraligu.
Oficiální rozlučka se slavným odchovancem Zubrů se dlouho odkládala. První rok kvůli covidu, další byl jeho syn Miloš smluvně vázán v Plzni a loni na začátku prosince se upsal Zlínu. „Jsem rád, že se to nakonec povedlo a vyšlo to zrovna na jeho narozeniny. Jen škoda, že se toho nedožil,“ posteskl si.
Na hřbitov se v památeční den rodina vydat nemohla, bývalý trenér Petrohradu, Sparty, Mytišči, Slovanu Bratislava, Pardubic či národního týmu si nepřál být pohřbený v zemi. „Máme doma urnu,“ podotkl Říha junior.
Milošův bodyguard
Během reklamních pauz na něj vzpomínal někdejší spoluhráč a kamarád Josef Vojáček. Vytáhl i humornou historku z utkání ve Vsetíně. Fakt stojí za to. „Hrálo se na venkovním hřišti s nekvalitním chlazením. Celé kluziště bylo zapadané sněhem. Ledaři ale plochu uklidili a začalo se hrát. Miloš při jednom souboji se Zdiškem Tabarou, který už také bohužel nežije, přepadl přes nízký mantinel a dlouho pak nevylézal. Napřed jsem si myslel, že je to sranda a vyleze odjinud. Nakonec jsem to ale nevydržel a jel jsem se podívat k místu, kde zmizel. Našel jsem jej v odpadové šachtě na sníh, čouhaly mu jenom nohy. Museli jsme ho vytáhnout, potom se normálně pokračovalo ve hře. Miloš na to nerad vzpomínal. Dělali jsme si z něj srandu a různě jsme tu historku přibarvovali, což těžce nesl,“ líčil pobaveně.
K „Pytlákovi“ měl blízký vztah, na ledě plnil i roli jeho bodyguarda. Když po něm soupeř vystartoval, přispěchal mu na pomoc. „Miloš byl provokatér, ale do potyček jeden na jednoho moc nechodil. Na to měl mě. Nechci se tím chlubit, ale bylo to tak,“ usmál se Vojáček. „Řekl bych, že Miloš s tím tak trochu i počítal.“
A jaký byl podle něj hráč? „Úžasně vytrvalý a ctižádostivý. Měl vůli, neznal prohru. Když prohrál nebo nedal gól, vztekal se a rozčiloval. Do hokeje byl zapálený, někdy si tím možná i škodil. Zbytečně se nervoval, místo aby se zklidnil, což by jeho výkonu určitě pomohlo. Přesto si to ale vždycky uhrál brankami, bojovností a nasazením. Už odmalička byl skvělý hokejista,“ pronesl uznale.
Přerov má zkrátka Říhu pořád v srdci.
Témata:
dres, sport, hokej, Česko, rodina, Miloš Říha, narozeniny, Orli Znojmo, SKA Petrohrad, HC Zubr Přerov, 1. česká hokejová liga, PSG Berani Zlín, Josef Vojáček, Hokej na Heureka.cz
Související články
