V minulé sezoně bojoval o místo v brance s Jevgenijem Nabokovem. Uspěl. V příští sezoně ho čeká podobně náročný úkol. Gólman Jakub Štěpánek si uvědomuje, že pozici jedničky v Petrohradu, hokejovém Realu Madrid, nemá předplacenou. „Vím, že chtějí ruského brankáře. Ale ať už přijde kdokoliv, stejně se budu muset zase rvát a být ještě lepší než oni,“ říká.
Chudobin, Bobrovskij, Varlamov. Jména ruských brankářů se zkušenostmi z NHL jen sviští vzduchem, když se mluví o zbrojení ruského Petrohradu na nadcházející sezonu. Šéfové movitého klubu k pětadvacetiletému Jakubovi Štěpánkovi hledají parťáka. „Vím, že se to v Rusku hodně řeší a tohle téma je v kurzu,“ říká reprezentační gólman.“
Co to s vámi dělá?
„Nemůžu nad tím jen tak mávnout rukou, ale na druhou stranu to nemůžu nějak ovlivnit. Jde to úplně mimo mě, takhle to prostě v Petrohradu chodí, musím se s tím vyrovnat.“
Ani s trenérem Milošem Říhou, který je novým koučem Petrohradu, jste to neřešil?
„Ne, ne. Jsem momentálně doma a nechci se tím teď vůbec zatěžovat.“
Už při své premiérové sezoně jste bojoval o místo s Nabokovem, takže by to pro vás nebyla nová situace…
„To ne. Loni přišel Nabokov na poslední chvíli, teď už to horší snad ani být nemůže. Že by sehnali ještě nějaké větší jméno… Ale oni nějakého brankáře seženou. Vím to, počítám s tím.“
Myslíte?
„Psalo se, že chtějí Bryzgalova, ten ale šel do Philadelphie. Pak Chudobina, Varlamova… Nevím, do jaké míry to je pravda, ale je prostě znát, že chtějí ke mně nějakého ruského gólmana.“
Je to pro vás motivace, nebo to sráží sebevědomí?
„Je to motivace. Na druhou stranu si myslím, že jsem tam za minulý rok něco předvedl. Ale je to jedno. Ať už tam přijde kdokoliv, stejně se budu muset zase rvát a být ještě lepší než oni.“
Co říkáte na výměnu českých trenérů v Petrohradu? Václava Sýkoru střídá Miloš Říha.
„S panem Říhou se neznáme, ještě jsem se s ním ani nebavil. Když v roce 1981 vyhrál s Vítkovicemi mistrovský titul, tak já jsem ještě nebyl ani na světě. (usmívá se) Ale v Rusku už má velké jméno. Doufám, že to ukáže i v Petrohradu. Že to zvedne tak, aby všechno šlapalo, jak má a klub konečně potvrdí své velké ambice.“
Jednu chvíli byl Petrohrad ve hře o Jaromíra Jágra. Jak jste to vnímal?
„Samozřejmě jsem to sledoval, bylo by zajímavé hrát s Jardou v jednom týmu. Ale cizinců už nás tam je hodně, asi by byla nějaká škatulata. To nedokážu odhadno
Letní přípravu jste si zpestřil fotbalovou exhibicí a hned jste se v dresu Kubina teamu blýskl dvěma góly. To byla slušná premiéra…
„Fotbálek mám rád, takže jsem byl za pozvání do Kubina teamu rád. Sice to nebyla Liga mistrů, ale proti Realu jsme hráli (divizní Real Lískovec). Takže to bylo cenné vítězství.“
Hrával jste dřív fotbal?
„Úplně na startu hokejové kariéry jsem chodil ve Vsetíně i na fotbal, ale jen do přípravky, zápas jsem ani nehrál. Žádný velký fotbalista nejsem, ale fotbal mě hodně baví, rád se na něj dívám, a když je příležitost, rád si na hřišti zahraju.“
Kam vás v Kubina teamu postavili?
„Kluci už to pár let hrají, mají své posty zažité, tak jsem se uklidil na levý kraj obrany. Ale tam jsem se nemohl pořádně projevit, tak jsem se posunul do zálohy a do útoku. To je pro mě lepší.“ (usmívá se)
Nakonec jste si i zachytal, je to tak?
„Jo, na deset minut jsem střídal Pavla Srníčka a dostal jsem dva góly. Takže úspěšnost nic moc. Do fotbalové brány mě to netáhne, je na můj vkus obrovská. A když kluci viděli mé kvality, tak už mě tam asi nepostaví.“
Trošku rozdíl proti hokejové kleci, co?
„Hlavně vůbec nemám žádný odhad na centry. Ale Pavel Srníček by se myslím taky potrápil v hokejové brance. Taky by se tam chvíli hledal…“ (usmívá se)
