Toužil to zkusit. Naposledy. Porvat se o šanci vrátit se zpátky do NHL. Jenže to Andreji Nestrašilovi nevyšlo. Tři měsíce dřel v Torontu v tréninkovém kempu vedle Connora McDavida nebo Phila Kessela. Nakonec se nedostal ani do přípravy žádného klubu. „Byla to rána. Chtěl jsem o to zabojovat,“ přiznává osmadvacetiletý útočník, který po dvouzápasové anabázi v Třinci zakotvil v Rusku, v rozhovoru pro iSport Premium. V něm řeší i jiný přístup v NHL k mladým hráčům či spolupráci se Sergejem Mozjakinem.

V Magnitogorsku jste deset dnů. V jakém stavu jste našel tým, který i přes vyhazov trenéra Josefa Jandače dál sbírá hlavně porážky?
„Je to trochu křeč, nebudu lhát. Máme výborné hráče, jen to prostě zatím nějak nelepí. Tím, že se na začátku prohrálo dost zápasů, je to teď těžké. Hrozně se to snažíte zlomit, víte, že musíte urvat každou výhru, ale právě tohle hráče na ledě dost svazuje. Není to ideální vítězné nastavení. Měli bychom to hodit za hlavu – to se snadno říká, ale hůř provádí. Moc by nám pomohla nějaká šňůra výher, od které bychom se odrazili dál. Teď jsme ze čtyř utkání uhráli pět bodů z osmi možných, což není nejhorší, ale na Magnitku je to pořád málo. Potřebujeme přidat.“

Upřímně, jak moc bylo hned z prvního dojmu cítit, že je tým pod dekou a nálada je pod bodem mrazu?
„Mě takový první dojem minul, protože jsem přiletěl rovnou na zápas do Ufy, jen chvíli před začátkem. Ten jsme vyhráli, takže bylo všechno naprosto v pohodě. Předvedený výkon byl výborný, atmosféra dobrá. Další domácí zápas s Vladivostokem jsme začali strašně, rychle jsme prohrávali 0:2. Týmu zatím chybí sebedůvěra, víra, že může takové zápasy otáčet. Přitom kvalitu na to stoprocentně má.“

Právě po utkání s Vladivostokem v klubu skončil po neuvěřitelných osmadvaceti letech manažer a viceprezident Gennadij Veličkin. Nenapadlo vás v tu chvíli, že tohle už musí být sakra vážné?
„Dá se říct, že jo. Tam jsem zacítil, že atmosféra opravdu není ideální, že se od nás čeká daleko víc. To jsem ale samozřejmě věděl, to pro mě nebylo žádné překvapení. Veličkin byl v klubu velkou postavou, kterou všichni uznávali. Já se s ním potkal jen chvíli po zápase v Ufě, ani jsem neměl čas s ním nějak víc pohovořit.“

Slyšel jsem, že jste byl s Metallurgem v kontaktu už o několik týdnů dříve, ale jednání nedopadla. Je to pravda?
„Ano. Jednali jsme, ale z nějakých důvodů to neklaplo. Já nechtěl sedět doma a čekat, potřeboval jsem hrát, tak jsem šel do Třince. Říkal jsem si, že tam zůstanu týden, dva, nebo klidně i celou sezonu, když nic nepřijde. Nakonec to bylo rychlé.“