Za mistrovskou Ufu vstřelil ve čtyřech soubojích tři góly, přesně pálil i proti Omsku. Spojenectví s „uprchlíkem“ z Nashvillu Radulovem mu náramně sedí. „Ty góly mě uklidnily,“ přiznává.
Do Ufy v létě necestoval s obřím sebevědomím. Čermák věděl, že se musí co nejrychleji předvést, aby si vybudoval stálou pozici v sestavě. Rychle.
Rusové se s nikým moc nemažou. Ukaž! Předveď se! Pár šancí dostaneš, a když to nezvládneš, na plac jdou jiní. „Jsem rád, že mi čekání na gól trvalo jen dva zápasy,“ těší Čermáka, lídra Bílých Tygrů v minulé sezoně.
Takže všechno klape, jak má. Souhlasíte?
„Rozhodně nemám důvod být nespokojený. Po těch trefách hned naberete větší sebevědomí. Hraju v dobrým mančaftu, vyhráváme... Ale je znát, že v Ufě jsou velké požadavky od vedení.“
Střílet góly musíte pravidelně, neboť kádr Salavatu je velmi široký a druzí čekají na šanci...
„To je pravda. Za ty góly jsem hodně rád, protože tady to s vaší pozicí není nikdy jednoduchý. Pomůže mi to dál. V kádru je značná konkurence, Rusové jsou strašně šikovní. Ale všichni! Fakt. Jejich individuální schopnosti jsou bezvadný. Umí si to dát. Mě osobně hodně překvapuje, jak obránci podporují útok. Kolikrát za zápas jedeme tři na jednoho. Když nemůže útočník, dopředu vystartuje bek a je hned přečíslení. Tohle v Ufě funguje perfektně.“
Můžete hrát i v Ufě svoji hru, na níž jste byl zvyklý z Liberce, anebo vás svazuje přísná taktika?
„Systému jsem se musel přizpůsobit určitě víc než v Liberci. Tam jsem hrál pravé křídlo, tady levé. V pětce mám Radulova, borce z NHL.“
Čili za Radulova obstaráváte černou práci...
„Víceméně jo. Jenže Radulov je super hokejista, naší lajně vypracovává hodně gólovek.“
Jste s Radulovem kamarád, nebo jste se tak daleko ještě nedostali?
„Radulov je v pohodě. Nemá žádný manýry, zato je hrozně hyperaktivní. Pořád někde poskakuje, nevydrží chvíli sedět (usmívá se). Stále musí něco vyvádět, každého se na něco vyptává.“
Je to tak trochu kašpar?
„Spíš trochu blázen.“ (usmívá se)
S tím by souhlasili v Nashvillu, na jaře při oslavě důležitého gólu jásal tak vehementně, až poslal mezi marody svého spoluhráče...
„No vidíte... Věřím. On je totiž pro hru enormně zapálenej. Stačí, aby se trefi l na tréninku a gól slaví tak, jako by běžel důležitý zápas. Prožívá to fakt silně, ale proč ne.“
Někteří čeští hráči zase s hrůzou prožívají přelety nad Ruskem. Nenahnala vám hrůzu nedělní katastrofa u Permu?
„No, to nás moc nepotěšilo... Když navíc spadne boeing, není to moc příjemný. Nacestujeme se víc než dost. Liga od letoška vymyslela tripy, takže si užijeme. Na druhou stranu, Ufa má docela dobrou polohu, lety trvají kolem hodiny, dvou. Akorát teď jsme letěli z Kazachstánu do Moskvy skoro čtyři hodiny. Škoda, že Jekatěrinburg musel odstoupit z ligy, právě po něm jsme do divize chytli kazašskou Astanu, a tak v letadle strávíme víc času. Naštěstí naše klubové letadlo je komfortnější než vrtulák, který jsme používali v Novosibirsku.“
O kolik?
„O dost (usmívá se). Ve vrtuláku jsme si ani nemohli sklopit sedačky, bágly jsme měli na sobě. Tady sedíte sám v maximálním pohodlí.“
Ufa šlape, před víkendem jste znemožnili Jágrův Omsk. To vás muselo hodně těšit, ne?
„Samozřejmě. Bylo cítit, jak je Jarda Jágr v Omsku oblíbenej. Přišel na něj plnej stadion, spousta lidí fandila v jeho dresu. My jsme jim ale nedali moc šancí a postupem času publikum zchladlo.“
S Jágrem jste se v utkání pošťuchoval, byli jste za to vyloučeni. O co šlo?
„Trochu jsme se špičkovali, menší potyčka. Vyplynulo to z nervozity, která tam byla. Nic velkého.“
Poslyšte, z Liberce vám ještě nevolali? Mám dojem, že by teď pro vás poslali i vládní speciál, abyste pomohl střílet góly...
(usmívá se) „S klukama jsem si volal, píšeme si zprávy. Klukům neprospívá užší hřiště v Liberci, byli zvyklí hrát na velkém a najednou hrají na menším. Ale je otázkou času, kdy si zvyknou. Když tak to hřiště znovu přestaví. Jestli to ovšem jde v rozehrané sezoně. Já o kluky nemám strach, zvednou se!“
