Třinečtí Oceláři dorazili do finské Jyväskyly v dobrém rozpoložení. V úterý (18 hodin) hrají první semifinálový duel o postup do finále Champions Hockey League. Ve výpravě už je i vyléčený útočník Vladimír Svačina, chyběli naopak zdravotně indisponovaní útočníci Daniel Rákos, Erik Hrňa, Jakub Petružálek a obránce Milan Doudera. „Jsem zvědavý a těším se na konfrontaci s finským hokejem. A myslím, že nejenom já, ale všichni,“ říkal Svačina.
Jakou máte osobní zkušenost s finským hokejem?
„Hrál jsem kdysi proti Lappeenrantě ještě s Vítkovicemi. A přišlo mi to ještě rychlejší, bruslivější a přímočařejší, než Švédové, se kterými jsme teď hráli v předešlých kolech. Přece jenom Švédové byli silní na puku a celkově spíš silovější. Finové jsou neskutečně brusliví, všechno nahazovali, bude to ještě víc o bruslení.“
A to už to byl proti švédským klubům rychlostní hukot...
„Byl, no... Ale co si já pamatuju na Finy, tak to bylo ještě rychlejší. Jsem na to zvědavý. Ale co říkali kluci, kteří ve Finsku hráli, tak by v Jyväskylä nemuselo být až tak velké hřiště jako ve Švédsku. Činči (David Cienciala) tam hrál, tak nám dával nějaké informace.“
Upozornil i na nějaké hráče?
„Říkal, že Jarkko Immonen hrál v KHL a dával všude spoustu gólů. Na tohle jméno nás upozornil, že si jej pamatuje.“
Jak se těšíte na semifinále CHL?
„Po pravdě, dva dny zpátky se mi zdálo, že jsme ve finále. (usměje se) Kéž by se ten sen potvrdil, protože by to byla skvělá vizitka i pro český hokej. Sparta už loni šla do finále, letos jsme v semifinále my i Liberec. Kdyby se to alespoň jednomu z nás povedlo, bylo by to super. Liga mistrů už si nějakou prestiž získává, uděláme všechno pro to, abychom se do finále dostali.“
Jak často se vám plní sny?
„Většinou se mi nic moc nezdá, nebo spíš o hokeji se mi moc nezdá. Byl jsem dost překvapený. Zdálo se mi, jak hrajeme v Třinci, ubíhají poslední sekundy a my postupujeme do finále. A to se mi fakt o hokeji skoro nikdy nezdá. Bylo by to super, kdyby to vyšlo.“
Jak zvládáte cestování? V neděli jste hráli v Pardubicích (3:2 po nájezdech), v pondělí ráno už letěli z polských Katovic do Finska.
„Na šest hodin jsem si dal budíček, malou dceru jsem ani neviděl. Vrátili jsme se o půl jedenácté, přebalil jsem tašku, vzal čisté prádlo, nachystal svačinu na ráno a zase na cestách. Únavné jsou právě ty přelety a přesuny, čekání na letištích. Každý by radši hrál, než cestoval. Ale budeme na zápas připravení. Nepoštěstí se každý den, hrát semifinále Ligy mistrů, budeme připravení.“
Čím jste si cestu zpříjemnil?
„Já ničím. Jen ještě musím zavolat zubařovi, že v úterý nemůžu, že budu ve Finsku. Byl jsem domluvený a trošku mi ten zápas nějak vypadnul... Takže to musím zrušit. Jinak nic, v letadle pospím a vždycky doufám, že cesta rychle uteče.“
