Myšlenka hokejového zápolení evropské elity Třinec zcela pohltila. Cíl sezony mají ve Slezsku jasný: udělat dobré extraligové play off, dojít v něm co nejdál. Na stejné úrovni však stojí úspěch v Lize mistrů. Na rozdíl od některých jiných si Oceláři váží možnosti tuto soutěž hrát. Soustředí se na ni stejně jako fotbalové kluby na evropské poháry.
Důvod? Třinec myšlence CHL věří. Vedení nevadí, že jde pořád o ztrátový byznys, který jim nic nevydělá a naopak je připraví o několik milionů ročně. Věří totiž, že budují brand budoucnosti, který by za pár let mohl začít vynášet. Věří myšlence kontinentálního soupeření, na které nelze nahlížet jen pohledem skrz peněženku.
V minulé sezoně odvedla obrovský kus práce v propagaci ligy Sparta. Její úlohu nyní převzal právě Třinec. Snad nikdo v Evropě teď nedělá pro popularizaci Ligy mistrů tolik jako Oceláři. Právem sklízí chválu od šéfa soutěže Martina Baumanna, který o přístupu českého klubu několikrát básnil a vyjádřil přání, aby se obdobně prezentovaly i ostatní celky.
Vezměte si jen organizaci výjezdů pro fanoušky. Už od základních skupin jich s týmem létá několik desítek. Na úterní odvetu čtvrtfinále jich do švédského Gävle přicestovalo sto deset. Klub výlety pomáhá dotovat z vlastních prostředků. Příznivcům zařídí program s prohlídkou okolí, nejde jen o hokej. Prostě servis se vším všudy.
Pohled na tribuny Gavlerinken areny pak byl ale pro hokejového fandu více než smutný. Kotel hostů, kteří urazili ke zhlédnutí utkání více než tisíc kilometrů, byl početnější a také hlasitější než ten domácí. Poloprázdné tribuny oživovaly pouze děti z místní školy, které na zápas dostaly lístky. Suma sumárum bylo v hale jen 1386 diváků. Ostuda.
Postup Ocelářů mezi elitní čtyřku byl logický a zcela zasloužený. Pro hráče soupeře totiž rozhodně není lehké dřít se v projektu, kterému nevěří vlastní fandové ani kluboví šéfové. Paradoxem je, že ještě v létě se i hodně hráčů Třince tvářilo dost kysele na to, že místo volna v reprezentačních přestávkách budou létat po Evropě a pachtit se za výsledkem v soutěži, která vlastně téměř nikoho nezajímá. Jenže sami se nakonec pro CHL nadchli. Zda jde o čirou radost ze zdolávání evropských top týmů, nebo o vidinu prémií od vedení, ponechme stranou.
Odměna pro Oceláře nakonec může být maximálně sladká. Pokud se jim v semifi nále podaří projít přes Jyväskylä do boje o zlaté medaile a specifi cký hranatý pohár, finále si zahrají na domácím ledě. A to by domácí aréna praskala ve všech. Na to vemte jed. Už teď ale v Třinci začínají organizovat zájezd do finských Atén, jak se Jyväskylä přezdívá. Vždyť po vítězství nad Brynas na palubě letadla do Ostravy hráče přivítal potlesk a skandování: Hoši děkujem, do Finska my pojedem.
Liga mistrů potřebuje víc týmů, jako je Třinec. A ještě pár dalších drobností. Získat peníze. Přesvědčit kluby, že má smysl soutěž hrát. Dostat do projektu kluby z KHL. Vybudovat si značku a prestiž. Tohle všechno ale nejde zvládnout z roku na rok. Je to běh na dlouhou trať. V cíli ale může čekat krásná budoucnost.
Související články
