Dalo se čekat, že to nebude špacír růžovým sadem, nýbrž trnitá cesta za výhrou. A potvrdilo se. Hokejisté Hradce Králové v prvním duelu osmifinále Ligy mistrů přetlačili Mannheim 1:0 gólem Jergla z 56. minuty a cílí za postupem mezi osmičku nejlepších. Byl to jiný zápas, než extraligový. Bolel. A někdy i z verdiktů sudích. „Některé situace byly až bizarní,“ komentoval to kapitán vítězů Radek Smoleňák. Za týden v odvetě stačí Mountfieldu bod k postupu, v případě jakékoli výhry Adleru o gól (1:0 i 6:5) se prodlužuje.
Po závěrečné siréně se strhla mela, po které máte krvavý šrám u pusy. Pěsti, nadávky, už to lítalo. Je zaděláno na jiskřivou odvetu?
„Celý zápas byl dost urputný, hodně se to pouštělo, některé zákroky byly na hraně, řada i za hranou. Z obou stran. Hraje se na dva zápasy, vedeme 1:0, a jak říkají fotbalisti, jsme v poločase a jedeme na odvetu ven.“
Jak jste viděl svýma očima závěrečnou hromadnou šarvátku?
„Najednou jsem zahlédl, jak jejich hráč úplně zbytečně dohrává Tomáše Linharta, sekli ho a tím to začalo. Já do jednoho vrazil, začalo se to míchat. Trochu se to servalo, nic extra velkého.“
Bylo vidět, že si těžko přivykáte stylu pískání sudích, Maďara Rencze a Rakušana Nikoliče. V extralize se hvízdá jinak, že?
„Bylo to prazvláštní. Jeden mi říkal, že jsme ubrečený, druhý, že šlo o neodpískaný faul, třetí to taky nechápal. Myslím, že ani Němci pořádně nevěděli, co a jak se bude pískat. Ale co, nějak jsme se s tím popasovali, jedeme dál.“
Zarazil mě moment, kdy gólman Mazanec přikryl puk a dostal dvě minuty za zdržování. Nemohl jste tomu uvěřit, jak vám to sudí vysvětlili?
„To byl bizár. Naše pětka byla na ledě dlouho, chtěli jsme hru přerušit a vystřídat, přišla normální střela do gólmana, ten ho přikryl. Jenže rozhodčí tvrdil, že Mazi měl puk rozehrát, protože měl u sebe tři spoluhráče. Takhle ta pravidla neznám, nevím, ale nezažil jsem to nikdy předtím. Bylo fajn, jak to kluci skvěle odbránili, myslím, že nás to i nakoplo. Neříkám, že to byla křivda, ale tyhle malé věci dokážou tým semknout.“
V repre pauze jste hodně trénovali, do toho klub vydal verdikt, že se Vladimír Růžička stává hlavním koučem a Tomáš Martinec trenérem pro přípravu. Projevilo se to všechno do hry?
„Já, abych byl upřímný, už jsem z toho docela unavenej. Tři týdny nebo jak dlouho se každý ptá na Vláďu Růžičku. A na Máťu. Prostě jsou tady, my jsme rádi, že je tu Růža a že to funguje. Asi i pro něj už to je otravný. Chceme mít klid na hokej, chceme hrát. Jak Máťa, tak Růža jsou týmoví chlapi, kteří chtějí, abychom vyhrávali všichni dohromady. Musíme zapracovat na spoustě věcí s oběma trenéry, ale podle mě už tam pár věcí, které jsme natrénovali, bylo.“
Říkáte, že vás ta sága unavuje, ale pokud vedení v pondělí rozhodne, že Růžička je novým šéfem střídačky a že se mění kompetence, nedivte se, že se ptám na vaši reakci. Třeba mě to taky unavuje, co vy víte.
„Jak říkám, Růža přišel proto, aby pomohl. Nevěřím, že nám přišel škodit. Je tu dlouho a udělal kus práce. Stejně jako Máťa, Petr Svoboda a Aleš Krátoška. A funguje to od prvního dne. Jediný, kdo to řeší, jste vy novináři a už je to otravný.“
Jak myslíte. Přirovnal byste styl Mannheimu k některému extraligovému týmu?
„Jejich zakládání útoků a hra ve středním pásmu mi trochu připomíná Třinec. Ale mají obrovský houževnatý kluky, kteří to hrají urputně. Je těžký proti takovým soupeřům hrát. Uhráli jsme to na nulu, s čímž jsme měli od začátku sezony problémy, tím ale neříkám, že za to mohou gólmani, to my jsme pořád propadali. Dnes jsme chtěli hrát tak, abychom nedělali chyby dozadu, góly samozřejmě můžete inkasovat, ale pracovali jsme tak, aby to nebyly z naší strany vyloženě trapný věci, které si pouštíme na videu. Hodně věcí jsme zlepšili, ale pořád tam je moře práce. Všechno je to o našem pohybu. My víme, že hrajeme dobré zápasy, pokud všichni hýbeme nohama. Pak je těžké proti nám hrát, těžko nás pak někdo trefuje. Zjistil to i Mannheim.“
