Rozkopli finálovou bránu neuvěřitelným způsobem. Hradec zářil už ve Stockholmu, teď porazil Djurgarden i doma, vyhrál 3:0. Obránce Richard Nedomlel vstřelil gól už ve Švédsku, teď přidal další, byť tohle úplně jeho práce není. „Sezona se zatím nevyvíjí, jak bychom potřebovali. Ale tohle je úspěch pro Hradec i celý český hokej,“ vypálil spokojeně v mixzóně.
Potěší hlavně způsob, jak jste na jména Djurgarden zničili u něj i teď doma?
„Jsme moc rádi, že jsme to zvládli. Hráli jsme... no, slušně, nějaké chyby tam najdete vždycky. Z toho se musíme hlavně poučit a hrabat dál, udělat co nejlepší výsledek, nepřestat. Klíčovou postavou našeho týmu je Mazi (Marek Mazanec), chytá opravdu výborně. Můžeme děkovat hlavně jemu, že i tahle série dopadla dobře pro nás.“
Finále jste si zahrál už se Spartou. Jak se na něj těšíte teď?
„Tenkrát to bylo taky s Frölundou. Teď se těším, že to bude u nás, přijde plný barák. Naši fanoušci nám hodně pomohli, oni jsou skvělí, stojí za námi pořád a bez nich bychom nebyli, kde jsme.“
Švédský hokej má teď silný zvuk. Frölundu jste dokázali jednou porazit už ve skupině, teď jste přehráli Djurgarden. Těší tenhle úspěch o to víc?
„Jsme Češi, hrajeme český hokej. Byl to náš styl proti jejich a zaplaťpánbůh jsme vyhráli.“
Byl to jiný zápas, než které hrajete v extralize?
„Nevím, jak to vypadalo z tribuny, ale za mě šlo o hodně těžký zápas. Bylo to hodně vyhecované, jestli to bylo ale nějak jiné? To vám nepovím.“
Kde se u vás vlastně vzala ta střelecká forma?
„Sám nevím, abych řekl pravdu. Zavřel jsem oči a hodil to tam. Vyšlo to, ale nejde o to, kdo góly dává.“
Nejde jen o góly, ale poslední týdny jste pilířem Hradce. Cítíte, že se nalepila forma?
„Tohle neřeším, snažím se jít do každého zápasu na sto procent, odvést každé utkání práci, kvůli které tam jsem. A když udělám něco navíc, je to jenom plus.“
Jedna změna u vás vidět rozhodně je. Tvrdě hrajete pořád, na trestnou si taky někdy sednete, ale už ubyly takové ty totální ptákoviny, ne?
„Asi se tady něco změnilo. (usměje se) Ale taky záleží, jak se na to páni rozhodčí podívají. Já se snažím hrát stejně, tvrdě. Když hrajete na hraně, samozřejmě ji někdy trochu překročíte.“