Takřka půl roku nehrál jediný zápas. Poté, co se Dominik Graňák (39) rozloučil v Plzni, dlouho čekal na nabídku, která by zkušenému slovenskému obránci dávala smysl. Čekání si krátil trénováním v Trenčíně, možnost hrát tamní nejvyšší ligu ale odmítl. Extraligový šampion z roku 2003 už dokonce zvažoval, že s milovaným hokejem skončí. Jenže se ozvala Sparta. Z nabídky od Pražanů na (prozatím) měsíční výpomoc byl dost překvapený, ale vzal ji s nadšením. „Beru to zodpovědně a počítám se všemi možnostmi. I kdyby to nevyšlo, nebudu naštvaný,“ řekl rodák z Havířova po ostré premiéře v Lize mistrů. Sparťané v duelu se švédskou Luleou padli 2:3.
Naskočil jste po dlouhé pauze a navíc hned do ostrého zápasu s kvalitním švédským mužstvem. Zřejmě hodně náročná premiéra za Spartu, viďte?
„Ano, přesně tak. Byl to ostrý start. Přiznávám, že jsem z toho měl trošku obavy. Na druhou stranu do toho asi lépe skočit nemůžete. Člověk nemá tolik času o tom přemýšlet. S kluky ze Sparty jsem vlastně třikrát trénoval, a pak jsem šel hned do zápasu. Doufám, že mi to pomůže se rozběhnout a dostat se do tempa. Uvidíme.“
A jak jste se cítil? Půlroční pauza byla znát?
„To tedy byla. (usmívá se) Necítil jsem se úplně zle, ale vůbec to nebylo ideální. Když jsem měl nějaké delší střídání, tak jsem to cítil. Když jsem byl v nějakém tempu a střídání nebyla dlouhá, tak to bylo celkem slušné v poslední třetině. Na začátku, kdy tam byla spousta přesilovek, oslabení a dlouhých střídání, tak to bylo náročné. Dalo se to ale zvládnout.“
Můžete prozradit, jak se upekla vaše měsíční výpomoc Spartě?
„Měsíc jsem trénoval s Duklou Trenčín. Byli jsme dohodnutí s trenérem (Róbert Döme), že s nimi mohu trénovat do konce srpna, a pak jsem měl možnost tam začít hrát. Když už ale chystali zápasovou sestavu, řekl jsem, že se tam na hraní necítím. Práce trenérů, příprava i tréninky se mi líbily, ale úplně jsem se neviděl ve slovenské lize. Řekl jsem si, že ještě počkám a uvidím. Pokud by nic nepřišlo, už jsem měl i na stole variantu, že už hrát nebudu.“
Opravdu?
„Ano, už jsem nad tím přemýšlel. Hokej mám velice rád, je to můj život, ale na druhou stranu kariéra není nekonečná. Chtěl jsem tedy, aby případné pokračování bylo na nějaké úrovni, aby mi to dávalo smysl.“
Což vám slovenská extraliga se vší úctou nedávala?
„Zatím ne. Vůbec nechci nějak dehonestovat slovenskou ligu. Řekl bych, že povědomí o ní je horší než realita. Jsou tam šikovní hráči a velice dobří trenéři, což jsem měl možnost vidět. Co se ale týká nějakého zázemí a klubových možností, to se asi porovnávat nedá. V Trenčíně se cítím doma, vždycky jsem se tam cítil dobře a trávil tam svůj volný čas, ale úplně nevím, jak by se to dalo spojit s hokejem. Asi by se to dalo, ale jsem zkrátka zvyklý hrát jinde než na místě, kde primárně žiju a mám tam spoustu kamarádů. S Trenčínem by se to zdálo jako dobrá příležitost, ale rád to takhle odděluji. I proto jsem v Trenčíně řekl ne. Určitě to není úplně uzavřené, ale takhle jsme se při posledním tréninku rozloučili.“
A pak se ozvali ze Sparty.
„Přesně tak a bylo to pro mě velké překvapení. Seběhlo se to dost rychle. S Jardou Hlinkou (sportovní manažer Sparty) jsme se bavili, že přijdu na nějakých deset dní a obě strany uvidí, jak se budu cítit. Pokud by to vypadalo velice zle, tak se prostě rozloučíme. Nechtěl jsem to tu kazit. Trenéři se mě ale už po prvním tréninku zeptali, jestli jsem ochotný už hrát zápas. I když jsem byl překvapený a ve Spartě nějakým způsobem na výpomoc, tak jsem jim řekl, že je to na nich. Nevěděl jsem, jestli je to úplně nejlepší nápad hlavně vzhledem k mužstvu, abych to nějak nepokazil, ale řekli mi, že chtějí, abych hrál. A tak se i stalo.“
Řepík si dělal srandu, že se ve Spartě množí slávisti
Sparta nevylučuje možnost prodloužení spolupráce. Je pro vás i v 39 letech získání delšího kontraktu s Pražany ještě motivace?
„Samozřejmě, vždy to tak je. Já se ani tak nerozmýšlím nad kontraktem. Chtěl bych hlavně nějakým způsobem pomoct mužstvu. Když už jsem dostal důvěru, nesmírně si toho vážím. Na to, jaký je tu tým… Jasně, už mi je 39. Není to tak, že už bych se na hokej necítil, ale samozřejmě nějaký vrchol už je za mnou. Snažím se to ale brát zodpovědně a jsem připravený na všechny možnosti. I kdyby to ve Spartě nevyšlo, určitě nebudu naštvaný. Jsem rád, že můžu být v tak velkém klubu a s takovými hráči. Nechávám to otevřené. Budu se snažit pomoct, ale nevytvářet zbytečný tlak.“
Zdá se, že na hraní v rodném Česku jste přeci jen zvyklejší, nebo ne?
„Těžko říct, jestli zvyklejší. Ano, narodil jsem se v Havířově a pár let jsem v Česku odehrál, ale stejně dobře jsem se cítil i ve Švédsku. Každopádně Praha má pro mě dvojnásobnou výhodu v tom, že tady mám stále nějaké zázemí z doby, kdy jsem hrával za Slavii. I z tohoto pohledu to bylo jednoduší. Přiznávám, že tento faktor převažoval. Nevím jistě, jestli bych byl ochotný se tak rychle sbalit, odjet někam na hotel a podstoupit nějakou zkoušku. Zapadlo to tak do sebe, ale primárně rozhodovala Sparta.“
Padly už nějaké narážky na vaši minulost ve Slavii? Nepřipomněl vám někdo ze zkušenějších sparťanů v šatně mistrovský titul z roku 2003 či velké pražské finále 2006?
„Ano, padly. Myslím si, že zrovna Michal Řepík si z toho dělal srandu, když jsem se první den bavil s Vláďou Sobotkou . Říkal, že se ve Spartě nějak začínají množit slávisti, že se mu to moc nelíbí. (směje se) Pravděpodobně tu ale nebudu tak dlouho, abych je s tím nějak otravoval.“ (usmívá se)
Ve sparťanské kabině jste potkal krajana a někdejšího reprezentačního parťáka Milana Jurčinu. Dostalo se vám vřelého přivítání?
„Bylo, bylo. (usmívá se) Tím, že se to seběhlo tak rychle, tak to bylo překvapení i pro kluky v kabině. Vlastně ještě hodinu předtím, než jsme si definitivně potvrdili, že mám přijít na trénink Sparty, jsem nevěděl, co bude dál. A když jsem přišel do kabiny klubu, za který jsem nikdy nehrál, byl jsem překvapený, kolik známých tváří jsem uviděl. Minimálně polovinu kluků znám, Milana samozřejmě velice dobře.“
Jistě vás tedy těší, že máte v týmu dobře známého vrstevníka, který je dokonce jen o čtyři dny starší než vy, že ano?
„Přesně, ještě k tomu vrstevník. Hráli jsme spolu od juniorské reprezentace. Známe se tedy velice dlouho. Milan se jako člověk nijak nezměnil. Myslím si, že každý si ho rychle oblíbí. Jsem opravdu rád, že je ve Spartě.“
Předpokládám, že by vás lákalo strávit s Jurčinou celou sezonu ve Spartě, viďte?
„Určitě ano. Musím říct, že celá parta v kabině mě přivítala velice dobře. Jsem za to vděčný a moc jim za to děkuji. I když jsem působil v mnoha klubech a mám nějaké zkušenosti s tím přizpůsobit se novému prostředí, tak ve Spartě to bylo úplně perfektní. (usmívá se)
Góly
Domácí: 45:30. Buchtele, 59:57. Forman
Hosté: 04:32. Tyrväinen, 50:48. Fröberg, 58:39. Engsund
Sestavy
Domácí: Kořenář (Kovář) – Moravčík, Jurčina, Polášek, Graňák, Němeček, Jandus, Tomek – Sobotka, Horák, Řepík – E. Thorell, G. Thorell, Kaše – Buchtele, Přibyl, Forman – Safin, D. Vitouch, Dvořáček.
Hosté: Lassinantti (Ward) – Gustafsson, Sellgren, Engsund, Honka, Själin, Pyrochta, Andersson – Komarek, Connolly, Shinnimin – Brännström, Tyrväinen, Emanuelsson – Nikupeteri, Fröberg, Rask – Mužík, Berglund, Kant – Mattsson.
Rozhodčí
Buss, Jeřábek – Ondráček, Špůr
Stadion
Sportovní hala Fortuna, Praha
Návštěva
4 427 diváků
