TOP 10 fotbalových trenérů posledního roku: symbol šarmu, sériový vítěz i strůjci proměny

Borussia Dortmund

Když Dortmund 29. ledna povolal Nika Kovače, tým se topil v bezmoci. Jedenácté místo v Bundeslize, sedm ušmudlaných výher z devatenácti zápasů a propastných 22 bodů na vedoucí Bayern – realita, která na Signal Iduna Parku štípala jako ledová sprcha. Nuri Sahin mužstvo dotáhl do vyřazovací fáze Champions League, ale ligová bilance byla na klub formátu BVB fiaskem.

Kovačův start? Jako kdybyste vlétli do hořící kabiny, kde místo vody teče benzín. Ze šesti úvodních duelů čtyři prohrál a z top čtyřky, tedy minimální normy, povinnosti a existenční nutnosti, zbyla jen tetelivá fata morgana: místo Ligy mistrů číhala na Dortmund akorát Liga výčitek.

Chorvat ale ukázal, že se umí rozhodovat bez sentimentu. Odstavil Sahinovo ohrané 4-2-3-1 a přešel na 3-4-3. Tah, který proměnil BVB v kompaktní, organizovanou jednotku, jež přestala být průchoďákem. Jakmile se zpevnila obrana, rozjel se i útok. Serhou Guirassy začal pálit góly s přesností dobře seřízeného modulu a žlutočerní se nadechli k velkému finiši: sedm výher z posledních osmi utkání, jedna remíza, 26 nastřílených branek a čtvrté místo, urvané na poslední chvíli před Freiburgem.

Dortmund je opět týmem, který se může měřit s evropskou elitou. Karim Adeyemi, znovunastartovaný ofenzivní tryskáč, to vystihl bez obalu: „Všechno díky kopanci do zadku, který nám Kovač uštědřil.“

Nottingham Forest

Za práci v Nottinghamu si zaslouží víc uznání, než kolik se mu dostalo. Když v zimě 2024 usedl na lavičku, klub byl na kapačkách. Psychicky vyždímaný tým se potácel u dna tabulky, atmosféra se dala krájet a sázkaři škrtali Forest ze seznamu přeživších dřív, než Nuno vůbec podepsal smlouvu. Jenže Portugalec nepanikařil. Zvolil klid a místo alibismu plán. Pod jeho vedením se Nottingham nezhroutil, ale nadechl.

A zatímco experti v létě znovu věštili pád, on už kreslil jiný scénář. S přísunem jmen jako Milenkovič, Anderson nebo Morata přestalo jít jen o záchranu. Forest se chvílemi dral mezi elitu a přimotal se do boje o top čtyřku. Náhoda? Spíš chytrá taktika šitá na míru: hluboký blok, tempo, přímý tah. Smrtící kontry sedly typům jako Chris Wood, Anthony Elanga, Callum Hudson-Odoi nebo Morgan Gibbs-White.

A byť v závěru došlo palivo a sen o Lize mistrů se vypařil, návrat do evropských pohárů po třiceti letech (byť „jen“ do Konferenční ligy) měl sílu vánoční pohádky. Pro fanoušky dar, pro Nuna metál. I kdyby ho nakonec vyštvaly třenice s nevyzpytatelným majitelem Marinakisem, v srdcích na City Ground má své místo jisté. Trenér, který přepsal zkázu na příběh se sladkou pointou.

AS Řím

Když dovedete Leicester s kurzem 1000:1 k titulu v Premier League, zapíšete se do dějin jako fotbalová verze čaroděje z Oz, který uspěje navzdory všem zákonům pravděpodobnosti. Ranieri tenhle kouzelnický klobouk nosí s lišáckým úsměvem a čas od času si ho znovu nasadí.

V sezoně 2023/24 zachránil Cagliari před „jistým“ sestupem a uzavřel kariéru hned poté, co dozněl aplaus a opadla vlna superlativů o tricích, které zaskočí i skeptiky. O půl roku později se z důchodu vrátil. Zavolal Řím, klub, který mu proudí žilami, a v listopadu 2024 se potřetí rozkročil na lavičce Giallorossi. Vlci skučeli ve zmatku, byli dvanáctí a po sérii blamáží skončili jak Daniele De Rossi, tak Ivan Jurič.

Ranieriho comeback působil jako zoufalé gesto. Tři porážky v úvodu přiživily nejistotu a rozvířily další otazníky. Ale pak? Utišil poplach a vytáhl z hráčů to nejlepší, ať to bylo zasuté sebehlouběji, až v suterénu jejich duší a těl. Výsledkem byla devatenáctizápasová šňůra bez porážky v Serii A (od 15. prosince do 12. května). V poslední den sezony stačilo porazit FC Turín a doufat, že Juventus klopýtne ve Veroně. Řím svou část zvládl, ale Juve neškobrtlo. Na čtvrté místo chyběl bod.

Přesto Ranieri zanechal na Stadio Olimpico výraznou stopu. V 73 letech se stal živoucím symbolem oddanosti, šarmu a trenérského umu. Po sezoně přepustil lavičku Gian Pieru Gasperinimu, ale z klubu nezmizel. Byl jmenován hlavním poradcem majitele. Nabídku vést Itálii po odvolaném Spallettim s díky odmítl.

Crystal Palace

Když se v únoru 2024 chopil Crystal Palace, přinesl okamžité probuzení. Z prvních třinácti zápasů vyhrál sedm a během pár týdnů vytáhl tým k nečekanému desátému místu. Pak přišla rána: v létě mu rozebrali páteř mužstva (Olise, Ayew i Andersen).

Glasner zareagoval rychle. Přivedl Nketiaha, Lacroixe a Sarra, jenže výsledky se nedostavily. Po osmi kolech se krčili u dna a bývalý šéf Wolfsburgu a Frankfurtu čelil nepříjemným dotazům. Vedení se ale neunáhlilo a Eagles se po Novém roce rozletěli. Osm výher v Premier League, stejně jako mistrovský Liverpool.

Sestupová zóna zmizela v dálce a začalo se mluvit o Evropě. Němcova rota navíc zvládla náročný pochod do finále FA Cupu. A pak Wembley… Senzačně porazili Manchester City gólem Eberechiho Ezeho po učebnicovém brejku. Od té chvíle už na jihu Londýna nikdo neřekne Glasner bez úsměvu v hlase. Crystal Palace získal první trofej od svého založení v roce 1905 a letka ze Selhurst Parku dál nabírá výšku. Klidně sfoukne i ty největší dravce.

Boloňa

Navázat na euforii po Thiagu Mottovi? Těžký úkol. Italiano dostal loni v létě klíče od mužstva, které proniklo do Ligy mistrů, a ocitl se v minovém poli očekávání. Tím spíš, že hned na úvod ztratil dvě stěžejní opory: obránce Calafioriho (Arsenal) a útočníka Zirkzeeho (Manchester United). On však zůstal klidný jako jezerní hladina. Vytipoval si promyšlenou partu posil – Dallingha, Freulera, Mirandu, Odgaarda – a pustil se do nové stavby.

Start připomínal rozbíhání parního stroje. Z úvodních sedmi zápasů vyhráli jediný a v LM se učili za pochodu. Zlom přinesl návrat kapitána Fergusona po vážném zranění kolene. Spolu s Freulerem vytvořili energické duo ve středu pole, zatímco vepředu se chytili Orsolini, Odoye a Castro. Boloňa nabrala obrátky. Mezi únorem a březnem posbírala sedm výher z devíti a dlouho to vypadalo, že si čtvrté místo pohlídá.

Závěr přinesl zaváhání, ale přišlo i vykoupení. Ve finále Coppa Italia zdolali AC Milán a slavili první trofej po 51 letech. Pro Italiana to nebyl jen triumf, ale očista. Setřásl stíny finálových porážek z časů ve Fiorentině a dokázal, že Boloňa není jednosezonní kometa. Zůstává na mapě. A on s ní.

Newcastle

Když si v listopadu 2021 natáhl tréninkovou bundu s logem Newcastlu, působilo to jako rozumná volba. Přebíral tým v nouzi, zvládl záchrannou misi a o rok později už rozrazil brány Ligy mistrů. Poprvé od dob sira Bobbyho Robsona se St James' Park ponořil do evropských snů a za volantem seděl Howe.

Jenže sezona 2023/24 přinesla vystřízlivění: Magpies skončili sedmí a vyrojily se pochybnosti, jestli právě on má být tím, kdo s arabským kapitálem zamíří na vrchol. Dnes už to nikdo neřeší. Eddie si respekt vydobyl činy. Nejenže vrátil Newcastle do Evropy, ale ukončil i sedmdesátileté čekání na domácí trofej, když zvedl nad hlavu Carabao Cup. V lize dotáhl tým mezi pět nejlepších a ukázal, že „Projekt 2030“ není jen powerpoint pro investory.

Ano, měl k ruce famózního Isaka, elegantního Tonaliho i obrannou věž Burna, ale právě Howe z nich udělal pilíře. Jeho taktická elasticita rozhodla řadu vyrovnaných bitev a styl, který posádce vtiskl charakter, z něj dělá nejlepšího anglického kouče za dlouhá léta. A pokud se mu podaří udržet Isaka mimo radar nenechavých gigantů, další sezona může být o… útoku na titul?

Neapol

Sériový vítěz, který vytlačil na vrchol Juventus (třikrát v řadě), Chelsea i Inter. Jenže jeho reputace vzala za své po nešťastném angažmá v Tottenhamu. V severním Londýně se chytil do vlastní pasti, razil přístup „já, já, já“, rozhádal se s vedením, odcizil kabině a ztratil přízeň fanoušků. Když ho v březnu 2023 odvolali, nabídky se nehrnuly.

Lano mu hodila až Neapol – v létě 2024, po nejbídnější obhajobě titulu v dějinách Serie A. Poté, co se v květnu 2023 gravírovalo Spallettiho jméno (první Scudetto od Maradonových časů), narazili Garcia, Mazzarri i Calzona. Výsledkem byl sešup na deváté místo a mrtvo pod Vesuvem.

Ideální chvíle, aby zapráskal Conteho bič. Sundal sako, vyhrnul rukávy a s typickou zarputilostí přepnul Partenopei do predátorského režimu. Z Anglie přivedl McTominaye, Gilmoura, starého známého Lukaka a rozjel rekonstrukci v nejostřejším tempu. Právě McTominay, někdejší středopolař United, se stal nečekaným hrdinou: v roli vysokého presujícího štítu nasázel šestnáct gólů a získal ocenění pro hráče sezony.

Conte oživil i dřív odepsané. Anguissu, Mereta, Politana, všechny vytáhl z mlhy a znovu rozsvítil. A když v lednu zabolel direkt do brady: odchod Kvaratskhelii, největší hvězdy Gli Azzurri, nezhroutil se ani kouč, ani tým. Neapol držela tvar. Charismatický bouřlivák z ní zformoval mašinu: intenzivní, důraznou, disciplinovanou. Nasadil extrémně náročný systém, který soupeře tlačil do chyb a trestal bez milosti.

Posun z desátého místa až na trůn? I na poměry vítězného fanatika Conteho něco mimořádného. Možná největší majstrštyk jeho kariéry. Prezident De Laurentiis dělá vše, aby ho udržel navzdory spekulacím o návratu do Juventusu.

Liverpool

Říct, že měl po nástupu do horkého křesla po Jürgenu Kloppovi těžký úkol, je slabé slovo. Něco jako čaj po desátém louhování. Němec byl milovanou ikonou, zbožňovaný tribunami i hráči. Vdechl Anfieldu život a přinesl heavy metalový styl, co bušil do hrudi jako basový buben. Nešlo jen o osm trofejí (včetně Premier League, FA Cupu a Ligy mistrů), ale o energii, která fanouškům každý týden vyrážela dech.

A místo něj? Klidný Holanďan, Kloppův pravý opak, který místo tornáda raději řídí tok řeky. Nehraje na efekt, ale na výsledek. Jeho 4-2-3-1 má strukturu, rytmus a přesnost, kterou Reds přijali bez zaváhání. Od listopadového vítězství nad Brightonem drželi první místo jako pitbull kořist a titul slavili už čtyři kola před koncem. Nejenže měli nejlepší útok v lize, ale obrnili i zadní hradby (míň gólů inkasoval jen Arsenal).

Slot navázal na Kloppovu éru bez nostalgického ohlížení. Vrátil Salaha do hlavní role, rozbalil potenciál Gravenbercha, Mac Allistera, Gakpa i Szoboszlaie a ukázal, že Liverpool se může proměnit, a přitom neztratit duši. Aniž by zvyšoval hlas nebo sklouzával k velkým gestům, nasměroval klub k další epoše úspěchů. Majitelé FSG se usnesli, že ho musí podpořit, aby vyřešil slabiny v kádru. A bylo z toho rekordní léto: za 300 milionů eur dorazili Wirtz, Ekitiké, Kerkez a Frimpong. Nová dynastie?

Barcelona

Dvouleté působení Xaviho v čele Barcelony nelze označit za vyloženě neúspěšné (v sezoně 2022/23 dobyl titul), bylo ale překvapivě chudé na radost. Blaugranas se naučili vítězit, přestali však bavit. A hlavně: postupně vybledli vedle královského Realu. Když v červnu 2024 odešel, zanechal tým bez jiskry i směru, hluboko ve stínu Bílého baletu.

Na Camp Nou chtěli tenhle obraz zlomit a sáhli po strůjci mnichovského treblu. Flick se s německou precizností pustil do oživení Cruyffovy DNA. Vrátil Kataláncům jejich proslulou brilantnost, ovšem v dravější, modernizované verzi. Nešlo o kopii minulosti, ale o její živelný upgrade. Místo hypnotického držení míče vsadil na přímočařejší, fyzičtější pojetí hry a absurdně vysoko postavenou obranu. Vyplynula z toho otevřenější, defenzivně zranitelnější četa, ale s apetitem, který nemá obdoby.

Vepředu vládne pubertální vítr jménem Yamal, Raphinha opět řádí (nejen) na křídle a s citem pro bezcitnost zakončuje veterán Lewandowski, který místo tiki-taky žije z brutálních výbojů. Flickovo komando hraje vabank, často jde na hranu, ale vždy s přesvědčením, že může přetlačit kohokoli. Včetně Realu, který zadupalo ve čtyřech El Clásicích. Titul si přivlastnili suverénně, v Lize mistrů je zastavily až kontroverzní verdikty rozhodčích v semifinále s Interem. O jak obří proměnu šlo, shrnul Lionel Messi jedním slovem: spektakulární. A když to řekne on, není třeba dodávat víc. Možná největší kompliment, jaký mohl Flick dostat.

Paris Saint-Germain

PSG to zkoušelo všelijak. Nakupovalo jako smyslů zbavené, lákalo jednu superstar za druhou, utrácelo majlant a snilo o Lize mistrů. Jenže ať Les Parisiens vedl Ancelotti, Emery, Tuchel, Pochettino nebo Galtier, výsledek byl pořád stejný: velká jména, malý tým. Messi, Mbappé, Neymar? Zlatan, Cavani, Di María? Skvělí jednotlivci. Ale nikdy skutečný evropský orchestr. Partituru přepsal až Enrique.

První sezona? Domácí treble, v Lize mistrů překvapivé vyřazení v semifinále od rozjetého Dortmundu. Pak ale Mbappé utekl do Madridu a místo dalšího galaktického nákupu nastal obrat. Španěl vyhlásil konec egokultu a začal stavět PSG jinak. Ne jako katalog slavných tváří, ale jako mužstvo. Místo sběru autogramů nastoupil presink, pohyb, kolektiv. Místo hýření se prosadila kázeň a důvěra v mladé. Efekt? Tým, který už nestojí na sólistech, ale dýchá jako celek. Válcuje Ligue 1 i Evropu.

Enrique zůstal věrný své 4-3-3, ale upravil ji podle moderního gusta. Dembélého posunul na hrot jako falešnou devítku, Mendes s Hakimim patří k nejlepším krajním bekům planety. A vlčáci? Ne jen doplněk ke hvězdám, ale páteř týmu. Doué, Neves, Vitinha, Kvaratskhelia, Pacho, Barcola – jako by je řídil laser z oběžné dráhy. PSG pod Kataláncem hraje jako v transu. Ať má míč, nebo ne, je rychlé, neúnavné, bez slitování. V Champions League padl Liverpool, Aston Villa, Arsenal a ve finále bezmocný, znemožněný Inter (5:0). Na MS klubů přejeli Atlético, Miami, Bayern i Real. Až ve finále s Chelsea došla šťáva. I tak sezona, na kterou nezapomenou ani ti, kdo PSG nemůžou vystát.

Enriqueho úspěch ale nespočívá jen v tom, že se zmocnil poháru, po němž klub tolik prahl. Jde o styl, s jakým ho vybojoval. Francouzské krachy v Evropě mají tradici, Paříž nikdy nebyla zrovna cool. Až Španěl vytvořil vojsko, jež vtáhlo předměstí do centra dění. Útočí plynule, volně, s prostorem pro talenty. Zpětně to vypadá lehce. A právě to dělá rok 2025 tak neobyčejným: v jádru je to jednoduchý fotbal podaný supertýmem.

Neves a Vitinha excelovali. Donnarumma dosáhl svého vrcholu. Mendes jako by povyrostl o patnáct centimetrů, Hakimi to samé. A to nemluvíme o znovuzrození Dembélého, útočníka stvořeného pro 20. léta 21. století, ani o Douém, jenž dostal šanci připomenout, proč se kdysi zpívalo o Neymarovi jako o zázraku.

Snadné? Ani náhodou. Děsivé pro zbytek Evropy? To si pište.