Někdy se stane, že spadnete do díry. Ta, ze které se hrabe hradecký útočník Radovan Pavlík (24 let), je hodně hluboká. Před pěti lety mu vyšlo MS 20, pak si postupně urval i dobrou pozici v Mountfieldu, přišly dvě pozvánky do reprezentace. A dál? Prásk na dno, minulý rok za Kometu dal jen dva góly. Hradec mu dal šanci, nabídl dvoucestnou smlouvu. Vybojuješ si tým? Platí lepší suma. Nevyjde to? Tak půjdeš za nižší peníze do Kolína. Ve čtvrtek dal dva góly Grenoblu v Lize mistrů a pomohl k výhře 3:2. „Začínám zase od začátku,“ hlásí. Tohle byl skvělý boj o flek.
Jak se poslouchá, že jste rozhodl zápas za Hradec?
„Rozhodl? Jak se to vezme. Byl to týmový výkon, klepali jsme se teda do poslední sekundy, ale zvládli jsme to. Je hezký pocit, že jsme to urvali.“
Jasně, týmový výkon. Ale někdo ty góly taky musí dát...
(usměje se) „Ale jo, to je taky pěkný. Konečně mi tam taky doma něco padlo.“
Podepsal jste tímhle zápase přihlášku do kádru?
„Uvidíme, tohle bude na trenérech a na mých výkonech. Dal jsem dva góly, moc si vážím toho, že jsem Hradci pomohl k výhře.“
Střelecky jste se poslední roky trápil. Je pro vás důležité sbírat góly, aby nezůstávalo jen u pocitu, že je zápas odpracovaný?
„Když dáte gól, začnete si postupně věřit, to je zásadní. Najednou se vám hraje úplně jinak, třeba přijde i nějaký další gól. Snad na to navážu i v dalším zápase v sobotu s Frölundou.“
Věřit si. To je u vás zásadní termín za poslední dobu?
(povzdechne si) „Hlava dělá výkon, hokej o hlavě je.“
Upřímně, věřil jste po bídné sezoně v Kometě, že Hradec hodí teď záchranné lano a dá vám šanci se dostat zpátky?
„Byl jsem hlavně nesmírně rád, že se pan trenér Martinec ozval, šlo to postupně. Bavili jsme se, že bych se rád domů vrátil, potom jsem se potkal i s panem Kmoníčkem (generální manažer) a nějak se domluvili.“
Věříte si, že vrátíte zpátky na úroveň, že jste nastupoval za reprezentaci a patřil k důležitým hráčům Mountfieldu?
„Byl bych jenom rád. Vždycky tady byla super parta, tohle se nezměnilo, cítíte se tady hrozně dobře. Držíme spolu na ledě i mimo něj, sem prostě chcete patřit.“
Takže hlava je nastavená, že dvoucestný kontrakt proměníte na jednocestný a v Hradci zůstanete celý ročník?
„Kéž by to tak dopadlo, hodně bych tady chtěl být, jsem v Hradci doma. Přál bych si, aby se na mě rodina mohla chodit koukat, ať chodí na hokej přítelkyně, rodiče, prarodiče, abych i jim ukázal, že na extraligu mám. Chci to zlomit, zůstat tady.“
Jít do Kolína hrát 1. ligu by byla rána?
„Asi byla, ale zase, když bych podával výkony, které se ode mě čekají, věřím, by po mně sáhli. Beru to tak, že i kdybych šel do 1. ligy, neuškodí mi to, dostanu třeba víc času na ledě, budu mít větší roli. Beru to pozitivně.“
A kdybyste měl třeba poslední dvě sezony zhodnotit, jaké byly?
„Špatný, když to tak řeknu, dva roky jsem prostě promarnil. Vím, že to nebylo optimální, jak moje výkony, tak moje hlava. Chci na tohle období zapomenout a pokračovat jinak. Teď si v přípravě připadám celkem dobře, dostávám k sobě letce, vyhovíme si. (klepe na zuby) Ale musíme zlepšit první třetiny, tam to není ono, jsme takoví ztuhlí, postupně to rozbruslíme, ale chce to začít dřív.“
Ano, máte u sebe letce. Je tedy výhoda, že drobnějších a rychlých útočníků má Hradec poměrně dost?
„Je vždycky na trenérech, jak to složí, co cítí. Možná jsme vepředu trochu menší, ale zase když se podíváte do obrany...“
Tam se v centimetrech a kilech urodilo.
„Právě. (usměje se) Celkově je to vyvážený, tihle kluci nás ochrání, když se něco semele.“
V Hradci jste byl mladým zástupcem kapitána, teď v létě tady bojujete o místo. Není zvláštní, že chodíte do kabiny, která měla být i vaše, měl jste být lídrem a najednou sem chodíte v pozici, že si potřebujete hlavně udržet místo?
„Měla být moje, měla je to správný slovo. Ale co, tak začínáme zase od začátku, restart. Věřím, že se dostanu ještě výš.“
