PŘÍMO Z TAMPERE | Brankář Pardubic si užíval, jak tým před ním šlapal. Roman Will precizní výkon Dynama jen podtrhl. „Jsem nadšený, myslím si, že jsme zvládli zápas velmi zkušeně. Občas tam byly pasáže nahoru, dolů, které jsme úplně nechtěli. Ale to se s takhle bruslivým týmem může stát,“ spustil po výhře 3:1 v Tampere nad Ilvesem. Pardubice mají za sebou výbornou první půlku osmifinále Ligy mistrů, jejich gólman nedal soupeři ani gram naděje, že by mohl vstřelit nějaký snadný gól.
V poslední třetině to vypadlo, že dovedete nakopnout play off režim a koncentrovat se na obranu. Měl jste stejný pocit?
„Taky to play off je a my máme jasné cíle. Přijeli jsme sem v plné sestavě, chceme v sezoně vyhrávat každý zápas. Je jedno, jestli je to Spengler Cup, liga nebo Liga mistrů. Přesně tak jsme se k tomu postavili. I když to byl poměrně náročný den, zvládli jsme všechno velmi dobře. Výsledek 3:1 je super.“
Nějakou dobu Pardubice pronásledovalo, že náskok o dva góly vyletěl komínem. Věřil jste, že tentokrát bude tým před vámi pracovat jinak?
„Všechno si tak nějak sedá. Nikoho nebaví prohrávat a my si moc dobře teď uvědomovali, že každý gól může rozhodovat. Teď je za námi jen půlka osmifinále a je dobře, že máme náskok o dva góly. Vzali jsme za své, co nám říkali trenéři. Opravdu jsme to zvládli velmi zkušeně.“
Přitom start jste zrovna ideální neměli. Nebál jste se, že se rozjede s vedením Ilvesu 1:0 lavina?
„Chtěli jsme držet co nejdéle stav 0:0, ale oni přesilovkovou kombinaci provedli hezky. Sice se hrálo chvíli dál, ale všichni na ledě jsme věděli, že to byl nejspíš gól. Cítil jsem, jak mě puk škrtnul. Pak se ale ukázala naše zkušenost, hráli jsme pořád dál, nerozhodilo nás, že jsme inkasovali první.“
Chystáte se nějak speciálně na zápasy play off, kde každá chyba víc bolí?
„Tohle si uvědomuju spíš až teď, když se o tom bavíme. Miluju hokej, chci vyhrát každý zápas, snažím se chystat na každý zápas úplně stejně. Někdy se cítíte lépe, jindy hůř. Ale vždycky musíte najít cestu, jak utkání zvládnout.“
Když jste mluvil o náročném dni. Bylo nejtěžší ranní cestování, kdy to chtělo budík asi tak na šestou?
„Ne ne, tak to nemyslím. Vážím si, jaké tady máme podmínky, co nám pan Dědek vytvořil. Létáme z Pardubic, máme svoje letadlo. Ale jde spíš o takové ty detaily, i když je to jen hodina, máte tady časový posun. Navíc ve Finsku je už ve tři skoro tma, sníh, přijdete do jiného prostředí. Všechno na vás nějak působí. Troufám si říct, že jsme ale i tyhle maličkosti vstřebali výborně a pak podali opravdu parádní výkon.“
V nejmodernější evropské hale jste ještě nikdy nechytal. Stihl jste nasát i výjimečnost Nokia Arény?
„Řeknu vám, že je to paráda, víc takových hal! Vím, že to stojí spoustu peněz, ale cítíte se tady úplně jinak. Hodně se o aréně v Tampere mluví, píše, dost si dokážete představit. Ale když pak všechno na vlastní oči vidíte? Ohromný kolos, hotely kolem, nádhera.“