Kodýtek uznal: Pardubice byly lepší. Finsko? Skvělé, jen to počasí...
V Ilvesu už mají čas a klid na finskou ligu, kde stíhají městského rivala Tapparu. S Evropou se rozloučili na východě Čech. Pardubické Dynamo vyřadilo Seveřany v součtu dvou mačů 5:3, když doma Varaďův soubor kontroloval postup do čtvrtfinále Ligy mistrů plichtou 2:2. V boji o semifinále narazí na lepšího z páru Rauma-Innsbruck (první zápas 2:2). „Klub bere Ligu mistrů hodně prestižně a vážně, akorát u lidí má ještě dlouhou cestu před sebou, než nabere na prestižnosti a popularitě,“ zamýšlí se Petr Kodýtek, útočník tamperského týmu.
Vítáte, že po vyřazení budete mít víc sil na domácí soutěž, anebo přece jen přetrvává zklamání z konečné v Lize mistrů?
„Vnímám asi obojí. Teď je to čerstvé a vypadnutí nás mrzí. Rozhodl první zápas u nás (1:3), v Pardubicích už to bylo hlavou proti zdi. Štve mě, že jsme vypadli, chtěli jsme jít dál, bohužel. Ale jak říkáte, budeme mít víc sil na ligu, v tom je to pozitivní.“
Šance na drama byla, vedli jste 2:1 a měli dlouhou dvojnásobnou přesilovku…
„Ne nadarmo se říká, že když v ní nedáte gól, těžko vyhrajete. A tady se to jen potvrdilo. I já jsem tam pak měl ještě šanci na gól. Měli jsme to na hokejkách, ale nedali jsme je. Možná to tak mělo být.“
V posledních minutách to zavánělo závěrečnou potyčkou. Jak blízko byla?
„Určitý strach, že se to semele, tam byl. Naštěstí to dopadlo dobře a nikomu se nic nestalo. Veškeré potyčky byly jakž takž v pohodě.“
Jak vůbec v Ilvesu berete Ligu mistrů? V Česku se nad ní leckdy ohrnuje nos kvůli nákladům.
„Ligu mistrů jsem si zahrál už s Plzní a ani mi nepřišlo, že bychom to brali na lehkou váhu. A v Ilvesu je to stejné, berou to hodně prestižně a vážně. Myslím, že jste to mohl vidět i na naší sestavě, byla jedna z nejsilnějších, jakou jsme mohli poskládat. Jak říkám, chtěli jsme postoupit dál, ale Pardubice byly lepší.“
Nicméně u diváků ve Finsku to pořád není na topu.
„Určitě ne. Nevím, jestli bylo víc lidí tady (4597), nebo ve Finsku (3538), ale lidi neberou hokejovou Ligu mistrů jako fotbalovou. Ještě má dlouhou cestu před sebou, než nabere na prestižnosti a popularitě. Jedině toho je škoda. Ale fanoušci tady byli docela slyšet, což bylo fajn.“
Vám finská Liiga náramně sedí, s 12 trefami jste nejlepším střelcem. A i život je fajn?
„Jo, je to tam skvělé. Jediné, co musím vytknout, je počasí… (usmívá se) Teď už tam není moc světla, nevidíme tolik sluníčka. Život jako takový je super, jen s tím denním světlem je to jiné než doma. Zima je trochu jiná než u nás, víc suchá. Jakmile foukne vítr, je to horší. Ale pokud je teplota jen v minusu a nefouká, je to v pohodě.“
Padá tam na vás občas lehká tíseň?
„Je to o zvyku. Už na začátku nám říkali, že listopad a prosinec je na hlavu opravdu náročný. Jde o to zůstat aktivní a něco dělat. Než být pořád zavřený doma, ležet na gauči na televizi. To asi úplně není život, který chcete žít.“
Cesta do Pardubic prý byla strastiplná, povíte detaily?
„Vyjeli jsme v neděli ve dvanáct, na hotel do Hradce jsme přijeli asi o půl desáté večer. V sobotu jsme ještě hráli, po zápase se balilo, dohromady s cestou to bylo náročnější. Možná bylo dobře, že jsme letěli hned v neděli, protože kdybychom se přesouvali v pondělí, po celém dni stráveném na cestě by se nám v úterý nehrálo asi ideálně. V Hradci přespíme a ve středu ráno se přesouváme domů. Letíme linkou do Helsinek a pak autobusem do Tampere.“
