Český hokej se na draftu NHL podíval do zrcadla, uspěli na něm jen čtyři čeští hráči. Nikdo z nich v prvním kole. „Čekali jsme, že jich bude víc,“ přiznává Slavomír Lener, šéftrenér svazu. Nejvýše postavených Čechem byl obránce Libor Hájek, kterého si Tampa Bay vybrala ze 37. pozice.
Co říkáte na výsledek draftu NHL z českého pohledu?
„Je to zklamání a nepříjemné překvapení. Hodně střídmě jsme odhadovali podle centrálního skautingu, že uspěje deset až dvanáct hráčů.“
U koho vás překvapilo, že na draftu neuspěl?
„Na Hlinkově memoriálu skvěle chytal Brízgala, ten se však pak zranil na zbytek sezony, dobře se jevil i další gólman Kořenář. V evropských předběžných žebříčcích pak byli vysoko Hronek, Kurovský, Najman, Karafiát i Lakatoš, který byl v kádru mistrovského Liberce, ale na draftu uspěl jen Hronek. Z těch, co odešli do zámoří, se prosadil jen Hájek, ten byl nejjasnější dlouhodobě. Věřili jsme, že uspěje i v prvním kole, ovšem nestalo se. Velkým překvapením pak bylo, že si nikdo nevybral ani Stránského či Válu.“
Lze najít v neúspěchu nějakou příčinu?
„Jsem přesvědčený o tom, že největší podíl na tom má neúspěch na mistrovství světa do osmnácti let (Češi vypadli ve čtvrtfinále s USA 0:8). Tito hráči se od šestnáctky dva a půl roku ukazovali velmi dobře. Navíc po delší době jsme měli velmi kvalitního gólmana a obranu. Věřili jsme, že čtyři beci skončí do stovky, ale bohužel ten výsledek na šampionátu se na tom podepsal. Ještě bych chtěl říct jednu věc.“
Povídejte.
„Před pěti lety jsme nastavili nové věci, začalo to akademiemi a pokračovalo to bohatým programem pro mládežnické reprezentace. Věřili jsme, že se nám podaří stabilizovat v elitní šestce, to se podařilo. Ale vždy jsem upozorňoval, že se musí stát, že jednou ulítneme k medaili jako před dvěma lety, ale pak také můžeme ulítnout na sedmé místo, a to se přesně stalo. Naše pozice je na páté a šesté příčce a taková je realita. V žádném případě však s tím nemůžeme být spokojení. Na nějaké pozici jsme se ustálili, zastavili jsme propad, ale musíme koukat dopředu, musíme vychovávat individuality, což je především na klubech. Finové a Švédové dodávají do NHL dvojnásobný počet hráčů než my, přitom bychom se s nimi měli srovnávat. Věříme však, že se k nim přiblížíme.“
Co si z těchto zemí lze vzít?
„Byly akademie, regionální trenéři, jejich vzdělávání a vzájemná mezinárodní konfrontace. Ale musíme také jít svou cestou, což je otázka tvořivosti a kreativity. V tom vidím ten největší úskok za poslední dekádu. Odešli jsme od hravého vedení tréninku. Hráči hodně jen drilují a to je špatně. Dalším našim problémem je přechod z mládežnického do seniorského hokeje.“
| Čeští hráči na draftu 2016: |
| 2. kolo: 37. Libor Hájek (obránce) - Tampa Bay 53. Filip Hronek (obránce) - Detroit 5. kolo: 130. Vojtěch Budík (obránce) - Buffalo 7. kolo: 211. Filip Helt (levé křídlo) - St. Louis |
Jak to zlepšit?
„Hráči tu nevidí šanci, že budou hráč pravidelně první ligu či dokonce extraligu. Hodně z nich odchází do zahraničí, především do zámoří. Tady je největší prostor, kde se můžeme posunout ke Švédům a Finům. Ti je dokážou udržet doma.“
A jak to chcete dokázat?
„Musíme změnit vyhodnocování akademií. Je potřeba je hodnotit podle toho, kolik vychovají reprezentantů, kolik hráčů předají do dospělého hokeje, nebo kdo vychová hráče pro NHL. To musí být ukazatelé. Musíme kluby motivovat, aby jim záleželo na mladých hráčích a jejich výchově.“
To máte představu například sledovat čas na ledě mladých hráčů v extralize?
„Stoprocentně. Budu tlačit na to, aby to byl jeden z ukazatelů. Když mladý hráč hraje pravidelně v extralize minimálně dvanáct minut na zápas, tak je to dobrý signál. Ale ještě důležitější je, aby nastupovali v přesilovkách a v klíčových momentech.“
| Počet Čechů na draftu NHL: |
|
2016: 4 |
Jak na vás zapůsobil úspěch Finska na draftu?
„Je to neskutečný fenomén. Studoval jsem jejich programy, my od nich převzali regionální a skill kouče. Ve Finsku je ale důležité, že na hráče netlačí, nechají je hrát fotbal, basketbal a další sporty, ve kterých získají cit pro hru a prostorovou orientaci. To, co generacím Jágrům, Reichlům a Holíkům bylo vlastní, teď musíme hráče učit.“
Není ke zvážení také formát mládežnických soutěží? Třeba na dorostenecké úrovni ve Finsku se po první části sezony rozdělí tabulky na silnější a slabší a hráči mohou i pendlovat mezi oběma úrovněmi. Tím se vytváří konkurenční prostředí.
„To je novinka a my to zvažujeme, je to zajímavý nápad. Doteď jsme měli soutěže, jaké fungují ve Švédsku. Jsou v nich nadstavbové části a podobně. Finové však přišli s tímto modelem, na který narážíte. Ty nejlepší týmy si podle umístění můžou v jakýmsi „draftu“ vybrat určitý počet hráčů z těch horších. To zavést by byla fantastická motivace, je to vynikající myšlenka co se týče principu soutěživosti a konkurenčního prostředí, o němž jste mluvil. Tento model se mi líbí a je možné, že ho dáme ke zvážení jednotlivým klubům.“
