Dříč Hertl táhne San Jose a jedná o megasmlouvě: Už chci být lídrem!
Český útočník Tomáš Hertl v roli vysmátého střelce San Jose? To už je minulost! Český útočník má za sebou první sezonu v roli dříče, který hlídá nejlepší lajny soupeřů a zároveň dokáže rozhodovat zápasy. Obstál. V základní části vyrovnal své maximum z pěti sezon v NHL a v play off patřil k tahounům mužstva. V létě se tak může těšit na podpis pohádkové smlouvy. Co bude po ní? „V San Jose mě mají rádi a já je. Chci být lídr, který může tým táhnout," hlásí sebevědomě 24letý útočník.
Tomáši, máte za sebou sezonu, která se vám osobně vydařila. Jste s jejím průběhem spokojený?
„Sezonu hodnotím určitě úspěšně, protože jsem byl zdravý a mohl jsem ji odehrát celou. Konečně jsem mohl ukázat, že na to mám a koleno je v pohodě. Mohl jsem hrát 18 minut na zápas, každý večer být na ledě pro tým a každý zápas se to zlepšovalo. V play off to podle mě vyvrcholilo, protože se mi fakt dařilo. Věřil jsem, že můžeme jít ještě dál, ale bohužel to dopadlo takhle. Jsem za takovou sezonu hrozně rád a už se těším na další, protože vím, že jsem se nezastavil a můžu se ještě zlepšovat.“
Zmínil jste vaše operované koleno. Vydrželo celou sezonu?
„Od minulého léta jsem neměl jediný problém, kdy bych ho cítil a musel bych za doktorem. Musím zaťukat, že bylo všechno v pohodě a nemusel jsem se na koleno ohlížet. Samozřejmě nějaké preventivní cviky dělám a budu dělat pořád, ale věřím, že už mě koleno nijak omezovat nebude.“
Pomohla vám i letní fyzická příprava? Vypadalo to, že jste se na ledě cítil výborně.
„Minulý rok jsem poprvé změnil kondičního trenéra a myslím si, že se to povedlo. Celou sezonu jsem se cítil dobře a na to, že jsem hrál osmnáct minut, jsem neměl vůbec problémy a jenom se to zlepšovalo. I v San Jose jsem trávil s kondičním trenérem hodně času. V play off jsem se cítil nejlépe, ani mi v posledních minutách nechyběla síla. Myslím si, že když budu mít druhé léto po sobě, tak to bude ještě lepší a můžu na tom být ještě lépe.“
Dojem z povedené sezony kazí neúspěšná cesta za Stanley Cupem. Převažuje tedy zklamání, nebo spíše osobní radost z vydařeného ročníku?
„Asi obojí, ale spíš zklamání. Vždycky chcete jít co nejdál a hrát o Stanley Cup. Myslím si, že jsme na Vegas měli, ale oni měli v brance Fleuryho, který chytá i teď proti Winnipegu neskutečně. Byla to hodně vyrovnaná série, kterou rozhodly naše chyby. Z osobního hlediska jsem ale rád, že jsem byl zdravý a mohl jsem ukázat svou hru.“
Co vůbec na jízdu Vegas říkáte? Na začátku sezony se s Golden Knights počítalo na dno NHL a dnes už asi nikdo nepochybuje o tom, že můžou vyhrát Stanley Cup.
„Myslím si, že jsou všichni překvapení z celé sezony, ale jsou ve finále konference zaslouženě. Přejeli Los Angeles 4:0, porazili nás a koukám i na zápasy s Winnipegem. Myslím si, že na tom má největší gólman Fleury, který má asi nejlepší formu v životě, protože takhle nechytal ani v Pittsburghu. Každý zápas má neuvěřitelné zákroky a všechno jde s nimi, protože poslední zápas proti nim jsme dali asi pět tyček. Zároveň je to ale příjemný, že kluci, kteří se v jiných týmech nevešli mezi chráněné hráče, ukazují, že jsou kvalitní.“
Ze střelce na dříče a hlídače hvězd
Jak moc se za pět let v San Jose změnila vaše role ze střelce na dříče?
„Je to něco jiného. Když jsem hrál první rok s Thorntonem, byli jsme 80 procent času v útočném pásmu, což je určitě lepší. Já si ale zvykám a mám to i rád. Když chodíte každý zápas proti nejlepším lajnám, dáváte jim góly a naopak je nedostáváte, tak je to určitě příjemnější. I když jsem byl všude psaný jako křídlo, tak s Couturem jsem hrál spíš centra, protože jsem chodil na každé buly. Po něm musíte hrát situaci jako centr. Když jsem mluvil s trenérem, co bude dál, tak neměl představu, kam mě dá, ale říkal, že mě jednou vidí spíš na centrovi. Uvidíme, já jsem hlavně rád, že jsem dostal prostor. Když hrajete takhle všechno, toho času máte mnohem víc a gól můžete dát i v oslabení. První gól jsem dal letos v oslabení a vůbec mi to nevadí, jsem rád, že se mi věří a můžu hrát tyhle situace.“
Vaše role postupem času rostla, co dalšího se změnilo?
„Už nechodím jenom na přesilovky a na dávání gólů, ale spoléhalo se na mě ve všem. Hrál jsem rozhodující minuty, ať se prohrávalo, nebo vedlo. Měl jsem jeden z nejvyšších časů na ledě při oslabení, chodil jsem na buly, ale vůbec mi to nevadilo.“
Zvykat jste si ale musel.
„Nikdy jsem takhle nehrál, ale od druhé půlky sezony jsem si na to začal zvykat. Viděl jsem, že se ze mě stává lídr, a když bude potřeba, tak ten gól dokážu dát. V plno zápasech jsem dával góly v posledních minutách a mohl jsem tím týmu pomoci. Učím se ale pořád, protože tam máme lídry jako Joe Thornton nebo Joe Pavelski, kteří něco dokázali a odehráli spoustu zápasů. Snažím se od nich učit, abych jednou mohl být lídr a kluci věděli, že když budu na ledě, můžu pomoct a zápas otočit. Zvykám si a sebevědomí šlo určitě nahoru tím, že jsem dostával prostor.“
I přes změnu role se dařilo nejen vám, ale také vašim parťákům. Cítíte, že jste si pomohli navzájem?
„Já jsem hrál celou sezonu s Loganem Couturem a celý rok jsme chodili na nejlepší lajny. Když hrajete doma, trenér posílá pětku jako druhý a když soupeř poslal na led tu nejlepší, pravidelně jsme tam šli my. Kolikrát je to i v obranném pásmu, takže je mnohem těžší sbírat body, protože vy začnete v obranném pásmu, a když prohrajete buly, už tam jste minimálně dvacet sekund. Všechny tyhle aspekty hrají roli, ale já jsem rád, že jsem si to mohl s Loganem vyzkoušet. Hráli jsme proti nejlepším, ale i tak jsme se prosazovali. Logan měl gólově nejlepší sezonu a já jsem rád, že jsem toho mohl být součástí, protože jsme hráli celou dobu spolu.“
V jednom utkání proti Edmontonu jste bránil lajnu Connora McDavida a dokonce jste utkání rozhodl. Je to tedy ideální scénář zápasu?
„Samozřejmě je to příjemné. Když bráníte McDavida, tak musíte jet trošku napřed, protože víme, jak je rychlý. Nikdo takhle rychlý jako on není. Když máte proti takovým lajnám hrát, tak chcete hrát v útočném pásmu, protože tím je dostanete pod tlak. To je pro ně nepříjemné, protože jsou zvyklí hrát jenom v útoku. Mě to baví, je to samozřejmě těžší, než když soupeř vyhodí na zakázané uvolnění, má tam unavenou třetí lajnu a pošlou vás do útoku, takže máte větší šanci dát gól, než když začínáte v obranném pásmu proti nejlepší lajně. Byl to můj první rok, kdy jsem hrál proti nim a myslím si, že jsem si zvyknul dobře, ale chci se ještě zlepšovat.“
Kdo vám dává nejvíce zabrat?
„Těžko říct, každému vyjde zápas jinak. My hrajeme převážně na naší straně hřiště, takže když má McDavid den, začne vyvádět a bruslit, tak to není jednoduché. Táhne Oilers, dvakrát po sobě měl sto bodů a táhne i Kanadu. To je jeden z nejnepříjemnějších hráčů, protože proti nim hrajeme hodně. Přece jenom proti týmům z Východní konference nehrajeme tolik, takže těžko říct, když máte jenom dva zápasy. Ale je tam spousta kvalitních hráčů.“
Cíle? Nahradit Thorntona či Pavelskiho
Vydařená sezona se vám bude hodit, protože v létě vás čeká jednání o nové smlouvě a dá se očekávat dlouhý i tučný kontrakt. Sledujete průběh jednání, nebo to necháváte na agentovi?
„Během sezony jsme měli pár telefonátů a věděl jsem, že se jedná. Chtěl jsem se soustředit na hru a nechtěl jsem, aby mě to svazovalo a myslet na to. Pak by šla úroveň hry určitě dolů, takže jsem měl jenom pár telefonů a během play off jsem vypnul úplně. Chtěl jsem se ukázat. Teď bude více času a věřím, že to dopadne nejlépe, jak může. Myslím, že to bude hezké jednání.“ (usmívá se)
Nebojíte se, že by se jednání protáhla a vy byste strávil léto v nejistotě jako třeba David Pastrňák?
„Já se to snažím neřešit. Myslím si, že jsem v trošku jiné pozici, než byl David Pastrňák. Nemyslím si, že bych musel čekat tak dlouho. Už jsem měl pár jednání s Dougem Wilsonem a vím, že mě tam chtějí a počítají se mnou. Mají mě tam rádi, já je taky a chci u Sharks zůstat. Věřím, že to nějak dopadne a co nejlépe pro mě i pro ně. Já už se budu těšit na výsledek.“
V San Jose se netají tím, že jste pro ně pro budoucí tým klíčový. Jak se to poslouchá?
„Poslouchá se to dobře, to se nikdy neposlouchá špatně. (usmívá se) Zároveň s tím ale jde zodpovědnost, protože na vás tým spoléhá. Když jsem přišel já, tak jsem koukal na Thorntona, Burnse nebo Pavelskiho a vidíte, že se to od nich chce každý zápas, když jde do tuhého. Oni tam musí být pro tým, oni musí ten zápas vyhrát. Právě za nimi chodí novináři, proč to nejde a všechno jde za nimi. Já se na to zároveň těším, chci být lídr, protože věřím, že jsem typ hráče, který může tým vést a pomoci mu. Musíte se ale pořád učit, proto se bavím se staršími hráči, jak to měli oni. Patří k tomu i stres. Joe Pavelski má 82 zápasů a 82 rozhovorů, jako mladý je máte jenom občas, ale pak je toho víc a musíte se na to ve více ohledech připravit.“
Zlepšil jste se také v angličtině, už si věříte více?
„Už je to mnohem lepší, každým dnem se zlepšuje. Kolikrát gramatika hapruje, ale to nikdo neřeší. Občas se s rukama zasmějeme, ale furt se to zlepšuje. Mezi klukama řeknu nějaký vtípek i na týmové večeři, takže už je to dobrý.“ (usmívá se)
Koukáte i na mladší hráče v týmu, nebo draftované hráče, které San Jose má? Přece jen, když se upíšete na pět let, budete chtít mít jistotu, že Sharks za tu dobu kvalitou neklesnou.
„Trošku se to změnilo. Odešel Patrick Marleau, kterému říkali Mr. Shark, protože tam byl dvacet let a odehrál přes 1500 zápasů, ale trošku se to mění a zodpovědnost jde i na mě. Letos se nám tolik nevěřilo, říkalo se, že nás Anaheim v prvním kole rozseká, ale mladí hráči mě hrozně mile překvapili. Celou sezonu hráli výborně, udrželi si místa a nemuseli pendlovat mezi prvním týmem a farmou. Je to spíš o nás útočnících, protože obrana je trošku daná. Na dlouhé roky máme podepsaného Burnse i Vlasice, takže základní kámen tam máme. Třeba ale v létě někoho podepíšeme, pod platovým stropem máme hodně prostoru. Myslím si, že bychom nemuseli mít nějakou přestavbu a začínat od nuly. Můžeme navazovat a příští rok být v play off.“
Agent Spálenka: Nová smlouva je jen otázkou čísel
Máme preferenci dlouhodobé smlouvy, ale tak dlouhé, abychom po jejím konci mohli podepsat ještě jednu dlouhodobou. Nechceme jít do maximální délky, ale chceme určitě dlouhodobou. Když totiž hráč končí smlouvu, tak je velký rozdíl, jestli mu je 31, 32 nebo 33. Starší hráči už tam podepisují po roce nebo dvou, takže to je ten hlavní důvod.“ |
Máte v hlavě vysněnou částku, kterou byste si představoval?
„Vysněnou částku nemám. (do rozhovoru vstupuje agent Robert Spálenka: „Takovou prý nedávají.“) No, ta už je prý zakázaná.“ (směje se)
Jednat o nové smlouvě bude i Joe Thornton, kterému bude v červenci už 39 let. Přál byste si, aby zůstal alespoň na jednu sezonu?
„On sám to neměl v posledních dvou sezonách jednoduché. Když jsme se bavili s generálním, tak bude muset vzít menší roli, nebo bude muset jít třeba na křídlo. Jumbo je super kluk a já ho mám hrozně rád. Pro kabinu a pro všechny v klubu je výborný. Kdyby tam byl ještě rok, určitě by mi to nevadilo, protože bych se od něho mohl pořád učit. Zároveň už ale chci přebírat vůdčí roli. Když je mítink, kde je těch pěti šesti kluků, tak abych byl mezi nimi a začínal v té pozici být i já.“
Projevuje se vaše touha i v kabině mezi spoluhráči? Už jste otrkanější?
„Já jsem s tím nikdy neměl problém. (usmívá se) I když předtím moje angličtina nebyla taková, tak jsem se snažil v kabině pořád něco mlet a i během play off jsem se snažil něco pronést, abych pozvedl tým. Hlavně je potom potřeba to ukázat i na ledě, když je poslední chvíle, prohrává se o gól a vy máte jedno střídání v útočném pásmu, tak abyste tým nakopl a stáhnul sebou všechny ostatní lajny.“
Máte nějaký vzor lídra? Nemyslím jen ve vašem týmu, ale po celé NHL.
„Největším soupeře je Los Angeles, takže se mi líbí, jak hraje Anže Kopitar. On je jeden z nejlepších defenzivních útočníků, ale zároveň jim vyhrál dva Stanley Cupy a celý tým táhne. Hrajeme proti nim hodně a vím, jaký to je hráč. I trenér po mně chtěl, že když mě bude mít na centru, abych se koukal i na něj, protože je to jeden z nejlepších bránících hráčů a lídrů zároveň.“
Vy už jste se jako lídr projevil, když jste během play off v médiích pronesl něco ve stylu, že se do Vegas zaručeně vrátíte a v zámoří jste okamžitě byl za Marka Messiera, jenž si podobně sebevědomě počínal také. Jak se to stalo?
„On to převzal jeden novinář, protože já jsem to ani tak neřekl. Napsali, že jsem garantoval, že se do Vegas vrátíme, přitom já jsem to v tomhle rozhovoru vůbec neřekl. Já jsem řekl jen to, že věřím, že se s tímhle týmem a výkony v play off vrátíme zpátky do Vegas. Druhý den pak vidím, jak mi na Twitteru chodí všechno možné s Messierem. On to řekl v roce 1994, rok po tom, co jsem se narodil, takže jsem se koukal na to, co to vůbec je. Pak se mě na to znovu ptali, ale spíš to bylo legrační, kluci další dva dny říkali, že jsem jak Messier, tak jsme si z toho spíš dělali legraci.“
Teď už vám začíná dovolená s letní přípravou. Chystáte se někam regenerovat?
„Na dovolené jsem ještě nebyl, ale určitě někam pojedeme na nějakých osm dní. Vždycky rád vypnu a odjedu k moři, užít si slanou vodu a zapotápět se. Potom se na to zase vrhnu, protože když nic nedělám, jsem spíše unavený. Uvidí se během léta, ale já nerad vynechávám trénink, takže maximálně někam na víkend.“
Vy se potápíte? Takže na ledě hrajete za Žraloky a pod vodou je naháníte?
„Já se nepotápím, že bych šel dolů. Spíš šnorchluju. (směje se) I když za ně hraju, tak mám ze žraloků velký respekt, takže se držím dál. Moře ale miluju a jednou za rok si to užiju.“
