Otec a syn proti sobě. Těším se, ale bude to zvláštní, přiznává Draisaitl
PŘÍMO Z NĚMECKA | Taková věc může člověka potkat jednou za život. Otec proti synovi. Trenér Peter Draisaitl na střídačce Kölner Haie a na opačné straně Edmonton Oilers v sestavě s jeho potomkem Leonem, který se v Kolíně nad Rýnem narodil. To je hlavní tahák německé části NHL Global Series, která vypukne ve středu v 16 hodin v místní Lanxess Areně a na kterou prý většina z 18 500 lístků zmizela během deseti minut. „Těším se, ale zároveň budu rád, až to budeme mít za sebou,“ svěřil se starší z rodiny, 52letý kouč, který působil přes čtyři roky taky v české extralize. Vedl Mountfield v Českých Budějovicích i Hradci Králové, naposledy Pardubice.
Pro klub, celé město a obzvlášť vaši rodinu to bude velkolepá událost. Kolik vstupenek jste musel obstarat?
„Já žádnou, protože tyhle věci jdou mimo mě. Stará se o ně moje manželka ještě s Leonem. Přijedou samozřejmě všichni známí, rodina. Počítám, že těch lístků bude kolem třiceti až čtyřiceti.“
V Německu je v popularitě jasnou jedničkou fotbal. Leon hraje v nejlepší hokejové lize světa. Může na rozdíl od fotbalových hvězd v rodném Kölnu normálně na ulici?
„To ano. I když říkal, že ve městě ho lidi poznávali, byl až překvapený. Ale na druhou stranu to s tou popularitou docela jde. Tady fotbal dominuje až moc. Pod ním je těžké se hýbat.“
Těšíte se na zápas s Oilers?
„Těším, ale na rovinu vám řeknu, že už si zároveň přeju, aby bylo po všem. Bude to skvělé, nádherné, ovšem taky zvláštní stát na střídačce proti vlastnímu synovi. A jednou to stačí, ať oni potom odletí na zápas do Švédska, já se budu soustředit na svoji práci.“
Říkal jste, že utkání s Edmontonem bude i zvláštní. Budete duel vnímat taky jako otec?
„Od té doby, co je Leon v Edmontonu, jsem nikdy nevynechal jeho zápas, buď jsem ho sledoval v televizi, nebo na něm byl osobně. Ale naživo ze střídačky to bude jiné, protože já budu koučovat svůj tým, budu se snažit ničeho si nevšímat, ale pořád jsem taky táta, tam někde vzadu to bude. Zároveň asi budu po očku přece jen sledovat, jak si vede syn. Taky nikdy nevíte, co se může stát, nechtěl bych, aby se něco přihodilo. Proto se raději dívám zpovzdálí. Mám přitom víc pocit, že je všechno v pořádku.“
Uzavřel se tímhle pro vás jakýsi kruh?
„Neberu to jako splněný sen, jestli máte na mysli tohle. Ano, bral jsem Leona do kabiny, když byl malý, pamatuju, jak sledoval, co dělají jiní hráči, měl uši nastražené, co povídají. Byli to pro něj strejdové. Pak rostl, stoupal nahoru. V jisté době si uvědomíte, že by z něj něco mohlo být, tak se ho snažíte podporovat, jak to jde. Myslím, že děti s hokejovým zázemím mají přece jen výhodu, protože jim otec může poradit, co hokej obnáší, co znamená. Ale nakonec si to stejně ti kluci musí odmakat sami. A můžete vykládat, co chcete. Když to neberou vážně a nechtějí dělat, tak z nich stejně nic nevyroste. Záleží vždycky jen na nich.“
Pořád ještě syna koučujete a radíte mu?
„Tohle už je pryč. Jen když se mě na něco zeptá a chce s něčím pomoct, tak mu vyhovím. Ale i tohle se stává pořád méně často, spíš velmi zřídka. Ovšem o hokeji se bavíme neustále, probíráme všechno možné. Ale není to tak, že bych ho něco učil.“
Kolem Leona se neustále něco dělo. Mluvili jste spolu na tiskovce, ale měli jste šanci vidět se jako rodina?
„Oni se pohybují v naší kabině, takže jsem je všechny potkal, Leona taky. A dokonce v pondělí spal doma. Chtěl si pokecat a pak zůstal. Měli nějaký večírek s týmem, ale v půl desáté byl doma. Předtím jsme se ani moc neviděli.“
Zajde taky za hráči Kölnu?
„Když vezmu třeba Hannibala Weitzmanna nebo bratry Dominika a Frederika Tiffelsovy, tak s nimi se zná od svých šesti, sedmi let. Byli jako bratři, měli k sobě hrozně blízko. Kdykoli mají šanci se setkat, tak toho využijí.“
V DEL si Haie zatím nevedou moc dobře, jste na osmém místě. Spíš teď myslíte, co dál?
„Je to tak, protože s naším týmem náš čeká ještě hodně práce. Po Edmontonu se soustředíme zase na ligu, čekají nás velmi důležité zápasy, celá sezona je hodně důležitá. V minulých letech to tady v Kolíně zrovna moc uspokojivé nebylo, jakým způsobem se hrál hokej a jak se tým předváděl fanouškům. Lidi chtějí vidět tvrdě pracující mužstvo, které musí fungovat tak, aby se na něj chodili dívat a my naplnili naši arénu. To je náš úkol, tady to tak vždycky bylo, musíme hrát kolem první čtyřky. Pořád hledáme identitu, přes léto se vyměnilo dvanáct hráčů. A hodně hráčů v klíčových pozicích je tady první sezonu.“
Sledujete dál českou extraligu?
„Koukám se na každé kolo, všechno si sháním přes internet. Extraliga mě pořád zajímá. Já jsem to říkal vždycky a řeknu to ještě jednou, zažil jsem tam víc než čtyři fakt výborné roky, vůbec nic mi nescházelo. Budu v tom pokračovat a uvidíme, co se třeba ještě stane.“
Tým Sparty mezitím převzal Uwe Krupp. Mluvili jste spolu?
„Moc ne. My jsme si nevolali ani předtím, ale na druhou stranu si docela rozumíme. Teď máme každý svoje, ale určitě ještě bude čas si pokecat.“
