Puljujärvi: Ještě snad Laineho doženu. A jazyk mi k tomu pomůže
PŘÍMO Z KOLÍNA NAD RÝNEM | Předpovídala se mu hvězdná budoucnost. Co není, může být, jenže Jesse Puljujärvi v Edmontonu po dvou letech stále připomíná raketu, která se nedokáže odlepit od země. Přitom jako junior předváděl hokej z jiné planety. Předloni doma v Helsinkách vybojoval zlato na šampionátu dvacítek, vyhlásili ho nejlepším hráčem turnaje. Jejich útok s Patrickem Lainem a Sebastianem Aho plenil obrany soupeřů jak pouliční gang. Zatímco první z nich se stal zkázonosnou zbraní Winnipergu a Aho se vypracoval do pozice prvního centra Caroliny, „Pulju“ jako by se zadrhnul.
„V letošní sezoně to protrhnu,“ říká odhodlaně 20letý útočník Oilers, který půlku první zámořské sezony strávil na farmě, část předchozí taky. V letošní přípravě, včetně utkání v Kolíně nad Rýnem, nastupoval ve třetí řadě. V šesti utkáních dal čtyři góly. Jenže další pravé křídlo, nováček Kailer Yamamoto jich nasázel šest a Ty Rattie dokonce osm.
V přípravných zápasech jste se prosazoval, čtyři góly jsou slušný výkon. Dvě sezony jste se v NHL pohyboval na hraně. Věříte, že to konečně zlomíte?
„S tím do sezony taky jdu. Myslím, že jsem nabral dobrou formu, cítím se v pohodě, chci mít dobrý rok a pomoct týmu, využít víc svých předností. Jo, v přípravě to bylo docela dobré, ale skvěle hrál celý tým. Musím ale přesvědčit v zápasech NHL.“
Proč myslíte, že se vám dosud nepovedlo prorazit jako Patricku Lainemu, z něhož je dneska velká hvězda?
„Měl jsem trochu problémy s přechodem na tuhle úroveň. Nedostával jsem tolik prostoru, chybělo mi pak sebevědomí, taky jsem moc neovládal řeč. I to už se zlepšilo, jak slyšíte. (směje se). V minulém ročníku jsem hrál víc, teď bych chtěl být stálým členem mužstva a pomoct mu. Teď mám další šanci to dokázat. Na pravé straně útoku máme docela konkurenci, ale to je vlastně taky dobře.“
Všiml jsem si, že bez vyplazeného jazyku nedáte ránu. Jakmile dostanete puk, už je venku. Pomáhá vám to?
„Já vím. Mám to vžité, dělám to takhle odmalička. To jsem celý já. Jazyk k hokeji prostě potřebuju, bez něj se prostě neobejdu. Snad si ho jednou neukousnu.“
Může vám třeba pomoct do začátku, že sezonu začínáte v Evropě?
„To je příjemné, už v Německu jsem si to užil. Každé léto trávím doma ve Finsku, tohle bylo zase trochu něco jiného. V Kolíně nad Rýnem se mi líbilo, zahrál jsem tady už předloni na mistrovství světa. Krásné město, hezká hala. Bylo to fajn. Na zahajovací zápas NHL proti New Jersey se přesouváme do Švédska. Přijede se podívat rodina a pár kamarádů.“
Ale Helsinky místo Göteborgu by byly ještě lepší, ne?
„To neovlivním, ale ani tam to není od nás tak strašně daleko. Do města, odkud pocházím, je to jedenáct hodin. Takže dorazí i moje rodina. Bude to parádní.“
Váš osobní cíl je jasný, s čím jdete do sezony jako tým?
„Play off, nic jiného před sebou nemáme. Minule se to nepovedlo, byli jsme z toho přepadlí. Máme ale poměrně mladé mužstvo, věřím, že to prolomíme.“
Když jsme se už zmínili o Patricku Lainem. Jste pořád ve styku?
„Zůstali jsme kamarádi. Moc si sice nevoláme, ovšem v létě jsme se párkrát viděli. On vyletěl hodně rychle nahoru, já doufám, že se mi povede to samé a že ho ještě doženu. Třeba hned v příští sezoně. A pomůže i můj jazyk...“
