Manhattan je z něj paf. Český mladík Filip Chytil (19) pořád pokukuje po ostatních, jak a co dělají, a pak to na ledě rozbalí po svém. Pět zápasů v řadě s gólem, to dokázal v historii slavných NY Rangers jako první teenager. Kluk z Pravčic na Kroměřížsku je nejdál z tuzemských talentů. „Všichni jsou na mě hodní,“ pochvaluje si kometa posledních dnů v NHL.
Během rozhovoru pro Sport, který vznikl ještě před včerejším zápasem proti New York Islanders, asi pětkrát zopakuje, jak si cení každého střídání. O gólech, které tam začal sypat, nemluvě. Naučené „americké“ fráze? Z Filipa Chytila máte spíš pocit, že tohle je prostě on. Mentálně odolný a skromný chlapec z Hané, který objevuje velký svět a nebloudí v něm. Naopak k sobě přitahuje pozornost.
Teď jste hodně slavný, co?
„To není sláva… Pořád se snažím trénovat naplno a dělat ty správné věci. Cítím, že každým střídáním, každým tréninkem se můžu zlepšovat. Získávám nové zkušenosti. Samozřejmě jsem strašně rád, že tam ty góly spadly. O tomhle sní každý malý kluk, co hraje hokej.“
Co vás posunulo výš ze třetí a čtvrté lajny, kde jste čekal na gól sedmnáct utkání?
„Koukal jsem na hráče z našeho prvního a druhého útoku, sledoval jsem každý detail. Jak se připravují na zápas, jak hrají, regenerují. Všechno se snažím odkoukat. Jsou tady Mika Zibanejad, Kreider, Hayes, Mats Zuccarello. Všichni se mi snaží pomáhat a jsou na mě hodní.“
Jsem lepší než na začátku sezony
Cítíte se být jedním z nich, klíčovým hráčem týmu?
„To určitě ne. Je mi teprve devatenáct. V minulé sezoně jsem odehrál devět zápasů, teď zatím jednadvacet. Ale jednou bych se jim rád vyrovnal. Když je vidím, je to pro mě skvělá motivace. Jsem lepší než na začátku sezony.“
Nesl jste těžce, že se vám zpočátku nedařilo střelecky?
„Byl jsem trpělivý a nemyslel na to, že nemůžu dát gól. Ani v klubu to nikdo neřešil. Celou dobu jsem přemýšlel o tom, jak dělat správně ty drobnosti. I to mi pomohlo. Trenér viděl, že i ve čtvrté lajně mám hodně šancí. Po zranění Pavla Bučněviče a Matse Zuccarella mě dal do první s Namestnikovem a Zibanejadem. Když jsem dal v osmnáctém utkání první gól, trošku to ze mě spadlo. Dalo mi to nový elán do žil. Od té doby hraju s Kreiderem a Hayesem. Vážím si každého střídání. Hraju svoji hru, dávám do toho sto procent.“
Aktuálně máte místo v elitní přesilovkové formaci, na oslabení ale nechodíte. Mrzí vás to?
„Od toho jsou zatím jiní. Ale sleduju kluky, jak to hrají. Ještě na mě nevyšla řada, ale třeba se tam taky brzy objevím. Každý má v týmu svou roli.“
Proti Dallasu jste vstřelil vítěznou branku na 2:1 povedenou ránou švihem zpoza obránce. Byla to ta nejhezčí trefa?
„Nedá se říct, který gól byl nejkrásnější. Ale tento byl nejdůležitější. Proti Vancouveru jsem vyrovnával, s Islanders jsem snížil na 5:6 a proti Floridě jsem pro změnu dal první gól utkání. Věřím, že přijdou další. Hlavní je, že vyhráváme.“
To se moc nečekalo.
„Před sezonou nás každý odepisoval, protože máme mladý tým. Nejsou v něm tak velká jména jako v minulé sezoně a v předchozích letech. Navíc přišli noví trenéři. Ale teď do sebe všechno zapadá. Musíme takto pokračovat. Máme svůj vlastní styl hry, který jsme do sebe dostali od přípravy.“
V těchto dnech máte hodně náročný program, hrajete prakticky obden. Jak to zvládnete?
„Je to hodně o regeneraci. Je potřeba dobře jíst a chodit brzy spát. Starší kluci mi radili, jak se mám připravit a odpočinout si. Sami mi to dokážou říct, ale klidně se jich i zeptám. Všichni jsou výborní a rádi mi cokoliv vysvětlí.“
Je vidět, že už vás víc respektují i na ledě?
„Zrovna v den utkání s Vancouverem mi Zuccarello s Kreiderem říkali, že je to můj zápas a že mi věří. A najednou jsem dal první gól v sezoně. To mi dodalo hodně sebevědomí. Když jsem se trefil, viděl jsem radost na jejich tvářích. Fakt věřili, že mi to tam spadne. Jsme výborná parta, ke všem mám stejný vztah.“
Věřím, že každým dnem můžu být lepší hráč
V létě jste tvrdil, že musíte zesílit. Povedlo se?
„Pořád je na čem pracovat. I když je hodně zápasů, je potřeba si najít čas na trénink i mimo led. Nebojím se toho. Věřím, že každým dnem můžu být lepší hráč.“
Trenér David Quinn vás přesunul z centra na křídlo. Nevadilo vám to?
„Neřeším, kde jsem. Pořád je to hokej. Možná to někteří kluci řeší, já ne. Na křídle mám jiné úkoly, ale vždy se přizpůsobím a plním si to, co mám.“
V jednom rozhovoru jste říkal, že vaše rodina sleduje v noci v televizi každé vaše utkání. Opravdu?
„Je to pravda. Rodiče, brácha, babičky, dědečkové, bratranec, přítelkyně. Všichni mi fandí, podporují mě. Po zápase si napíšeme. Strašně mi to pomáhá. Asi toho moc nenaspí. Je to pro ně náročné, musí jít ráno do práce anebo do školy. Ale už jsou zvyklí, zvládnou všechno. (úsměv) Mamka s bráchou jsou teď u mě v Americe. Hodně mi pomohli i agenti Aleš Volek s Jardou Balaštíkem. Oba mají s hokejem velké zkušenosti, Jarda hrál i NHL. Když jsem nedával góly, pořád mi opakovali, ať hraji svou hru a pracuju na sobě. Teď to konečně přišlo.“
Za těchto okolností určitě nepojedete na přelomu roku na MS hráčů do 20 let, že?
„Je to daleko. Nyní nad tím nepřemýšlím. Soustředím se na NHL, chci vyhrávat s Rangers.“
Zaregistroval jste, že útočník Dominik Lakatoš, jehož znáte z kempu Rangers, posílil váš mateřský Zlín?
„Jasně. Psal jsem mu, ať se mu daří. Je dobře, že si vybral Zlín. Známe se z kempu i z extraligy. Je to výborný hráč, určitě může týmu pomoct.“
Vy teď máte na očích jiné české borce. Co třeba bostonský útočník
David Pastrňák
?
„Už na mistrovství světa jsem viděl, jak hraje. I jak pracuje na tréninku. To jsou přesně ty věci, které můžu odkoukat. Každý detail, co dělá. Nedivím se, že je nejlepší střelec NHL a patří k nejlepším hráčům soutěže. Pro nás mladé je Pasta velký vzor.“
