Miroslav Horák
Premium
13. prosince 2018 • 12:47

Hemský o následcích otřesu mozku: Hokej miluju, ale už nechci trpět

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

Pouhých sto metrů od pardubické arény v moderním tréninkovém centru si denně dává do těla. Aleš Hemský ještě neřekl poslední slovo, byť ví, že do fabriky s názvem NHL už nezavítá. Chce být v perfektní kondici pro případ, že se rozhodne pokračovat v kariéře. Na čem to závisí? Čistě na jeho rozhodnutí. V posledních měsících prožil drsné období, horko těžko se pral s následky otřesu mozku. „Bylo to hrozné,“ líčí otevřeně mistr světa z Vídně 2005 a finalista Stanley Cupu.



S kanadskou manželkou Julií a synkem Milem Alešem žijí v Dallasu, do Česka si odskočili zhruba na měsíc, přes Vánoce. Byl to právě čerstvě narozený prcek, jenž svému tátovi pomohl před časem zacloumat s těžkými psychickými stavy. „Byly tam i deprese,“ přiznává renomovaný útočník Aleš Hemský .

Má vaše návštěva Pardubic souvislost i s návratem k hokeji?
„Zatím jsem tady na návštěvě a uvidíme, co přijde. S manželkou a naším malým jsme přijeli za rodinou, za kamarády. Hokejové věci mám s sebou, jen nevím, zda je využiju. Nechávám tomu volný průběh. Já si po té minulé sezoně nic nehledal, nechával jsem si čas, abych měl jistotu, že jsem ve stoprocentním pořádku. Prošel jsem si docela špatným obdobím, chtěl jsem si orazit. S mým agentem jsme všem zájemcům říkali na rovinu, jak se věci mají, že si odpočinu a pak uvidím. A že taky záleží na názoru rodiny.“

A jaký je tedy výhled do budoucna?
„Mluvil jsem se Salfou (pardubickým GM Dušanem Salfickým), ale ještě nevím, zda do toho půjdu, nebo ne. V tuhle chvíli to vidím tak, že na 70 procent letos hrát nebudu. Čili tam nějaká možnost pořád je. NHL je pro mě uzavřená kapitola, uvidíme, co Evropa. Samozřejmě, že bych Pardubicím chtěl pomoci, nacházejí se v těžké situaci, která i mě trápí, přemýšlím o ní. To je bez debat. Jen je třeba si uvědomit, že jsem déle než rok nehrál a na ledě jsem taky nějakou dobu nebyl. A po Novém roce se vracím zpátky do Dallasu. Je tedy otázkou, zda mám vůbec čas se do toho dostat, abych Dynamu byl k užitku. Ono nemá cenu všem nakecat, jak jim pomůžu, a pak na ledě plápolat. Extraliga je těžká soutěž, mám před ní respekt.“

Co by se muselo stát, aby třicetiprocentní šance výrazně nabobtnala?
„Musel bych vědět, že tomu týmu pomůžu. A taky jde o můj zdravotní stav. Musím se rozhodnout, jestli mi to všechno stojí za to. Kyčle mě nebolí, i když mi doktoři říkali, že už s nimi nebudu hrát. Problém byl otřes mozku. Co se dělo po něm, bylo horší než všechna moje předchozí zranění dohromady. Upřímně, mám z toho trochu strach. Moje tělo osm měsíců nefungovalo, měl jsem značné problémy.“

Popíšete je?
„Byl jsem úplně v pytli. Přenášelo se to do rodiny, nehrál jsem si s malým, nešlo to. Víte, tohle je těžké vysvětlit někomu, kdo to nezažil. Možná to někdo vůbec nepochopí. Neměl jsem chuť k životu,

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Koupit
Vstoupit do diskuse
0
Aktuální zápasy
Články odjinud


Články odjinud