Do vlasti se vrátil jako nejlepší český hokejista sezony, ale s velkou bolestí na srdci. Útočník Bostonu David Pastrňák po hořkém konci finále play off NHL přiletěl v úterý dopoledne zpět do Česka, a hned si převzal Zlatou hokejku, kterou vyhrál potřetí v řadě. Třiadvacetiletý střelec však věřil, že se domů vrátí s jinou trofejí. Stanley Cup by klidně vyměnil i za deset Zlatých hokejek. "Je to pro mě velká čest, ale nyní bych dal přednost týmové před individuální trofejí," prozradil s již lehkým úsměvem nejproduktivnější Čech v minulém ročníku NHL.
Jak moc vás skoro týden po konci sezony bolí porážka v sedmém rozhodujícím zápase finále Stanley Cupu proti St. Louis?
„Bohužel je to pro mě stoprocentně nejhorší zážitek, který jsem v kariéře zažil. Bolí to moc a bude to bolet do konce života. Samozřejmě bych tady radši seděl se Stanley Cupem vedle mě. (usmívá se) Ale jak říkám, bohužel to hodně bolí. Těžko se to polyká.“
Říkáte si zpětně, co šlo ve finále udělat lépe, aby se povedl úspěch?
„Ne, teď je to spíš takové čerstvé. Když nyní myslím na hokej, tak jedinou věc, kterou vidím, jsou poslední vteřiny v rozhodujícím zápase. Nikdy nevíte, kdy přijde další šance, abyste si finále mohl zahrát znova.“
Máte nějaký recept, jak se s tím vypořádat?
„Popravdě, je to něco nového. Takové pocity jsem nikdy neměl. Je to ohromná bolest, která mě bude doprovázet do konce života. Je to jenom na mě, jak se s tím vypořádám.“
Pomohl vám třeba týmový spouhráč David Krejčí ?
„Kluci, kteří už to vyhráli, pomáhali celé play off. Na druhou stranu – myslet na prohru strašně bolí. Nechci přijít za Krejčou a ptát se ho, co mám dělat, aby mě to nebolelo. Tím si musí projít každý sám. A využívat toho jako motivaci.“
V čem bylo podle vás St. Louis nejvíce nepříjemné?
„Mají obrovské obránce, hrají fyzický hokej. Podle mě na nás šli nejvíce fyzicky, co jsme zažili v play off. Hráli velice dobře. Gratuluju jim.“
Tipnul byste si před play off, že Blues dojdou takhle daleko?
„Bylo hodně zvratů, to jenom svědčí o tom, že se v hokeji může stát cokoliv. Celou sezonu bojujete o dobrou pozici do play off, kterou jsme si vytvořili. Měli jsme výhodu domácích zápasů, nakonec jsme dokázali vyhrát doma jenom jeden zápas. Takže hokej je takový… Může se stát cokoliv.“
Těsně po sedmém zápase jste prozradil, že se vám během play off ozvalo zranění palce z průběhu sezony. Jak moc byste řekl, že to ovlivnilo vaše výkony?
„Když jsem se vrátil na led po rekonvalescenci, bylo všechno v pohodě. Ve druhém kole play off proti Columbusu jsem ale do palce dostal hokejkou a od té doby už to nebylo úplně stejné. Na druhou stranu třeba Zdenda Chára hrál se zlomenou čelistí. K hokeji to patří. Bohužel mě to trochu omezovalo, ale když máte šanci hrát, vždycky se budete snažit být co nejlepší.“
Jak na vás zapůsobil Zdeno Chára, když i s tak nepříjemným zraněním nastoupil do bojů o Stanley Cup?
„Zdenda je obrovský warrior (válečník)… Samozřejmě zlomená čelist byla taková tečka za tím vším, s čím hrál. Nechtěl bych to tady rozebírat, ale je to prostě správný lídr, proto je náš kapitán. Byla to pro nás motivace. Cokoliv nás bolelo, jsme museli překousnout a hrát co nelépe.“
Jak moc vás do příštího ročníku láká meta 50 gólů za sezonu, na kterou jste zřejmě kvůli zranění nedosáhl?
„Je to určitě obrovská škoda pro hráče mého typu, že to nyní nevyšlo. Chci dávat góly, takhle pomáhám týmu nejvíc. Samozřejmě to byla velká motivace, ale zranění k hokeji patří. Byla trochu smůla, že jsem se nezranil na ledě, ale mimo hřiště. V zimě jsem šel z večeře a uklouznul jsem na patník. Spadl jsem přímo na levou ruku celou váhou. Bylo to smolné… Mrzelo mě to. Snad to příště vyjde.“
Bylo pro vás těžké hrát s jistým omezením a vědět, jak všichni od vás očekávají jen to nejlepší?
„Snažíte se to nevnímat, ale bohužel žijeme v době, kdy telefony a noviny vidíte každý den, každé ráno. Tyhle zprávy vám tedy neuniknou. Jsme ale hokejisté na nějaké úrovni a měli bychom se s tím umět vypořádat. Dělal jsem, co jsem mohl. Pro příště budu jistě zkušenější, ale pořád jsem mladý a učím se. Někdy ty špatné zprávy vedou k něčemu dobrému.“
Věříte, že vedení Bostonu dokáže pro příští sezonu složit stejně silný tým, aby se znovu pokusil o zisk Stanley Cupu?
„Měli jsme neskutečnou partu, vlastně jsme si to drželi celou sezonu. V hokeji je parta to nejdůležitější. Strašně jsme si to užívali, protože všichni moc dobře víme, že dobrou partu nenajdete vždycky. Tentokrát jsme si sedli. Doufejme, že udržíme co nejvíc hráčů a budeme moct se stejnou partou bojovat o výhru i příští rok.“
Největší výhry přicházejí po nejhorších porážkách. Myslíte si, že nynější neúspěch vás semkne pro příští sezonu?
„Samozřejmě v to doufám. Byl bych moc vděčný, kdyby mě tahle zkušenost posunula dál v hokeji. Celkově doufejme, že přijde další šance.“
Ze Zlaté hokejky bych byl víc spokojený, kdybych hrál tenis...
Potěší vaše srdce, když v ruce nyní svíráte vaší třetí Zlatou hokejku?
„Ono je to těžký… Kdybych hrál tenis, byl bych asi spokojený, ale hraju hokej a to je týmový sport. Samozřejmě individuální ceny k hokeji patří, vždycky je pro hráče motivací to vyhrát, ale na druhou stranu bych radši měl týmovou trofej.“
Předpokládám však, že vás těší třetí výhra v řadě, která se vlastně povedla jenom Jaromírovi Jágrovi . Co to pro vás znamená?
„Je to pro mě čest a moc si toho vážím. Myslím si, že postupem času si toho budu vážit trošku víc, ale moje srdce je teď pořád zlomený. Je tak těžké si užít tuto cenu, i když je to pro mě velká čest.“
Až se vám později rozloží v hlavě neúspěch ve finále, bude pro vás velkou motivací vyhrát Zlatou hokejku počtvrté za sebou?
„Těžko o tom nyní takhle přemýšlet. Mám čtyři pět dní po sezoně. Radši ani nechtějte vědět, co se mi nyní honí v hlavě. (směje se) Nyní se chci jen zregenerovat, a co nejlépe se připravit na další sezonu. Už milionkrát jsem říkal, že se chci rok od roku zlepšovat. Jediné, co pro to musím udělat, je makat dál.“
Za vámi na druhém místě skončil Tomáš Hertl . Co byste řekl na jeho povedenou sezonu?
„Hertlík měl super sezonu. Podle mě táhl tým. Odehrál spoustu minut při hře pět na pět, v oslabení a přesilovkách. Jsem za něj rád, věřím, že příští rok bude ještě lepší.“
Hertl a s ním i Jakub Voráček na slavnostním předání řekli, že chtějí příště vyhrát a pěkně vám obhajobu znepříjemnit…
„Oba dva měli super sezony. Ale Hertlík i Voras si to zasloužili stejně jako já letos. Doufejme, že budeme ještě lepší příští rok.“
Jak moc vás mrzí, že jste si Zlatou hokejku nemohl převzít v pondělí na slavnostním vyhlášení ve společnosti ostatních hokejistů?
„Samozřejmě bych tam byl rád a užil si večer s kluky, ale bohužel to všechno bylo takové narychlo. Jsem rád, že jsem přijel alespoň v úterý. Sezona byla dlouhá, chtěl jsem přijet co nejdříve.“
Jaké jsou vaše nejbližší plány na začátku dovolené?
(přemýšlí) „Mám to trošku zkrácené, ale nic moc v plánu nemám. Příští víkend pojedu na Vorasovu nadaci (Hokejky pro kluka Puka pořádá Jakub Voráček). To je tak jediné, co mám naplánováno v nejbližší budoucnosti.“
Co vám nejvíc pomůže při regeneraci na novou sezonu?
„Hrát jiné sporty. Budu hodně sportovat, samozřejmě ne hokej ale třeba fotbal, tenis, nebo golf. Jsem otevřený ke každému sportu, který mi jde. Přesně tohle mám rád, myšlenky mám při tom vždycky jinde. Ve čtyřech týdnech volna je hrozně důležitý vypnout hlavu. Dál se chci také věnovat kamarádům a rodině. Možná pojedu na nějakou dovolenou.“
